Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1396)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.11.2021)
75%. Hradecká inscenace je aktuální v tom, jak ukazuje rozdělenou společnost, kde spolu zástupci znepřátelených stran nejsou schopni najít společnou řeč. Šajlok (J.Zapletal) je zaťatý a teatrální, ale člověk se mu nemůže divit, když vidí, jak se k němu chová okolí. Bassanio a spol. jsou zase nesnesitelně sebevědomí, rozhazovační a bezskrupulózní. Pouze dvě postavy se z všeobecné povrchnosti vymykají - Antonio, jehož váže k Bassaniovi skutečný cit, a Jessica, která si při útěku od svého otce až pozdě uvědomí, s jak povrchní partičkou se zahazuje.
(zadáno: 16.11.2021)
Silná předloha K. Tučkové v zajímavé voicebandové interpretaci D. Šoltýsové. Pro diváka neznalého předlohy budou možná některé dějové peripetie nejasné, inscenace ovšem sází hlavně na atmosféru, která dostatečně sugestivním způsobem vykresluje lidskou zlobu a zášť, která často provází boj za "vyšší dobro". Silný kolektivní výkon, kde každá z představitelek přispívá svým dílem do podařené skládačky. Vyzdvihl bych hlavně ohromné fyzické i psychické nasazení, které roli Gerty dává J. Košková, civilnějším pojetím pak ukazuje kontrastující přístup mladé generace M. Jirounková v roli Barbory. Zajímavé zapojení folklorních prvků.
(zadáno: 12.11.2021)
Jane Eyrová sice nedisponuje zapamatovatelnými melodiemi a občas je tempo snad až příliš pozvolné, může ale nabídnout zajímavé převyprávění klasiky a nešetří emocemi. Skvělý je v roli Rochestera L. Vlček a titulní roli dokázala citlivě ztvárnit D. Křížová. Spíše než klasické muzikálové hudební výstupy nabízí tento kus organické propojení činoherních a pěveckých pasáží. Více v recenzi
(zadáno: 30.10.2021)
Inscenace se nese v podobném duchu jako první díl, ale řekl bych, že je dějově o něco soudržnější. Pamětníci jistě ocení drobné detaily ze života v socialistickém Československu. Některé scény jsou vtipné, jiné méně, nejlépe pak vychází samotný závěr, který s nadsázkou popisuje události 17. listopadu 1989. Herci jdou z role do role a působí, že je představení baví.
(zadáno: 23.10.2021)
45%. Láska nebeská ukazuje, proč byl Matuška takový fenomén. Jeho písně v podání jiných interpretů (byť ne úplně špatném) jsou poněkud sterilní. Dějově muzikál kombinuje komediální scény s těmi jímavými, sentimentu je tu skutečně hodně, na mě osobně přespříliš. Většina písní zazní v redukovaném podání, aby se jich do inscenace vešlo co nejvíc, některé jsou ovšem do děje zakomponovány celkem umně. Celkem dobře vychází komediální bratrské pošťuchování mezi P. Ryšavým a P. Pechou, příjemně civilní je K.Gudasová, J. Vojtek je výrazně lepší pěvecky než herecky, v činoherních scénách nejvíce vyniká D. Syslová. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.10.2021)
Povedenější než první uvedení v ND. Přesto mi hra L.Lagronové nepřijde příliš povedená - chybí v ní větší dramatické napětí, dlouhé disputace občas působí dost knižně. Hra vychází z reálných faktů spisovatelčina života, nesoustředí se ale ani tolik na Boženu Němcovou jako na společenské klima, v němž žila a pracovala. Nastíněna je otázka ženské emancipace, rozvedena je i dějová linka tepající planý nacionalismus. M.Sikorová ztvárnila Boženu jako fyzicky křehkou, ale duševně silnou ženu, která dokáže projevovat dětinské nadšení i tvrdohlavě prosazovat svůj pohled na svět. Zaujme i M.Mejzlík jako Josef Němec.
(zadáno: 19.10.2021)
Začátek je trochu těžkopádný, ale postupem času se režisérce Haně Burešové daří budovat tíživou atmosféru s místy až horrorovými prvky. Podařená je výtvarná stylizace do podoby němých expresionistických filmů ze začátku minulého století. Hercům se daří ztvárnit s lehce karikaturním nádechem měšťanskou rodinu, která si odmítá připustit problémy, a tak radši žvaní o nepodstatných věcech. Skvělý je v tomhle ohledu hlavně J.Sklenář, zdatně mu sekundují E.Hacurová, M.Zimová či J.Vondráček. Z celkem průměrné hry vznikla velmi solidní inscenace. (více v článku na blogu)
(zadáno: 16.10.2021)
Višňový sad vypráví o konci doby hojnosti, takže je jeho nasazení v téhle době docela pochopitelné. Z Čičvákovy inscenace ale žádný zřetelný výklad Čechovova dramatu nepřišel. Děj je odvyprávěn celkem svižně, některé situace a charaktery tak zůstávají jen zlehka nahozené. Herecky je to slušná inscenace, nejvíce zaujmou P.Gajdošíková jako Varja, tedy jediná postava, která skutečně žije v realitě a nestaví vzdušné zámky, a A.Kameníková, která civilně pojala mladou Aňu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 12.10.2021)
Nejsem si úplně jistý, zda jde o příběh vhodný k divadelní adaptaci, žánr sci-fi se na jeviště převádí dost obtížně. Režisér A.Skala využívá postupy filmových grotesek, ale všechny ty honičky a souboje s robotomy působí na divadelních prknech po chvíli trochu zdlouhavě. Dystopický příběh o diktátorské společnosti je zatlačen do pozadí, více prostoru dostává komediální rovina příběhu. Místy se objevují povedené hlášky nebo jednotlivé scény, ale celek působí nedotaženě.
