Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1393)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 5.2.2016)
Zdařilé převyprávění Learova osudu, které však nepřináší nic moc nového. Výraznější dramaturgické zacílení by hře pomohlo, stejně jako zkrácení. B.Polívka svým výkonem nepřekvapí, ale ani nezklame. Learovo šílenství příliš nezvýrazňuje, jeho výkon se při scénách na vřesovištích téměř nemění. Z ostatních bych vyzdvihl především M.Isteníka a L.Janotu. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.2.2016)
Režisér Rajmont neměl potřebu hru nějak zvnějšku aktualizovat, věřil textu a tomu, co sděluje. Proto se hraje na jednoduché, takřka prázdné scéně, v klasických kostýmech. M.Polách nemodeluje Arnolfa jako sobeckého tyrana, ponechává mu jasný lidský rozměr. Ačkoliv je Arnolf spíše zápornou postavou, vzbuzuje místy spíš lítost. Škoda, že postavy sluhů Alana a Žoržety jsou vyvedeni jako úplní primitivové, není to úplně nejšťastnější pojetí. Škola žen je sázka na jistotu. Je to léty prověřený text, který ale dokáže diváky stále rozesmát. Viděl jsem však i lepší interpretace téhle klasické hry.
(zadáno: 31.1.2016)
65%. Slušně udělaná inscenace, která po pomalejším rozjezdu nabírá celkem dobré tempo. Navzdory názvu je Jeeves spíše vedlejší postava, hlavní hvězdou je Jiří Suchý z Tábora v roli Bertieho. Suchý dokáže v přesně zvolené míře nadsázky zahrát sympatického floutka, který sice moc rozumu nepobral, ale zase je velice činorodý. Výborně dokáže využívat mimiku a scény, kdy se snaží vyklouznout z dohodnutého sňatku, jsou zdaleka nejzábavnější část inscenace. Výkony herců ve vedlejších rolích se pohybují od těch dobrých (T.Havlínek) až po ty méně povedené (přejrávající T.Drápela).
(zadáno: 30.1.2016)
Je tu podobnost s inscenací Bedřich Smetana: THe Greatest Hits, ale tady je struktura revuálně rozvolněnější. Bohužel především v první polovině je znát jistá bezradnost tvůrců s činoherní složkou inscenace. Vtipné výstupy nejsou vtipné a pouze mechanicky vyplňují čas k dalšímu hudebnímu intermezzu. Nelze si nevšimnout i jisté didaktičnosti. Po přestávce je to už naštěstí zábavnější podívaná. Hlavní devízou jsou nové aranže starých známých písní, s nimiž si autor hudebního nastudování J.Janouch opravdu vyhrál. Herci MDP jsou pro podobný typ produkce velmi dobře disponováni
(zadáno: 29.1.2016)
Autor dramatizace Vít Peřina nezapře, že jeho hlavním oborem je loutkové divadlo, a tak je příbramská inscenace laskavá a dětsky hravá. Peřinova dramatizace se obejde bez nějakých dějových odboček, je to nekomplikovaná rodinná podívaná. Důležitou roli hraje výprava, jejíž autorkou je režisérka inscenace K.Baranowska. Stylové vynálezy, plyšová zvířata, mobilní nábytek – to vše zaplňuje scénu a je zdrojem mnoha drobných vtípků. Herci pojali své postavy ve výrazné nadsázce, jak to žánr parodie žádá. Výborný je v tomto směru především F.Müller.
(zadáno: 28.1.2016)
Chaos je hořkou komedií o trojici třicátnic, které pomalu ztrácí kontrolu nad svým životem. Hra ukazuje nezáviděníhodné životní situace s nadhledem a humornou optikou. Místy se daří trefně reflektovat naši současnost. Scéna inscenace je minimalistická a důraz spočívá na vtipném textu. Slušné výkony předvádí všechny tři herečky (viděl jsem v alternaci M.Zoubkovou).
(zadáno: 27.1.2016)
Jméno je brilantně napsaná konverzačka s bryskními dialogy. Kromě mnoha vtipných hlášek se dotýká i závažnějších témat, která ovšem řeší s nadhledem a lehkým černým humorem. Režisér Petr Gazdík správně usoudil, že gradaci příběhu pomůže, pokud se představení bude hrát bez přestávky. Herecky vynikají především M.Havelka jako glosátor Vincent a A.Antalová v roli zpočátku velmi nenápadné Elisabeth.
(zadáno: 27.1.2016)
Posmutnělá komedie o seznamování a vztazích je nejsilnější v těch nejcivilnějších momentech. Poněkud krkolomná fabule s bývalým manželem hře spíše ubližuje. Anna Polívková i Petr Vaněk jsou velmi dobří, ale připadají mi příliš sympatičtí na to, aby hráli neatraktivní losery.
