Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1417)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.3.2023)
Příjemný a odpočinkový retromuzikál, kterému se daří dobře pointovat komické situace. Je to hlavně zásluha kvalitního hereckého obsazení ústřední trojice (J.Kříž, R.Urban, B.Šampalíková). Hlavní hvězdou je ovšem K.Bohatová v roli Liny, která si opravdu vyhrála s hlasovým projevem své postavy a její "no jo" ve mně vyvolává smích i pár dnů po zhlédnutí. Zbytečně přehrává snad jen M.Pošta v roli vizážisty. Povedla se i náročná taneční čísla pod taktovkou P.Parvoničové. Scéna je trochu chudší, což poznamená i ikonické číslo s titulním songem. Zdařilé jsou ovšem filmové dotáčky. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2023)
V činoherních scénách tenhle muzikál až moc sází na popularitu předlohy a nepřidává téměř nic nového. Muzikálová čísla broadwayského střihu nejsou špatná, nakonec mi ale nejsilnější připadala árie O nás dvou v podání K.Pechové a stepařské číslo D.Ratajského. Povedla se scéna P.Hlouška, nazvučení je místy trochu problematické. Herecké výkony jsou nevyrovnané, někteří jen kopírují předlohu. Nejzábavněji své role pojaly A.Gondíková jako Škopková a R.Coufalová coby Kelišová. Kdo má Troškovu filmovou trilogii rád, tak asi zklamaný nebude, potenciál tu byl ale větší. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.3.2023)
75%. Silný text ve zdařilé interpretaci trojice hereček, které v komorním prostoru dokáží divákovi dobře předat situaci plnou vybičovaných emocí. Nuckollsova inscenace téhož textu z Ústí mě ovšem před lety zasáhla silněji. Nicméně v dnešní době je to potřebný pohled na téma války a nesmyslné eskalace násilí.
(zadáno: 3.3.2023)
55%. Muzikál se značným potenciálem, ale také viditelnými problémy. Povedená je hudba D.Bárty využívající folklorní motivy. Samotný námět svým regionálním i dobovým zakotvením také stojí za to. Libreto ovšem trpí ohromnou rozbíhavostí, mnohé scény jsou zcela mimoběžné a dějově neprovázané se zbytkem. Také stopáž je zcela neadekvátní, režisér s dramaturgem měli v tomto případě aktivněji eliminovat zbytné scény. Hlavně ve druhé půlce je ale i dost povedených scén - ať už jde o namlouvací duet Vaškových rodičů (J.Hruškoci a K.Chrenková) nebo taneční číslo vojáka Vasji (P.Klimenda). (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.2.2023)
Typicky pomalý Jařabův temporytmus je tentokrát spíš kontraproduktivní, inscenace místy nudí. O Karlu Čurdovi (M.Donutil) jako člověku se toho divák příliš nedozví, jeho motivace jsou nejasné, jakoby se tvůrci báli zaujmout k této kontroverzní postavě nějaký postoj. Zajímavým nápadem je rámování skrze švejkovskou postavu čističe bot Jiráčka (R.Mikluš), který je zdrojem sarkastického náhledu na českou povahu. Druhou část představení tvoří audiowalk, který sám o sobě moc zajímavý není, ale prohlídka Petschkova paláce stojí za to a poměrně silná je závěrečná scéna, v níž Čurda podepisuje svůj životní ortel na schodech budovy gestapa.
(zadáno: 27.2.2023)
Svižná a vtipná inscenace. Herci se vyhnuli pokušení přehrávat a ztvárňují handicapované umělce s příjemnou mírou nadsázky. Nejvíce zaujmou M.Sikorová jako manželka mafiána a skutečná hlava rodiny, J.Pejchal jako herec s Aspergerovým syndromem či K.Hulcová jako trochu dotěrná Růženka.