(zadáno: 12.10.2021)
Koncepce režiséra Adama Skaly akcentuje téma plíživého zla, které se může vkrást do našich životů v jakékoliv době. To trochu upozaďuje milostný příběh Cliffa a Sally v povedeném podání J.Fanty a R.Havelkové. Inscenaci se vyplatí navštívit minimálně kvůli skvělým jazzovým melodiím v podání živé kapely, ale i mrazivému vyznění druhé části představení. Více v recenzi.
(zadáno: 4.10.2021)
Povedený muzikál, pokud člověk akceptuje, že jde na romantickou komedii, která pohádkový motiv Popelky přenáší do současnosti. B.Adams a J.Vallance napsali příjemné, vesměs popové melodie, vrcholem je duet Ty a já okořeněný úryvky z La Traviaty. Vynikající je H.Holišová v roli Vivian, skvěle zpívá a v činoherních scénách je odzbrojujícím způsobem bezprostřední. P.Gazdík nehraje Edwarda jako tvrdého byznysmena, ale spíš váhajícího muže, kterého pomůže "nastartovat" setkání s Vivian. V menších rolích zaujmou hlavně D.Křížová (Kit) a I.Ondříček, který je jakýmsi průvodcem dějem (tomu vychází líp činoherní scény než pěvecké). (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.9.2021)
Temná inscenace sází na bezvýchodnou atmosféru, kterou jen občas prozáří záblesk naděje. Hlavním trumfem je přesvědčivá L.Andělová v titulní roli, jejíž proměna z bezstarostné dívky v tělo bez duše je téměř fyzického rázu. Nejsem si úplně jistý funkčností nápadu využít k adaptaci jen čistě ženský kolektiv, v některých momentech mi tam mužský element chybí. Ale chápu, že se asi režisérka D.Šoltýsová snažila vyhnout naturalismu u některých vypjatých scén. Inscenace je nabitá emocemi, nejsilněji ale paradoxně působí ve ztišenějších okamžicích. (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.9.2021)
65%. Režisér Jan Frič vměstnal do Sofoklova textu spoustu popkulturních odkazů a drobných vtípků. Člověk se může jen dohadovat, co je jen momentálním nápadem a co má skutečně souvislost s výkladem hry. Jistá rozbíhavost motivů je ale základem Fričova režijního rukopisu. Přes všechny odbočky a podivnosti ale Frič vystavěl Oidipův příběh přehledně a se slušným tahem na branku. Pavel Batěk je v titulní roli přesvědčivý, podařený je i závěrečný obraz s Oidipem schouleným v prenatální pozici. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.9.2021)
65%. Herecká souhra a tragikomická dvojlomnost jistě naplní divácká očekávání. Nicméně samotná hra D.Majlinga je trochu problematická - dějový twist a vše, co se odehrává po něm, působí dojmem, že vychází spíš z vůle autora hry než z nějaké vnitřní logiky dramatu nebo charakteru postav.
(zadáno: 20.9.2021)
Dianiškovi se podařilo velmi dobře skloubit vážné téma s velmi černým humorem. Skutečné události kolem operace Anthropoid pro něj byly jen odrazovým můstkem k zábavné i mrazivé výpovědi, ve které si vypomáhá i řadou popkulturních odkazů. Herecky přesvědčivé, nejzajímavější pro mě byli J.Albrecht, D.Ratajský a takřka klaunská dvojice J.Panzner - J.Tvrdík. Humor obrušuje hrany patosu, ale zároveň se autor svým postavám nevysmívá a dokáže je zobrazit i ve vážné poloze a se zřetelnou poctou všem obětem heydrichiády na závěr.
(zadáno: 20.9.2021)
Slušná dramatizace filozofického dramatu v hlavní roli s velmi dobrým J.Hájkem, který dokáže ztvárnit aroganci hlavní postavy s elegancí a ironickým odstupem.
(zadáno: 19.9.2021)
Schimmelpfennigovy texty jsou vždy formálně vytříbené, tenhle mě ale přece jen zaujal trochu méně. Chybí mi tam propjení mýtu se současností. Takhle sledujeme nadčasový příběh z období po konci trósjkých válek, který zdůrazňuje, že sobecky obětovat druhé ro vlastní prospěch se nikdy nevyplácí. Některé morální imperativy jsou v běhu času neměnné. Představení je vystavěno jako voiceband chóru s rozehráním některých situací.
