Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1393)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 28.1.2015)
Haně Burešové se modernizace Shakespearovy komedie celkem povedla, dokázala v ní najít mnoho zábavných detailů. Ačkoliv některé situace a postavy by si zasloužily důslednější výklad a posun. Nejlépe se podařilo ztvárnit linii zvláštních námluv Benedika a Beatricie (hlavní zásluhu na tom mají H.Dvořáková a především M.Němec). Pásmo se strážníky dodává do představení lidový humor, divák by se bez něho ale nejspíš obešel. Na inscenaci se mi také líbilo, že se nebere vůbec vážně, člověk pak odpustí i nějaký ten přešlap. 65%
(zadáno: 27.1.2015)
Chápu, proč takovou inscenaci studenti nastudovali a kdybych byl uměleckým šéfem nějakého divadla, jásal bych radostí, že můžu takhle dopodrobna prozkoumat během 90 minut herectví tolika mladých umělců. Pro studenty herectví a příbuzných oborů to možná bude podnětná inscenace, pro běžného diváka se jedná o naprosto nestravitelný a zbytečný počin. Každopádně herci JAMU jsou talentovaní, nejvíce se mi líbili B.Nesvadbová a J.Svoboda.
(zadáno: 26.1.2015)
Vzhledem k současné popularitě fantasy žánru je nasazení tohoto titulu na repertoár chytrým tahem. Oproti Mary Poppins neobsahuje Let snů takové písňové hity, ale hudba je epičtější, místy mi přišlo, že je trochu inspirovaná i Pánem prstenů. Děj muzikálu je nekomplikovaný a nemá žádné výraznější odbočky. Cílem je přesvědčit Lili, aby uvěřila ve vlastní fantazii, protože jenom tak může zajistit, aby elfí říše nezanikla. Nejlepší výkon podává L.Vlček (Fůrius), herecky přirozeně působila i P.Soukupová (Lili), problematický je zpěv J.Gazdíkové (Amyra).
(zadáno: 23.1.2015)
První půlka má větší spád než ta druhá. Burešová opět na jedničku zvládla groteskní stylizaci, výrazně jí v tom pomáhá funkční scéna M.Černého a perfektní hudba V.Franze. Herecky mě nejvíce zaujali M.Táborský, M.Zimová a J.Vondráček. V dialozích je spousta černého humoru, různých odkazů, biblických aluzí atd. Rovněž ztvárnění ukřižování jako karnevalu je pěkná paralela doby. Jen netuším, proč byl do role Zrzouna obsazen neherec, důležitá scéna vzkříšení tak poněkud postrádá tu správnou sílu. Odvážná inscenace, která je zajímavá hlavně svou propracovanou vizuální stránkou.
(zadáno: 18.1.2015)
Je s podivem, že tato kvalitní hra se dostala na česká jeviště až nyní. Děj se odehrává za 2. sv. války, je to ale především rodinné drama. Rodina je ve Stefanovského hře středem vesmíru, ovšem rodina s natolik narušenou strukturou, že její rozpad je jen otázkou času. Divoké maso patří k nejdepresivnějším hrám, které jsem v poslední době na českých jevištích viděl. Nejproblematičtějším aspektem inscenace jsou filmové dotáčky, které jsou občas k nepřečkaní a dost retardují děj. Přesto se jedná o přínosné dílo, a to především z dramaturgickéhgo hlediska. 65%
(zadáno: 6.1.2015)
Morávkovy režie mám celkem rád, ale tohle bylo příliš ukřičené, navíc mě to ani moc nezasáhlo. Příběh Velké francouzské revoluce jistě není špatné připomínat, ale ty paralely s dneškem nejsou úplně nejsilnější. Více viz blog (více v článku na blogu)
(zadáno: 1.1.2015)
Příjemný taneční muzikál. Režisér Ďurovčík dokázal z tanečníků dostat obdivuhodné výkony. Trochu problém jsem měl s některými činoherními pasážemi, jelikož někteří účinkující ve vedlejších rolích opravdu hrát neumí. P.Pálek má travoltovské charisma a dokáže hlasově i pohybově utáhnout celé náročné představení. Oproti tomu A.Bartošová mě pěvecky ani herecky příliš nezaujala, mnohem lepší byla M.Doubravová, které jsem její Annette opravdu věřil. J.Tenkrát trochu přehrával, ovšem jeho song Bolest byl pro mě nejsilnějším zážitkem večera.