(zadáno: 26.1.2016)
Ve Zlíně inscenaci pojali jako crazy komedii a zběsilé tempo se jim podařilo udržet po celé dvě hodiny. Vše je podřízeno okamžitému komickému efektu, což je legitimní tvůrčí přístup. Má to však i své stinné stránky. Vztahy mezi některými postavami nejsou dostatečně rozehrány, takže především závěrečné vyústění nepovedeného svatebního dne trochu postrádá logiku. Herecky vyniká M.Vančurová jako pokojská, ostatní výkony jsou problematičtější (M.Kalužíková a Z.Julina přistupují k rolím zbytečně karikaturně). 75%
(zadáno: 25.1.2016)
O otázkách víry a existenci Boha pojednává inscenace s nadhledem a vtipem. Režisér M.Pecko pojednal pardubickou verzi v duchu klauniády a řekl bych, že dětské publikum na to reaguje velmi příznivě. Dospělý divák může trochu litovat, že se tam nenachází víc jemných narážek, jako je třeba parodie známé scény z filmového Titanicu. Herecky povedené.
(zadáno: 23.1.2016)
Hluboký a poetický Maeterlinckův text je nesnadno interpretovatelný. Lehce lze totiž zabřednout do sentimentu a sklouznout k popisnosti.Režisér Pácl netlačí na pilu a nesnaží se z diváků ždímat emoce za každou cenu.Rozehrál situace věcně, o zásadních věcech se mluví hravě. Děje se tak navíc s jemným a nepodbízivým situačním humorem. Maeterlinckova hra není o silném příběhu, mnohem důležitější jsou životní postoje a pravdy, které text zprostředkovává. Ty působí nenásilně, nejsou didaktické. Šťastnou ruku měl režisér při obsazování dětských rolí. F.Kaňkovský i P.Štorková jsou velmi dobří.
(zadáno: 18.1.2016)
75%. Inscenace s takřka stejným konceptem jako Požitkáři, kteří měli obecnější, ale naléhavější téma. Herecký život je v Mikuláškově inscenaci zobrazen s patřičnou sebeironií. Je to zábavné, místy kruté, ale řekl bych, že také dost pravdivé. Herci jsou přesní a je vidět, že ve zvolené formě se cítí jako doma. Asi nejzajímavější jsou J.Plodková, J.Hájek a V.Vašák.
(zadáno: 14.1.2016)
65%. Hostina dravců je slušně napsaná hra se zajímavým námětem, nevyhnula se jí ale jistá schématičnost v charakterech postav. Když jde o život, jdou všechny ohledy stranou a postavy začnou dávat na odiv i ty nejskrytější zákoutí svých charakterů. Z herců mi přišli nejzajímavější P.Halberstadt a P.Kubes. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.1.2016)
Velká očekávání zůstala nenaplněna, přesto se jedná o solidní podívanou. Na Drábka je to hodně netypická inscenace - není plná všemožných vtípků, chybí přesah k aktuálním tématům, šetří se i různými popkulturními odkazy. Vlastně není úplně jasné, kam autor a režisér svým novým kusem míří. Snad to má být jen pocta dobrodružným románům a mušketýrskému kultu. Je to ale pěkná podívaná, protože se velmi povedla scéna, kostýmy i hudba (úvodní píseň tentokrát nazpívala operní pěvkyně D.Pecková.). Pobaví i herecké pojetí rolí - nejlepší jsou M.Anděl, J.Sklenář a M.Zavičár.
(zadáno: 20.12.2015)
55%. Z celkem slušně napsané hry se podařilo ve VČD vytěžit jen průměrnou a snadno zapomenutelnou inscenaci. Text je aktuální, hledá morální hranice člověka a ukazuje, jak se lze od krádeže šamponu za dvě libry snadno dostat až k mnohamilionovým finančním machinacím a spolupráci s italskou mafií. Stačí jen dělat "nezbytné" kompromisy. Bohužel inscenace je poněkud těžkopádná a příliš nevychází hlavně komediální stránka. Povedená je naopak hyperrealistická scéna Nikoly Tempíra, z herců nejvíce zaujmou V.Macková, P.Borovec a J.Pejchal.
(zadáno: 18.12.2015)
55%. V Německu musí tento text silně rezonovat, ale u nás by bylo potřeba ho dramaturgicky a režijně lépe uchopit, jelikož historická zkušenost Čechů je poněkud odlišná a náhled na vlastní minulost pro nás není tak určující. Samozřejmě je zajímavé sledovat, jak lze jeden životní příběh interpretovat z mnoha různých úhlů pohledu, ale Dočekalova inscenace mě emocionálně nijak nezasáhla. Scéna M.Chocholouška je povedená a funkční, nicméně jsem měl dojem, že by relativně komorní hře více slušel menší prostor.
(zadáno: 11.12.2015)
Pro repertoár Dejvického divadla je Shakespearova romance neobvyklou volbou už jen počtem vystupujících postav. Prudké vášně a horká sicilská krev také úplně nekorespondují s typicky civilním hereckým přístupem. Proto asi lépe vychází druhá polovina inscenace, která dává k prostor k rozehrání komediálních scén. Ve hře se objevuje mnoho oblíbených Shakespearových témat, jako jsou žárlivost, vyhnání syna/dcery nebo zvůle moci. Herecky nejzajímavější mi přišli J.Plesl, S.Babčáková a M.Krobot. V DD se nakonec povedla zábavná hra s lehce nostalgickou atmosférou.
