Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1396)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 27.9.2022)
75 %. Tohle je přesně ten typ komedie s přesahem, který v Činoheráku dlouhodobě umí na vysoké úrovni. K.Š.E.F.T. si pohrává se dvěma stále ještě tabuizovanými tématy - prostitucí a sexuálními potřebami hendikepovaných. Obě témata jsou spojována s řadou předsudků, které Page s lehkostí a humorem shazuje ze stolu, aniž by zbytečně moralizovala. Režisér O.Sokol vede herce k uvěřitelným výkonům, skvělá je hlavně S.Černodrinská a její citlivé podání prostitutky Julie. V komické poloze se velmi daří i M.Fingerovi. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.9.2022)
Hra se chlubí neobvyklou strukturou - příběh života jedné ženy není vyprávěn chronologicky, nýbrž na přeskáčku, navíc titulní postavu ztvárňuje hned šestice hereček různého věku. To celkem funguje, ale narozdíl od jiných Lettsových her jsou tentokrát hodně povrchně charakterizovány vedlejší postavy. Začátek inscenace je slibný, Letts i zde prokazuje, že umí napsat přirozeně znějící dialogy, dějově jde ale o jeden z jeho slabších kusů, závěr vyznívá do ztracena. Zaujme scéna M.Cpina, která evokuje skladiště připomínek jednoho lidského života. (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.9.2022)
75%. Dianiška umně v rychlých střizích buduje obraz Vlasty Buriana jako člověka, jenž disponuje výjimečným talentem pro divadlo, ale kterému dělá velké potíže rozhodovat se v klíčových dějinných okamžicích. Inscenace Buriana nesoudí, ale ani neglorifikuje. Hlavním trumfem je obsazení hlavní role V.Korytářovou, která postavu ozvláštňuje jemností, zároveň pěkně zvládá typickou burianovskou dikci, aniž by známého herce parodovala. Na Dianiškovy poměry je to inscenace spíše usedlá, autor a režisér tentokrát praštěnými vtípky hodně šetří.
(zadáno: 19.9.2022)
Inscenace širokou škálou jevištních prostředků upozorňuje na toxické prostředí, jemuž musí čelit adeptky baletního umění. Nejsilnější jsou Baletky tam, kde své téma formulují metaforicky. Je znát, že se pro Miřenku Čechovou jedná o hodně osobní námět, při němž se před diváky obnažuje fyzicky, ale hlavně psychicky.
(zadáno: 19.9.2022)
Další netradiční námět od dramaturga T.Vůjtka, který se tentokrát nepodařilo ideálně jevištně rozžít, inscenace je trochu statická. Groteskní příběh oportunistického generála Šejny dokáže dobře předat s ironií a nadhledem M.Cisovský, rozdělení hlavní role mezi dva herce ale nepovažuji za úplně šťastný nápad, V.Burda hraje Šejnovo alter ego zbytečně na sílu. Z trojice hereček vyniká hlavně Z.Truplová.
(zadáno: 17.9.2022)
Velice zručně napsaná hra, která dokáže na vážné téma pohlédnout bez sentimentality a s osvobozujícím jemným humorem. Herci dokázali vytvořit živoucí postavy, jimž člověk zármutek nad ztrátou dítěte věří, i když na jevišti neprolévají potoky slz. Vedle ústředního manželského páru J.Ondruškové a M.Stránského si pozornost získává také K.Kuchinková ve skvělém, živelném ztvárnění prostořeké sestry hlavní hrdinky. Ve druhé části již tempo trochu upadá, ale přesto se jedná o velice zajímavý dramaturgický objev (plzeňské divadlo uvádí toto broadwayské drama v české premiéře).
(zadáno: 17.9.2022)
Další povedený "střet" Slováckého divadla s klasickou látkou. Režisér Zetel a dramaturgyně M.Špetíková oprostili drama od folklorních motivů a soustředí se na všeobecně platné lidské vlastnosti - snahu rozhodovat za druhé a sobeckost v mezilidských vztazích. Zaujme scéna E.Jiřikovské, která děj umístila do umělohmotného skleníku. Soustředěným hereckým výkonům dominuje J.Hlaváčová v roli Kostelničky, která si své reputace cení víc než lidského života.