(zadáno: 21.12.2014)
Povedená paralela dnešní doby. U některých situací člověk skutečně může nabýt dojmu, že je nenapsal Brecht před 70 lety, ale že se o nich psalo ve včerejších novinách. Jen škoda, že inscenátoři si nenechali udělat nový překlad, hlavně milostné dialogy Gruši a Simona na knižní mluvu trochu doplatily. Z dějové linky soudce Azdaka čiší až mrazivá aktuálnost – o vině a trestu mohou v chaosu válečné zóny rozhodovat samozvaní soudci, pro které platné zákony neznamenají zhola nic. Do pochmurného prostředí se nakonec podařilo dostat i množství humoru, byť někdy trochu krutého.
(zadáno: 19.12.2014)
V jednoduchosti je krása. Režisér Karel Brožek dokázal poetiku Erbenových balad přenést na jeviště za pomoci šesti herců, několika prostěradel a povedené hudby. Zachovává atmosféru a navíc dodává i humor, který u Erbena nenajdeme. Nejvíce se podařila báseň Štědrý večer, trošku zklamáním pro mě byl Vodník, kterého se nepodařilo moc zhudebnit.
(zadáno: 17.12.2014)
Tahle hra mě bohužel absolutně minula. Jádrem inscenace je vzpomínání dvou sester na minulost, se kterou se snaží vyrovnat. Problém bude nejspíš v tom, že mně je podobný způsob náhledu na život - kdy postavy sedí, litují se a patlají se ve vzpomínkách místo toho, aby žily - hodně cizí. Pro někoho se možná stane inscenace koncentrovanou depresí s nadějí na závěr, já se spíš nudil. Nicméně herecky je to velmi dobré. Hlavně P.Janečková a L.Zbranková dokázaly udržet moji pozornost, jakkoliv mě text iritoval.
(zadáno: 16.12.2014)
Těžko uchopitelná inscenace. Jedná se o text, který je důmyslně vystavěný, ale trochu obtížný na inscenování, jelikož má značně esejistický charakter a málo skutečně dramatických situací. Masłowska v něm spíše popisuje pocity několika generací v současném nepřehledném světě. Více viz blog 55% (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.12.2014)
Zajímavé a přínosné téma, které je ovšem režijně dost nepřesvědčivě ztvárněné. Tvůrci chtěli ukázat, jak člověka změní moc a jak se z politiků stávají aparátčíci. To se moc nedaří, jelikož fiktivní komunistický funkcionář, na kterého se vzpomíná, byl mocí posedlý již od mládí, žádný výraznější vývoj vidět není. Text obsahuje náznaky černého humoru, který ovšem není v inscenaci příliš využit, publikum se za celou dobu zasmálo všehovšudy dvakrát. Z herců výrazněji zaujme asi jen V.Vašák jako kopfrkinglovsky slizký Ceremoniář.
(zadáno: 8.12.2014)
Současná komedie britské autorky Pam Valentine je založena na dobře napsaných dialozích a výrazně sentimentální atmosféře. Většina humorných situací vyplývá ze střetu dvou světů – toho současného a toho posmrtného. Hercům se v civilní poloze vesměs velmi dobře daří. Snad jen T.Lněnička je v úloze realitního agenta poněkud křečovitý. Výrazný komediální talent opět prokazuje P.Borovec, za zmínku stojí i dva krátké vstupy R.Chvalové. Soudě podle reakcí premiérového publika by se mohlo jednat o divácký hit. Inscenaci není moc co vytknout, ale můj šálek kávy to zkrátka není. 65%
(zadáno: 3.12.2014)
V době vzniku vyjadřoval román Absolvent generační pocit vzdoru mladých vůči establishmentu a generaci jejich rodičů. Tato linie příběhu již trochu zastarala, ale stále tu zůstává obraz individuální vzpoury – hledání záchytných bodů v životě, problémy se srovnáním se s pravidly světa dospělých, nešťastná láska... Herci jsou vedeni režisérkou k lehké nadsázce a vesměs se jim daří. Nejtěžší úlohu má Matěj Anděl, pro něhož je Benjamin Braddock zatím nejvýraznější příležitostí v hradeckém angažmá. Skvělé jsou i M.Nováková a N.Holíková.