(zadáno: 18.9.2021)
Režiséru Mikuláškovi se podařilo zajímavě převést na divadelní prkna příběh Luciena Chardona (v přesném podání V.Vondráčka), který se z naivního mladíka stává nebezpečným oportunistou, aby nakonec opět skončil na dně lidské společnosti. Vývoj postavy a její cesta jsou zpracovány zajímavě. Méně už se ovšem podařila aktualizace společenského ovzduší, které zůstalo poněkud uvězněné v době Balzacova románu a souvztažnost k dnešním dnům je problematická. Drobné zkrácení by inscenaci prospělo.
(zadáno: 18.9.2021)
Zábavný ironický komentář k partnerským vztahům. Člověk, který pravidelně sleduje inscenace Jedlu, tam najde vše, co očekává - velkou nadsázku, zábavně extravagantní kostýmy, spoustu exprese i ztišených momentů. Herecky L.Trmíková a D.Prachař opět na jedničku.
(zadáno: 17.9.2021)
65%. Musím říct, že jsem se dlouho srovnával s konceptem, v němž téměř absentuje libreto a muzikál je jen sérií za sebou řazených písní od Green Day. Ale nakonec se mi do jevištního dění podařilo proniknout a příběh tří mladých lidí a jejich deziluze z "amerického snu" jsou v inscenaci dobře čitelné. Řemeslně je muzikál na výtečné úrovni - pěvecky zdatní interpreti hýří energií. Za zmínku stojí povedené kostýmy A.Pavlovičové.
(zadáno: 17.9.2021)
75%. Skvělá M.Matulová v titulní roli, nejenže zvládne přesně vykreslit složitý charakter slavné zpěvačky, navíc je výborná i v interpretaci těch nejznámnějších hitů Špinarové. Z menších rolí zaujmou K.Krejčí a J.Goetzová. Dianiška je tentokrát celkem pietní, v inscenaci se tolik neprojevuje jeho sklon pro drastickou nadsázku. Vzniká tak povedený, ale nikterak překvapivý "životopis" prokládaný hudebními výstupy.
(zadáno: 4.9.2021)
75%. Režisér J.Čermák pojednal téma transgenderu bez patosu. Vypráví sice konkrétní příběh, ale nezasazuje ho do dobového kontextu, více ho zajímá celkový obraz a diskuze o tématu, věnuje se i vnitřním pocitům lidí, kteří se narodili ve "špatném těle". Hudební vsuvky a občasné zcizování mi nepřišlo nijak rušivé. Herecky působivá inscenace, D.Krejčík předvádí působivou proměnu své postavy, vynikne i P.Horváthová, v jejíž Gretě je akcentován problém, jak náročná je změna identity pro nejbližší okolí translidí. Za dobrý nápad považuji i obsazení J.Korna. Škoda jen, že ve druhé části má inscenace poněkud rozvláčné tempo.
(zadáno: 27.8.2021)
65%. Dramaturgicky odvážná volba. Ztracený ráj není inscenace, která by vyloženě chytla za srdce, ale pokládá řadu složitých otázek, nad kterými stojí za to se zamyslet. Režisér D.Gombár sleduje příběh v jeho šíři, více než epické scény ho ale zajímá definice Ráje a lidské slabosti. P.Štěpán hraje Satana jako uštěpačnou, pyšnou, ale zároveň velmi charismatickou postavu. V kontrastu s tím je Z.Junák jako klidný a věcný Bůh. U andělů se vyjevují lidské slabosti (M.Němec jako Uriel či V.Skála v roli Rafaela), Adam (J.Brožek) a Eva (B.Goldmannová) jsou ztvárněni jako současný mladý pár, bezelstnost není jejich určujícím rysem (více v článku na blogu)
(zadáno: 24.8.2021)
Lazarus je něco jako horečnatý sen, psychedelické výjevy nemá smysl nějak racionálně analyzovat. Jde tu spíš o emoce a atmosféru. Bezvýchodnost dobře podtrhuje industriální scéna, aranže jednotlivých Bowieho písní jsou skvělé a libretu by větší propracovanost neuškodila. Pokud je něco v tomto komorním muzikálu opravdu na výši, jsou to pěvecké výkony. Velice zdařilé výkony podávají I.Orozovič, P.Smolárik i N.Horáková. Nad všemi ovšem ční E.Stárková, přičemž asi nejvíce září při songu Life on Mars? U diváka bude asi hodně záležet na tom, zda se dokáže napojit na emoční vlnu tohoto muzikálu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 18.8.2021)
65%. Obrazově a pohybově zajímavá podívaná, jejímž hlavním motivem je lidskost a schopnost odpuštění. Povedla se výprava i atmosférotvorná hudba P.Kalába. Herecky potěšili nejednoznačný Prospero D.Prachaře, rozevlátý Ariel C.Kassaie a puberťácká Miranda E.Křenkové. Pojetí postav Steffana a Trinkula M.Danielem a J.Poláškem je problematické, některé scény sice vyznívají vtipně, ale jejich dějová linka míří vinou neustálého zcizování do ztracena. Mystická atmosféra je navozena dobře, některé motivy jednání postav by si ale ještě zasloužily rozpracovat. (více v článku na blogu)