(zadáno: 16.9.2022)
Přízraky nesou typické znaky režijního rukopisu Jana Nebeského. Opera to sice není, ale hudba hraje důležitou úlohu, stejně jako opulentní kostýmy P.Vlachynské. Libreto L.Trmíkové osekává Ibsenovu předlohu na dřeň, to důležité ale zůstává, a tak od první minuty na jevišti bují pokrytectví, pochybná morálka a z toho plynoucí neblahé důsledky na život jednotlivých aktérů. Silným hereckým výkonům, v nichž se mísí velká exprese se ztišenými momenty, vévodí M.König jako floutek Osvald, ale i ostatní protagonisté evidentně přijali režisérovu vizi za svou a koncepci přesně naplňují. Jeden z nejpovedenějších kousků Jedlu.
(zadáno: 13.9.2022)
Františákova poetická hra zachycuje život nakladatele Josefa Floriána v koláži obrazů, které poněkud trpí nevýrazným dějovým obloukem a zahlcením informacemi a útržky z děl, jež Florián vydával. Divák, který tuto osobnost počátku 20. století nezná, je nutně poněkud zmaten. Režisérovi se ale daří zachytit prchavou atmosféru domu, v němž se i přes bídu a občasné rozpory dařilo objevovat vysoké umění. J.Škrdla pak hlavní postavu interpretuje jako osobitého myslitele, aniž by ji nějak glorifikoval, ukazuje šíři Floriánova intelektuálního záběru i nezkrotnou povahu, která musela přinést jeho blízkým mnoho utrpení.
(zadáno: 10.9.2022)
55%. Hodně zajímavý pokus, ve kterém se činoherní divadlo rozhodlo pro syntézu mnoha přístupů k jevištní práci - důležitý je hlavně tanec a novocirkusové prvky. Inscenace je o odvěké lidské touze po úspěchu. Hlavně v první polovině představení jsou ovšem jednotlivé klaunské scénky neúměrně natahované a ke zlomu dochází až po jediné čistě činoherní scéně, kdy se konečně do inscenace dostává napětí a jasné směřování. Plus za odvahu tuhle cestu podniknout a hlavně J.Škrdla ukazuje, že má talent i na fyzicky náročné akrobatické kousky.
(zadáno: 7.9.2022)
55%. Mnoho povyku pro nic je pojato s výraznou nadsázkou, herci vykreslují charaktery postav ve zřejmé hyperbole. Špinar srší nápady a dokazuje, že umí vystavět působivé mizanscény. O to víc zamrzí, že celek působí rozpačitým dojmem. Povedla se hudební stránka, kterou svým zpěvem tvoří L.Brychtová. Režisérka také dokázala zábavně pojmout některé scény (Benedikovo "tajné" odposlechnutí rozhovoru), jiné ale takový šmrnc postrádají. Dost otravné je pojetí strážníků jako zlatých amorků, inscenace má navíc dost hluchých míst. Herci se zvolenou stylizací souzní, nejlepší mi přišli L.Polišenská a D.Matásek. (více v článku na blogu)
(zadáno: 25.8.2022)
65%. Režisér J. Krofta vytvořil slušně atmosférickou inscenaci, která se obejde bez vnějškových aktualizací, ale i výraznější psychologické drobnokresby. Zajímají ho podmínky, za nichž se rodí zlo a ctižádost přerůstá v tyranii. M. Němec hraje Macbetha jako sebevědomého muže, člověka, který dokáže svým charismatem okouzlit okolí. Lady Macbeth je v podání L. Krobotové prototypem ženy s ostrými lokty, připomíná výkonnou manažerku v nějakém korporátu. Vyloženě kladných postav se tu divák nedočká, zajímavou studii předvádí F. Kaňkovský v roli Malcolma. Povedená je hudební složka, s čímž souvisí i pojetí čarodějnic a zhudebnění jejich replik. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.8.2022)
75%. Povedená inscenace, která kreativním způsobem zhmotňuje životní příběh Edith Piaf. Po pomalejším začátku děj postupně graduje a přináší řadu působivých momentů. A to především zásluhou J.Zenáhlíkové, která se v hlavní roli nespoléhá na nějakou vnějškovou nápodobu, ale hraje Edith po svém, k čemuž přidává i výtečný zpěv. Hudebně i herecky ji zdařile přizvukují T.Alferi a V.Svojtková. Obvykle moc nemám rád překládání notoricky známých písní do češtiny, ale tentokrát mi to nevadilo, jelikož přebásnění režisérky V.Herajtové je velice povedené, nejedná se o otrocký překlad, ale svébytné texty s vlastní poetikou zapadající do rámce inscenace.