(zadáno: 30.11.2014)
Jevištní tvar mi nejvíce připomněl Mikuláškovu Europeanu. Škoda slabého začátku, první půlhodina je hodně statická, mění se to až se scénou opoziční smlouvy. Poté už je inscenace o poznání vtipnější a svižnější. Jednotlivé postavy jsou většinou zparodovány jen velmi drobně, režisér se nesnažil dosáhnout diváckého vděku prvoplánovým karikováním a to ani u lidí, kde se to vyloženě vybízí (Václav Klaus, Jiří Paroubek). Inscenace sice obsahuje nějaká hluchá místa, ale je třeba připočíst tvůrcům k dobru, že museli celý koncept postavit na krátkých textech bez většího divadelního potenciálu.
(zadáno: 20.11.2014)
Více než tříhodinová vesnická freska z národních dějin je nejvtipnější na místech, kde se zcela odpoutává od reality (Marx na koštěti, operní árie listonošky). Nejsilněji pak diváka zasáhnou okamžiky, kdy se na povrch dostává v plné síle Holcmanova předloha. Cena facky je sympatický počin, který pobaví, ale také připomene dobu, kdy se k výslechům vězňů používaly elektrické boty a koně nahrazovaly traktory. Není od věci si připomenout, že tehdejší aktéři těhlech zvěrstev nikdy nebyli potrestáni. Příjemné je, že B.Rychlík navrch dokázal udělat ze Steigerwaldovy hry hodně zajímavou podívanou.
(zadáno: 14.11.2014)
Vtipná inscenace, která spojuje obdiv k originálu s jeho laskavou parodií. Příběh ze současnosti je velmi banální a černobílý, čímž ale přesně zapadá do stylu, ve kterém byly psány samotné mayovky. Kolečkovi se navíc podařilo najít spoustu vtipných paralel (třeba mírumilovní indiáni kmene Asinibojnců zobrazení jako hipíci zpívající Imagine od Johna Lennona, mrtvý Klekí-petra citující budoucí světové myslitele). Tam, kde je předloha sentimentální, si autoři pomohou nějakým vtípkem, kterým dojemnou situaci shodí. Herecky zaujme především Vojta Kotek, který má velký cit pro hereckou nadsázku.
(zadáno: 12.11.2014)
Pocta filmu, kouzlům, eskamotérům, snílkům... Režisérovi a výtvarníkovi nechybí pořádná dávka imaginace, která dělá z inscenace velmi příjemnou podívanou. 75%
(zadáno: 5.11.2014)
Jan Mikulášek s Dorou Viceníkovou se opět pustili díla, které je řetězcem volně navazujících scén na dané téma. Scénky jsou většinou zdařile pointované, ale občas se tématu smrti dotýkají jen velmi volně. Hlavní motiv tak vlastně jen dříme pod povrchem, nahoru se vydere jen občas. Pokud se tak stane, bývá to ale mrazivě působivé. Požitkáři patří k vrcholům dosavadní tvorby nového Zábradlí. Trochu retardující jsou jen časté zatmívačky, které ale divák rád odpustí. Málokdy se mu totiž stane, aby se v divadle královsky bavil, a přesto při odchodu z divadla cítil, že mu není úplně lehko u srdce.