(zadáno: 11.12.2015)
65%. Hry Lenky Lagronové nejsou úplně mým šálkem čaje, připadá mi, že se tematicky občas točí v kruzích. Nicméně hradecká inscenace hry Nikdy se povedla. Režisér J.Frič hodně akcentoval drobný humor, který je v předloze obsažený. Velkou zásluhu na dobrém výsledku pak mají všechny tři herečky.
(zadáno: 7.12.2015)
Inscenace je kvalitativně podobné Stropnického verzi v Divadle na Vinohradech. Je to vtipná konverzačka, které se vcelku daří převést na jeviště 22 dílů britského sitcomu, byť seriálu se celkem pochopitelně vyrovnat nemůže. Potěší výkony všech tří hlavních představitelů, především u P.Kostky je vidět, že je pro suchý britský humor jako stvořený.
(zadáno: 7.12.2015)
75%. Obtížný a nákladný muzikál se podařilo převést na česká jeviště ve velmi slušné kvalitě. Především pěvecky je to téměř bezchybné, ústřední trojice R.Schwab, M.Sommerová a T.Vaněk své party zvládá bez problémů, druzí dva jmenování jsou výborní i po herecké stránce. Je z nich přirozený a sympatický pár, což trochu mění vyznění postavy Fantoma. Výprava je opulentní, ale přestavby nijak nezdržují a některé scény se skutečně povedly (střecha operního domu, hřbitov, Fantomova skrýš). Jen škoda, že odfláknutě působí dvě poměrně důležité scény - oběšení šéfkulisáka a hlavně pád lustru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.12.2015)
Slušně udělaná inscenace. Zaujme především J.Tvrdík, jehož Franci působí nejprve dojmem pyšného světáka, který se musí spáchanou vraždou pochlubit kamarádům. Nakonec ho ale svědomí dožene k tomu, aby se udal - nikdo ho ale nechce vyslechnout, a tak musí odpuštění hledat jinými způsoby. Stylově je inscenace trochu nejednotná - zatímco někteří herci vykládají své party psychologicky, jiní je vedou spíše v groteskní rovině (služka M.Zaoralové či mladík M.Anděla). M.Poulová mi v roli prostituky Anny úplně neseděla, očekával bych, že její postava bude působit protřelejším dojmem.
(zadáno: 29.11.2015)
V dramatizaci Vladimíra Fanty je Danny rozdvojený – mladického, nerozvážného floutka hraje V.Říha, jeho staré alter ego pak reprezentuje N.Lichý, jehož komentáře děj uvozují. Nemohl jsem si pomoci, ale právě Lichého monology pro mě byly nejsilnějšími momenty inscenace. Přišlo mi, že režisér Nuckolls si příliš neujasnil, jakým způsobem chce vlastně Škvoreckého román divákům předložit. Některé scény jsou výrazně stylizované, jiné zase herci odehrají naprosto realisticky. Pochvalu naopak zaslouží naživo hraný jazz, který ukazuje velké dispozice mladého souboru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2015)
65%. Hra Lesík je dramaturgicky zajímavou volbou, příběh skupinky dětí je hrán dospělými herci, ovšem dospělé postavy ve hře zcela absentují, pouze se o nich hovoří. Události jsou tak divákovi předkládány právě z dětského úhlu pohledu, čímž je celý příběh zasazen do neobvyklých souvislostí. Norská režisérka V.Meirik zvolila chladnou stylizaci, zvolený přístup má zřetelnou nevýhodu v tom, že je obtížnější diváka emocionálně zasáhnout. Místy je také poněkud nesnadné se v inscenaci orientovat. Režijně i herecky by to chtělo ještě dopilovat a projasnit. (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2015)
Brechtova celovečerní prvotina Baal je expresivní drama člověka, který se zřekl jakýchkoliv morálních hranic a jeho kroky jsou vedeny jen poživačností a sebezbožštěním. Nesnadno uchopitelný text se v Aréně povedlo přetavit ve svižnou a herecky silnou inscenaci. M.Čapka je v titulní roli dostatečně démonický, ale nechybí mu lidská stránka. Divák sleduje Baalovo počínání a logicky by mu měl být tento antihrdina odporný. Jenže Baal je svým zvráceným způsobem neodolatelný. Jeho bezuzdnost láká a odkrývá nitro člověka zbaveného všech společenských konvencí. Skrývá se tohle všechno v každém z nás? (více v článku na blogu)
(zadáno: 28.11.2015)
75%. Povedené zpracování, které téměř dosahuje kvalit dnes už legendární inscenace ČK. V Ostravě hru krátili a první část má ohromné tempo, repliky mezi oběma bratry Connorovým (výborní O.Brett a L.Melník) létají jako pingpongové míčky a divák nemá čas vydechnout. Začátek druhé části je naopak velmi ztišený, otec Welsh (přesvědčivý D.Urban) je u Bezručů oběma bratrům rovnocenným spoluhráčem. Až do své smrti je přítomen v každé scéně jako taková opilá výčitka.