(zadáno: 13.8.2022)
Hedwig vnáší do pražských muzikálových vod svěží vítr. Je to zábavná a příjemně nekorektní podívaná, která kombinuje muzikálové prvky s žánrem stand-up comedy a rockovým koncertem. Skvělou Traskovu hudbu zručně interpretuje čtyřčlenná kapela, v titulní roli vyniká herecky i pěvecky Roman Tomeš, jemuž zdatně sekunduje Elis Ochmanová. Neobvyklá a zajímavě převyprávěná životní cesta člověka stojícího mimo kategorie má správně katarzní vyvrcholení v závěrečném songu Vinyla. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.7.2022)
Zvláštně nekonzistentní inscenace. Jako kdyby se David Drábek pokusil do téhle jednohubky nacpat tolik témat, že by je neuneslo ani velké divadelní plátno. Nejprve to vypadá, že jádrem příběhu bude vztah k autistické sestře, aby pak byly nakousnuty další závažné motivy jako sexuální zneužívání, drogová minulost či životní nenaplněnost. Místy je melancholická atmosféra prosvětlena humorem, ne ovšem v takové míře, jako je u Drábka zvykem. Dějový oblouk působí nuceně a výraznější pointa nepřichází. V malé roli Svědka Jehovova mě zaujal M.Zeman.
(zadáno: 27.7.2022)
Psí dny se vymykají obvyklé podobě divadelních inscenací pro letní noci pod širým nebem. Mají větší ambice než jen pobavit, proto se je vyplatí v prázdninové nabídce nevynechat. Zchátralý bazén pod Barrandovskými terasami představuje zajímavé prostředí, atmosféru vylepšují trefně vybrané doprovodné písně a jejich bezchybná herecká interpretace. Inscenace je nejsilnější tam, kde se obrací do nitra postav a řeší jejich vzájemné vztahy. Společenská témata jako sexismus nebo klimatická změna jsou spíše jen naťuknuta a nic moc zásadního k nim text Matěje Samce nesděluje. Herecky se jedná o podařenou hodinku. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.7.2022)
65 %. Inscenace se skládá ze dvou dost odlišných polovin. Zatímco ta první je spíše recitálem, ve druhé půlce už se tvůrci naopak soustředí spíše na životní peripetie slavné zpěvačky, její boj s režimem i osobní tragédie, což se obejde téměř bez hudby. Divadelně obrazivě inscenovaných scén mnoho není, výjimkou je nápadité řešení srpnového vpádu vojsk Varšavské smlouvy za pomoci balónků. H.Holišová je herecky i pěvecky ideální Martou, vedlejsší postavy jsou pojaty v lehké nadsázce, ale neřekl bych, že nějak neuctivě. (více v článku na blogu)
(zadáno: 3.7.2022)
Děsivě aktuální inscenace, která nabízí vhled do ruského myšlení, v němž je zakořeněný strach ze svobody a nutnosti dělat vlastní rozhodnutí. D.Majling dokázal vytvořit čechovovsky laděnou tragikomedii plnou černého humoru, bizarních situací i mrazivých point. Tempo je místy možná až moc rozvláčné, zvlášť svatební scéna mi přišla zbytečně natahovaná. Potěší skvělá herecká souhra, za všechny bych jmenoval J.Vondráčka, J.Tesařovou či P.Neškudlu. Atmosféru skvěle doplňuje hudba, jejímž autorem je M.Novinski.