(zadáno: 30.10.2014)
Hodně dekadentní Višňový sad, divák neznalý předlohy může mít problémy s rozklíčováním jednotlivých symbolů a nejspíš bude mít i zmatek v tom, kdo je kdo. Režisér Jan Mikulášek totiž využil z Čechovovy hry jen fragmenty. Inscenace podává s velkou mírou grotesknosti obraz světa, který je vymknutý z kloubů. V takovém případě pochopitelně nedá příliš práce přenést děj z přelomu 19. a 20. století do naší současnosti. Jen škoda, že některé postavy jsou redukovány natolik, že jsou na scéně skoro zbytečné (Charlotta, Piščik). Herecky velmi dobré, přestože P.Bučková je na Raněvskou až příliš mladá.
(zadáno: 25.10.2014)
Hlavní přidanou hodnotou inscenace je bezpochyby herecký výkon Jiřího Dvořáka. Ten si divák naneštěstí užije hlavně ve druhé polovině představení. Ta první je skoro celá věnovaná expozici a místy dost nudí. Režiséru M.Vajdičkovi se příliš nepodařilo vzbudit zájem o ostatní postavy dramatu, herci mu v tom příliš nepomohli (snad s výjimkou přesného O.Brouska ml. a slizkého V.Vašáka). Při sledování Jindřicha IV. jsem měl intenzivní pocit, že hra je především o niterných pocitech roozpolceného člověka a jako taková by se hodila do mnohem komornějšího prostoru, než jsou Vinohrady. 55%
(zadáno: 17.10.2014)
Inscenace je především hereckým koncertem (nejzajímavější jsou I.Trojan,I.Chmela a M.Myšička). V první části představení se inscenace tematicky rozbíhá do velké šíře a ne všechny motivy lze v tomto časovém úseku dostatečně postihnout. Druhá část už se soustředí na to, jak vypadá svět bez Boha, kde je vše dovoleno. Hra nepostrádá ani detektivní a komické prvky, proto se nelze divit, že byla po dobu 14 let velkým diváckým hitem DD. 75%
(zadáno: 15.10.2014)
Velké zklamání a pro mě asi ta nejhorší inscenace Dana Špinara. Jevištní ztvárnění jen zdůrazňuje některé stokrát omleté pravdy, ale nepřidává nic, co by diváka skutečně znepokojilo (narozdíl od Morávkovy verze v Huse na provázku). Přitom se tu najdou dobré nápady. Třeba pojmout svět mravenců nikoliv jako obraz nějakého totalitního státu, ale udělat z něj alegorii na metody panující v některých velkých firmách ve vztahu zaměstanavatel - zaměstnanec, je vysloveně šťastné řešení. Realizace už je ale horší, a tak i tato část poněkud nudí.Pochybné je pak celé pojetí postavy Tuláka. (více v článku na blogu)
(zadáno: 13.10.2014)
Největším úskalím inscenace je samotný text hry, který by si zasloužil výrazné krácení. Druhé premiérové představení trvalo dvě hodiny a 45 minut, což je na podobný typ hry, která dodržuje jednotu místa, času a děje, stěží únosná stopáž. Nevzpomínám si snad na žádnou komedii, která by měla delší expozici než právě Lháři. V první polovině představení tak některé scény působí hodně natahovaným dojmem. Naštěstí tempo druhé části je podstatně svižnější. Potěší herecké výkony Petra Borovce a Jana Musila, kteří hrají neschopné policisty.
(zadáno: 9.10.2014)
Danu Špinarovi se povedlo v dramatizaci slavného románu vypíchnout témata, která rezonují s dneškem. Netalentovaný a nevzdělaný člověk, který se skrze své známosti dostane mezi smetánku? Příklady z dnešní doby by nebylo vůbec těžké najít. Scénické zpracování je jednoduché, ale efektní, podařil se i výběr hudby. Výborný výkon podává v titulní roli Miloslav König, kterému uvěříte jeho svůdcovské schopnosti i chladnou vypočítavost. Za skvělý považuji nápad s vypravěčem, který je zároveň paparazzim zachycujícím veškeré jevištní dění - povedená aktualizace.