Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1392)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 4.2.2013)
Smysl inscenace jsem bohužel nepochopil, režisérovy záměry pro mě zůstaly utajeny. Prázdná scéna je zpočátku zajímavá, později už spíše únavná. Charakterizace postav je většinou je velmi letmá, takže jednotlivé repiliky by si klidně postavy mohly mezi sebou prohazovat. Herecky mě nikdo příliš nezaujal - celé to bylo takové bez chuti a bez zápachu. Zajímavým motivem je demýtizace hrdinů, kteří jsou hrdiny jen dle jména, ne podle chování. Z nudy občas vytrhne jen postava Thersitea (V.Javorský).
(zadáno: 2.2.2013)
Trochu netradiční ibsenovské drama, které spíš připomíná psychologické horory Augusta Strindberga. Tarantova režie se tradičně opírá o apokalyptickou hudbu, jejímž autorem je Vladimír Franz. Josef Vrána hraje Solnesse jako cholerika, kterého svírá strach z nastupující generace architektů i nespokojenost z vlastních vztahů.
(zadáno: 24.1.2013)
Nenudil jsem se, ale Františákovu pojetí přece jen něco chybí. Postavy jsou načrtnuté jen v hrubých rysech, herci tak mají dost nesnadnou úlohu. Režisér se více než na jednotlivé postavy dramatu zaměřuje na celkové vyznění, na všudypřítomnou atmosféru zmaru a nemožnosti něco změnit. Bohužel má inscenace také docela dost hluchých míst. Co se mi ovšem líbilo, byl výběr hudby.
(zadáno: 18.1.2013)
Michalu Dočekalovi se podařilo Racka přečíst moderně a zábavně. Vše je postavené na přesném výkladu postav a výborných hereckých výkonech. Z ženské části souboru mě nejvíce zaujaly T. Medvecká a hlavně P. Špalková, která z postavy Máši udělala patrně nejzajímavější ženskou postavu celé inscenace. Výborné zahrané jsou i všechny mužské role, potěší hlavně zkušení bardi F. Němec a L. Mrkvička. Je vidět, že hry Antona Pavloviče Čechova mohou být velmi aktuální, pokud se k nim nalezne ten správný inscenační klíč. 85%
(zadáno: 5.1.2013)
Povedená inscenace, které kralují herecké výkony obou hlavních představitelek - Kamily Sedlárové a Pavlíny Štorkové.
(zadáno: 16.12.2012)
Pro oblastní divadlo je to dramaturgicky velmi vhodná volba. Nabízí totiž velké příležitosti pro herečky nad 50 let, které obvykle nejsou příliš obsazovány. Pardubická inscenace se povedla, i když drobné zkrácení by ji jen prospělo. Jana Paulová hraje postavu Chris svým typickým diblíkovským způsobem, už na premiéře si leckterou průpovídku přidávala. Z domácího souboru je asi nejzajímavější Ludmila Mecerodová, která měla po dlouhé době možnost ukázat v roli Ruth svůj komediální talent. Pro cílovou skupiny (divačky 50+) naprosto ideální inscenace, která bude na repertoáru nejspíš hezky dlouho.
(zadáno: 10.12.2012)
To se moc nepovedlo. Haně Burešové se sice opět podařilo stvořit netradiční inscenaci, které vychází z poetiky předlohy. Tentokrát si ale člověk musí nutně klást otázku, zda tato Moliérova hra není pozapomenuta právem. Disponuje totiž jen velmi slabým dramatickým obloukem a vtipnost jednotlivých výstupů je proměnlivá. Groteskní stylizace, odkazující na burlesku a karnevalový rej, občas nutí herce k pitvoření. Nejzajímavější se mi tak v Pánovi z Prasečkova jeví Jana Pidrmanová a Ondřej Pavelka. Stylizace do žánru komedie - balet je zajímavý, ale nedotažený nápad.
(zadáno: 2.12.2012)
V první půli je inscenace poněkud těžkopádná, dost pomalu se rozjíždí. To je zakódováno už v samotném textu hry, režie proti tomu moc nebojuje (jako to zkoušel Khek v kladenské verzi Dona Juana). Ladislav Špiner předvádí v hlavní roli svůj vysoký herecký standard. Velmi chytrým tahem bylo pozvat ke spolupráci Darka Krále - jeho hudba je tradičně výborná. Líbilo se mi i výtvarné řešení některých scén.