(zadáno: 28.6.2022)
55%. Text K.Brunner má své kvality, dramatička dokáže vytvářet zajímavé asociace a hra je jazykově bohatá. Vše ale zastiňuje agitační tón a plakátovost mnoha scén. Nejsilnější je inscenace tam, kde se nesnaží urputně a naneštěstí poněkud směšně provokovat. Trojice hereček prokazuje cit pro nadsázku, asi nejpovedenější scéna přichází v závěru, kdy po svatebním ceremoniálu plném ironického děkování následuje tanec nevěsty a ženicha, u něhož jim vilně se vlnící smrtka v podání M.Kuntové zpívá romantický song Bryana Adamse (Everything I Do) I Do It For You.
(zadáno: 28.6.2022)
Inscenace je to svižná, jen se v ní dost tlačí na pilu. Ne vždy se režisérovi daří odhadnout hranici, kdy je nějaká scéna ještě vtipná a kdy už jen laciná. Na druhou stranu to vyrovnají některé vysloveně povedené nápady, jako je například parodie na Mercuryho videoklip k písni I Want to Break Free. Dlouhou dobu to vypadá, že čistě mužské obsazení má za cíl jen docílit komického účinku v některých scénách, ale nakonec se režiséru M.Langovi povedla opravdu vtipná pointa.
(zadáno: 27.6.2022)
Ačkoliv tvůrčí tým využívá Čechovův text jen jako základní stavební kámen, je v téhle částečně improvizované inscenaci možná víc čechovovské atmosféry než v kdejakém pietním nastudování. První dvě dějství jsou přirozeně působícím jevištním hemžením plným situačního i konverzačního humoru. Komika situací a nadsázka ve vykreslení postav zde ovšem není samoúčelná a herci dokáží zachovat tušený smutek, který se ukrývá v nitru postav. Třetí dějství tvoří různorodě pojaté monology, v nichž vynikla hlavně P.Hejcmanová jako Máša se svým podcastem. Poslední jednání je zcela beze slov, přesto srozumitelné. Originální podívaná, s návštěvou neváhejte.
(zadáno: 27.6.2022)
Jako seznámení s povinnou literaturou asi ideální inscenace, i když dramatizace V.Fanty děj Kafkovu románu hodně zhušťuje. Atmosféra je tu spíše snová než tíživá, je to taková temná groteska o rebelii proti systému. Závěrečná bezvýchodnost je otupena zacyklením děje do nekonečné noční můry, do níž se Josef K. znovu probouzí.
(zadáno: 27.6.2022)
Inscenace s moderním vizuálem, v níž ovšem režisér M.Hába nezachází v dekonstrukci původního textu tak daleko, aby pozbyl smyslu. Objevuje se tady navíc několik opravdu povedených režijních nápadů (kávovar jako svatební dar, árie z Prodané nevěsty a další). Anna Peřinová hraje Maryšu zaťatou a ironickou, poznamenanou patologickými mezilidskými vztahy. Zvlášť v první půlce inscenace je vystavena brutálnímu nátlaku a manipulaci, které nemá šanci ustát. Podpory se tu totiž nedočká z žádné strany, všichni si s ní jen pohrávají a slouží jim jako prostředek k dosažení vlastních cílů.
(zadáno: 27.6.2022)
Režisér Pavel Khek pojal adaptaci Trierova filmu jako psychologické drama s drobnokresbou jednotlivých postav, čemuž napomáhá komorní prostor Studia Beseda. Hlavní role Bess je další suverénně zahranou rolí Natálie Holíkové, která dokáže přesně dávkovat živelnost a odzbrojující naivitu s vnitřní sílou. Výrazné herecké příležitosti tu přinášejí i menší role, dominují v nich J.Tvrdík, L.Andělová a K.Sedlárová.
(zadáno: 27.6.2022)
Hra je zvláštním mixem absurdního dramatu a třeskuté komedie, přičemž režisér M.Vajdička akcentuje hlavně komediální stránku. Herecky je to téměř bezchybné, hra samotná je ovšem dost modelová a na jeviště přivádí spíše stereotypy o jednotlivých sociálních třídách než živoucí postavy. Základní myšlenka, že utlačovaný se po převzetí moci (zde revolveru) stává utlačovatelem je sice nosná, ale připadá mi, že v dvouhodinové inscenaci je po čase uplatňována už trochu mechanicky.