(zadáno: 22.2.2023)
75%. Příjemná divadelní jednohubka, která disponuje skvělou hudbou A.L.Webbera, v níž člověk místy může zaslechnout místa podobající se melodiím ze skladatelových budoucích slavných děl (Kočky, Fantom opery). Výborný výkon podává H.Fialová, která si skvěle poradila s komorním prostorem a dokáže přesně zachytit měnící se emoce své postavy. Překlad P.Vrby a M.Prostějovského zní přirozeně a je třeba pochválit i sound design, protože je rozumět každému slovu (pravda, bylo to pro P.Šimíčka asi o něco snazší, když nemusel zvučit company, ale stejně...). V NDM žánr komorního muzikálu zvládají velice dobře, myslím, že v tom u nás nemají konkurenci.
(zadáno: 19.2.2023)
65%. Hudebně povedená inscenace, M.Buzzi v hudbě i Zetel v textech písní využívají všech možných klišé a prvků spojených s trampskou muzikou. Libreto rezignovalo na děj, což zpočátku působí trochu těžkopádně, ale nakonec to docela funguje. Divák sleduje různé skupinky lidí, kteří vyráží do "divočiny" z rozličných důvodů, aby se nakonec sešly u jednoho táborového ohně. Právě z interakcí lidí ve skupinkách vyplývá většina komických situací. Je příjemné, že se inscenace nebere vážně a umí pracovat s nadsázkou.
(zadáno: 13.2.2023)
Nová hra F.Zellera má neobvyklou strukturu, která pracuje s repeticemi jednotlivých scén, variacemi různých úhlů pohledu a fluidní identitou postav. Pokud se ale člověk oprostí od originální formální stránky, zůstává příběh jedné manželské nevěry, který mi místy přišel až banální. Inscenace P.Kheka sází na dobře disponované herce, kteří dokáží v dialozích udržet napětí. Zaujme především ztišený výkon J.Zapletala jako nevěrného manžela, na jehož svědomí klade vzniklá situace velké nároky.
(zadáno: 2.2.2023)
85%. Populární rodinný muzikál se v Brně povedl a je srovnatelný i s londýnským originálem. Děj sice není kdovíjak akční, ale myslím, že dokáže zaujmout i dospělého diváka. Hudba T.Minchina se hezky poslouchá a obsahuje dost zapamatovatelných hudebních motivů, oblíbil jsem si především stěžejní song Revolting Children. A.Bergerová je v hlavní roli výborná, z ostatních asi nejvíce zaujmou L.Janota a S.Janotová, kteří v úlohách Matildiných rodičů vytvořili skvělé komické duo. Za zmínku stojí i pečlivá práce choreografky C.R.Jefferson s dětskou company. (více v článku na blogu)
(zadáno: 31.1.2023)
75%. Spojení McDonagh - Sokol v Činoheráku zkrátka funguje. Temná, vtipná a herecky velmi nápaditá inscenace. Herci své bizarní postavy propracovávají do nejmenších detailů, osobně mě nejvíce zaujali M.Finger, O.Malý, D.Černá a Š.Fingerhutová. Hyperrealistická scéna není moc šikovně postavená, podařený je naopak výběr doprovodné hudby evokující 60. léta.
(zadáno: 20.1.2023)
75%. Povedený převod Lorcovy hry do současných souřadnic vypráví o destruktivní touze naplánovat si vlastní život. Přerod hlavní hrdinky od "děti mít nechci" k "bez dětí nemůžu žít" mi přišel trochu moc ostrý, ale její představitelka N.Horáková dokázala tento vývojový oblouk obhájit. V.Dvořák jí je ideálním partnerem, výborná je rovněž E.Salzmannová jako ironická matka. Minimalistická scéna E. Jiřikovské je funkční a nechává vyniknout hereckým výkonům. I přes náročné téma a temné vyznění se v inscenaci najdou i humorné okamžiky. Yerma naplňuje prototyp inscenace, která má ambice vyjádřit se k dnešnímu světu, ale je i divácky přístupná.