(zadáno: 2.12.2012)
McDonaghovy irské texty mám radši. V Panu Polštáři jde s krutostí až na dřeň, což způsobuje, že je člověk po chvíli imunní a nic s ním už nemůže pohnout. Pan Polštář je samozřejmě také plný morbidního a černého humoru, nic pro slabé povahy. Hlavně je ale bezvadně zahraný - vyzvednout je třeba celou ústřední hereckou čtveřici. 75%
(zadáno: 27.11.2012)
Povedená adaptace, která si pohrává s prvorepublikovou poetikou, ale spíše ji paroduje a zlehčuje, než aby ji napodobovala. Herci se evidentně baví a role malých školáků si užívají. Režisér Jan Frič inscenuje známý Poláčkův román ve svižném tempu, nevyhýbá se ani aktualizacím. Celý příběh je zarámován postavou vypravěče (Karla Poláčka) a upomíná na spisovatelův neradostný konec ve druhé světové válce. Trochu škoda, že druhá polovina (snový výlet do Indie) nedosahuje kvalit a švihu půle první.
(zadáno: 20.11.2012)
Bezpochyby zajímavá inscenace, jejímž hlavním kladem jsou naprosto bezchybné herecké výkony. Tradičně skvělá je Helena Dvořáková v roli Ysé, hodně mě zaujal Marek Němec. Text je hodně náročný na sledování a snížení stopáže by v tomto případě určitě neuškodilo, osobně jsem takřka tři hodiny pozornost udržoval jen s velkými obtížemi. Minimalistická scéna Martina Černého je velmi podařená, v některých scénách se ukazuje, že i sminimem prostředků se dá docílit magického efektu (např. závěrečný odchod Mesy nebo scéna na čínském hřbitově).
(zadáno: 15.11.2012)
S touto inscenací jsem se naprosto minul. Základní problém vidím už v textu hry, který je i přes zajímavé téma plný floskulí a nechtěně směšných scén. Nepomohla tomu ani Czesanyho klipovitá režie, při které herci absolutně nemají šanci nějak charakterizovat svou postavu a ozřejmit její motivace. A tak i tak dobří herci jako J.Ornest nebo M.Mejzlík jen prázdně deklamují text. Protivníci třetího odboje jsou až plakátově směšní - zupácký a ožralý Major (P.Čtvrtníček) a M.Sidonová v mnoha rolích hlásající komunistická hesla. Občas se objeví zajímavý režijní nápad, ale jsou to jen matné záblesky.
(zadáno: 12.11.2012)
Celkem zábavná oddechovka, se spousta efektů a slušných melodií. Petr Gazdík se na roli Darryla hodí ze všech tří alternací asi nejméně, přesto je to z jeho strany dobrý výkon. Kdo se mi nelíbil byla Michaela Fojtová v roli Felicie - do té role se vůbec nehodí, je na ni příliš sympatická, a tak musí dost přehrávat. Věřím, že v prudérní Americe mohl muzikál vzbudit i nějaké rozhořčené reakce.
(zadáno: 8.11.2012)
Úplně mi není jasný režijní záměr - inscenace zůstává někde na půli cesty mezi psychologickým dramatem a mysteriózním hororem. Za nepříliš povedený považuji nápad nechat hrát Hydea několika různými herci, zvlášť když nakonec ty důležité scény stejně odehraje Martin Hrubý. Tradičně povedený výkon Petra Mikesky, zaujme i strohá scéna.
(zadáno: 2.11.2012)
Po Gottlandu asi nejlepší Mikuláškova režie. Grotesknost se mísí se syrovostí, román je zhuštěn do necelých dvou hodin a je zcela oproštěn od jakéhokoliv romantického balastu. Úplně bych nesouhlasil s tím, že je to o lásce a nenávisti, protože té lásky je tam skutečně poskrovnu. Inscenace je doslova nabita negativními emocemi, místy velmi působivě ztvárněnými. První hodina je vynikající, po smrti první Kateřiny už bohužel krutost nemá kam gradovat, takže se situace už jen opakují. Herci jsou tradičně výborní - nejvíce mě zaujala Sylvie Krupanská.