(zadáno: 14.1.2023)
Režisér J.Čermák posílil symbolickou složku Bergmanova díla a vypráví pomocí silných obrazů a metafor. Zkoumá osamělost člověka tváří v tvář smrti, ale zajímá se i o ryze současné téma vytěsňování umírání z našich životů. O zvolených tématech vypráví bez příkras, nebojí se až fyzicky nepříjemných scén, ale nezvdává se ani humoru. Šepoty a výkřiky určitě nebudou kasovním trhákem, na člověka z představení dýchne deprese, rozhodně se ale téhle inscenaci nedá upřít působivost.
(zadáno: 12.1.2023)
Dobrodružná inscenace dá vzpomenout na oblíbené foglarovky, tajemná čtvrť Prašina tak trochu připomíná Stínadla. Pro divadelní prkna se sice nejedná o ideální látku, protože je kniha dost epická a je v ní potřeba vysvětlit fungování tohoto mikrokosmu, ale dramatizace P.Kheka a L.Smrčkové si s tím v rámci možností poradila celkem dobře, a tak inscenaci neschází tempo a moment překvapení z odhalování spletitého příběhu. Ústřední herecké trojici, kterou tvoří V.Říha, M.Czyžová a M.Klapil, se daří věrohodně ztvárnit teenagery. Povedla se i scéna a filmové dotáčky.
(zadáno: 12.1.2023)
Svou poetickou strukturou zajímavě vystavěný text, jak je u Schimmelpfenniga obvyklé. Hezká scéna a slušné herecké výkony, z nichž vyniká především vtipná glosátorka I.Uhlířová v roli služky Marie. Téma rozevírajících se sociálních nůžek, boje o privilegia a směřování společnosti je samozřejmě aktuální. Jen k této společenské diskusi inscenace nepřináší nic moc objevného, snad s výjimkou zkombinování s biblickými deseti ranami egyptskými. Zpočátku jiskřící konverzace se tak postupně trochu zacyklí a nedokáže už příliš překvapit.
(zadáno: 2.1.2023)
Zdařilá konverzační tragikomedie, která ukazuje, jak to dopadá, když se člověk rozhodne ignorovat životní realitu a snaží se vytvořit si vyfantazírovaný svět. Manželská dvojice Judy a Johnny, která se snaží žít jako v 50. letech, je postupně konfrontována s nutností řešit problémy, které prožíváme tady a teď a na něž útěk do jiné doby neplatí. Inscenace disponuje přesvědčivými hereckými výkony, zaujme hlavně ústřední pár v podání L.Andělové a J.Tvrdíka. Povedená je také realistická scéna J.Tereby, režisér hru rytmizuje využitím "dobových" songů. Snad jen monology matky Judy (M.Nováková) působí moc plakátově, což ale není chybou herečky.
(zadáno: 23.12.2022)
Celkem příjemná inscenace, která pobaví jemným slovním humorem. Režisér M.Hanuš provázal jednotlivé anekdoty z knihy Lea Rostena posmutnělým osudem válečných uprchlíků, kteří se potřebují v nové vlasti naučit angličtinu, s níž často vedou nerovný boj. Dění rytmizují písně, přičemž se jedná často o lidovky v různých jazycích, ale i dobové šlágry. Nejvíce při podání songů zaujmou D.Novotná a K.Hulcová.
(zadáno: 22.12.2022)
Klasická inscenace, která sází na nosný text, propracované herecké výkony a silné a aktuální téma. Hra vypráví o střetu geniálního ducha s lidskou průměrností, která se snaží zadusit cokoliv ji převyšuje. Dnes hodně aktuální je i téma rozdělené společnosti, kde se od sebe názorové proudy neustále vzdalují a tím se radikalizují. Podařená scéna E.Konečného a hlavně psychologicky propracované postavy, M.Němec a J.Mazák dokázali vytvořit uvěřitelné figury, jejich vzájemné střety jiskří napětím. Nic tu ale není černobílé a inscenace disponuje i slušně katarzním závěrem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.12.2022)
65%. Poslední hra T.Stopparda má autobiografické rysy a je rozsáhlou jevištní freskou o životě jedné bohaté židovské rodiny z Vídně. Stoppard se zabývá kořeny antisemitismu i otázkou vytržení člověka z prostředí, v němž žil. Inscenace R.Lipuse střídá rozvláčnější pasáže se silnými momenty. To je myslím zakódováno už v samotném textu, který přináší značnou šíři vědění, ale místy se neubrání didaktičnosti. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.12.2022)
Inscenace našla vhodnou E.M. v Petře Janečkové, zvlášť její závěrečný monolog je velice silný. První polovina je zdlouhavější, ale s tím nejspíš u takřka detektivního příběhu, u něhož člověk zná pointu, asi je nutné počítat. Ondřej Soukup pro pardubickou adaptaci Čapkovy hry vytvořil příjemné šansonové melodie, které v Janečkové a L.Špinerovi, který ztvárnil připsanou roli kabaretiéra, našly vhodné interprety. Problémem ovšem je, že se činoherní a hudební složka moc neprolínají a písně stojí vyloženě samostatně, navíc nijak nerozvíjí děj. Podařená je scéna I.Žídka v podobě velkého hodinového stroje zdůrazňujícího téma uplývajícího času.
(zadáno: 15.12.2022)
Režisér Mikulášek opět používá svůj oblíbený formát krátkých, ostře pointovaných skečů. Herci mají tenhle přístup dobře zažitý, opět se povedla i scéna M.Cpina. Tentokrát mi ale trochu chybělo jednotící téma celého večera, takhle kolem mě jednotlivé (často zábavné) scénky spíš prošuměly. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.12.2022)
65%. Příjemná, lehce romantická sci-fi komedie s nekomplikovanou zápletkou. K.Šafránková a J.Láska vytvářejí sympatický ústřední pár, kterému člověk může fandit, postava robotky Jacie si navíc projde i zajímavým vývojovým obloukem od loutky v rukou jiných po šéfku oblastního televizního studia. První půlka má trochu pozvolný rozjezd, více zábavy si divák užije ve druhé části (obzvlášť povedené je intermezzo v butiku s manželskou dvojicí, kterou vytvořili T.Lněnička a M.Sikorová).
(zadáno: 9.12.2022)
85%. Sugestivní atmosférou a propracovanou scénografií je to jedinečný počin. Vyžaduje ovšem diváka, který ví, do čeho jde, a nevadí mu, že jeho šance poskládat si dohromady příběh jsou mizivé. Dvě hodiny utečou hodně rychle, člověku se ani nechce domů, klidně by s dobře napsanými i zahranými postavami vydržel delší dobu a třeba by dokázal poodhalit některá jejich tajemství. Povinnost pro fanoušky filmového režiséra Davida Lynche, mezi které se počítám. Více v recenzi.
(zadáno: 6.12.2022)
55%. Pro mě trochu zklamání, čekal jsem více černého humoru a kontroverznější vyznění. Tahle broadwayská show už trochu vyčpěla, diváka nijak neznejisťuje a sází hlavně na rozjuchaná hudební čísla, která jsou pojata v opulentním stylu. Divácky jde o vděčně přijímanou inscenaci, ale člověk se musí naladit na vlnu parodického humoru plného přehrávání, což se mi osobně příliš nepovedlo. Tempu inscenace by prospělo krácení, stopáž 3:15 je přetažená. Z herců nejvíce zaujal R.Melša, který velmi dobře zpívá a prokazuje i značný komický potenciál. (více v článku na blogu)
(zadáno: 5.12.2022)
55%. Poněkud přelidněné inscenaci se na začátku dobře daří vtáhnout publikum do hry a vytvořit atmosféru skutečného hasičského plesu. Postupně ale tento efekt pomine a množství postav pak hercům neumožní nějakou bližší charakterizaci. Režisér T.Svoboda se pokusil o drobné aktualizace, třeba v podobě průpovídek o migrantech a klimatické změně, jedná se však jen o izolované a nepříliš funkční nápady. Ostravská adaptace dokáže celkem věrně přenést na jeviště humornou stránku Formanova filmu. Okamžiků, kdy člověku zmrzne úsměv na rtech a dostaví se mrazení v zádech, je ale bohužel v inscenaci poskrovnu.