(zadáno: 11.10.2012)
Četl jsem Ouředníkovu předlohu, která je z velké části založená na hře se slovy, paradoxech, ale situací, které by bylo možné dramaticky vystavět je tam minimum. Proto jsem byl dost zvědavý, jak se režiséru Mikuláškovi povede převést esejistické dílo na jeviště. Výsledek není tak působivý jako u Gottlandu, ale přesto si tam jistě každý najde hodně zajímavých postřehů a scén. Z herců perlí hlavně Jan Hájek a Jiří Vyorálek.
(zadáno: 9.10.2012)
Velmi povedená inscenace, které nechybí humor, ale zároveň nese závažné téma. Nesouhlasím s tím, že by Nosorožec už dnes nebyl aktuální. Jistě na konci 50. let, kdy hra vznikla, byla nepochybně adresnější. Všichni věděli, kdo jsou to "nosorožci", o kom se hraje a proti čemu hra brojí. Ovšem princip stádnosti a neschopnost vlastního názoru je lidem vlastní dodnes. Jako varování tak text slouží stále. Líbila se mi i výprava a v rozumné míře využívaná hudba. Nezklamal ani představitel titulní role David Prachař.
(zadáno: 9.10.2012)
Pro děti na prvním stupni základní školy je to povedená padesátiminutovka. Dospělí se pak budou bavit především dětskými reakcemi.
(zadáno: 3.10.2012)
Průměrná inscenace, která hýří emocemi a na mnoha místech se i daří přenést je přes rampu. Čapkův soukromý život se daří zachytit lépe než atmosféru meziválečného Československa. Příliš se nepovedlo zarámování příběhu Ivanem "Magorem" Jirousem, u kterého s Čapkem najdeme jen opravdu hodně povrchní paralely.
(zadáno: 26.9.2012)
Hlavní devízou boleslavské inscenace je Petr Halíček v titulní roli. Škoda některých zbytečných vsuvek (japonští turisté, fotbaloví fanoušci), které celku příliš neprospívají. Pavel Khek se nechal inspirovat filmovou groteskou a filmovým uměním vůbec, hojně jsou zastoupené citace známých melodií (Vinnetou, Severní vítr atd.)
(zadáno: 20.9.2012)
Příjemně strávený večer, chyběl mi však nějaký výraznější dramaturgický výklad. Takhle se jedna jen o ilustraci relativně silného příběhu z období 2. světové války. Zajímavé jsou herecké výkony Evellyn Pacolákové a Vasila Fridricha. 65%
(zadáno: 14.9.2012)
Esteticky velmi vytříbená inscenace. Wilsonovo scénické pojetí se s Čapkovým textem nijak netluče, ale ani ho nijak nepovyšuje. Velmi vhodné je obsazení Soni Červené do titulní role Emilie Marty. Z úst 87leté herečky zní některé repliky mnohem věrohodněji, než by to mohla dokázat nějaká čtyřicetiletá herečka.
(zadáno: 8.7.2012)
Viděno v TV záznamu. První polovina je velmi vtipná, ve druhé celá inscenace zvážní a místy se nevyhne zbytnělému sentimentu. Přesto velmi povedené, herecky naprosto vynikající.
(zadáno: 28.6.2012)
Nepřítel lidu je podle mě jedna z nejlepších Ibsenových her. V Ústí nad Labem se režisér Nuckolls rozhodl už tak atuální hru ještě aktualizovat. Razantně hru zkrátil, zmodernizoval jazyk, některé situace nově vyložil. V lecčems slaví úspěch (narážky na to, jak dnešní média ovládají inzerenti atd.), ale při krácení se také dost věcí nepovedlo. Hlavně z konce není patrná veřejná šikana dr. Stockmanna, nepřítelem lidu se stává jen slovně. J.A. Haidler hraje doktora jako nejistého člověka, který není o své pravdě zcela přesvědčen.