Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1370)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 3.9.2024)
Takřka neuváděná Kleistova hra si všímá násilí ve společnosti, přičemž tvůrčí tým akcentuje především násilí sexuální. Dívá se na vztah mužů a žen prizmatem starého dramatu o Řecích a Amazonkách, ale třeba i současnými statistikami znásilnění. V první půli se bohužel příliš nepodařilo oba přístupy skloubit a texty stojí spíš vedle sebe, než aby se vhodně doplňovaly. Druhá půlka už je o poznání lepší, téma hezky vynikne hlavně v dialogu Achilla s vůdkyní Amazonek Penthesileou. Líbil se mi i smířlivý závěr, který sází na spolupráci místo radikální opozice. Najde se tu dost zajímavých hereckých typů, těžko ovšem vyzdvihovat někoho konkrétního.
(zadáno: 28.8.2024)
Parodie patří k náročným žánrům, jen málokdy se na divadle opravdu povede. Režisér J.Š.Hájek dokázal vytvořit inscenaci, která má velice svižné tempo a pomáhá jí i těsné sepětí s diváky v prostoru Malého sálu. Zdrojem humoru není jen parodie špionážní detektivky, ale také mnoho zcizovacích prvků, které zvláště vyniknou při práci s rekvizitami. I přes jednoduchou scénu se hercům velmi dobře daří vytvářet rozličná prostředí, v nichž se noirový příběh odehrává. Jak už to u ztřeštěných komedií bývá, některé vtipy jsou opravdu povedené, jiné zas tolik neosloví. Herecky se jedná o zdařilý kus, vedle M.Vykuse mě hodně bavila i L.Zbranková.
(zadáno: 15.8.2024)
Nekomplikovaná komedie o tom, že to jak vnímáme okolní svět, nemusí mít s realitou mnoho společného. Hlavním trumfem jsou herecké výkony. B.Štěpánová pojala stárnoucí zpěvačku Florence jen v lehké nadsázce, nijak ji nezesměšňuje, dokáže dobře podat její paličatost i naivitu, zajímavě si pohrála s falešným zpěvem známých árií. O.Brousek se za pomoci klavíru stará o hudební stránku, dobře se mu daří pointovat suché hlášky pianisty zmítaného mezi obdivem a nevěřícností nad hudební kariérou své kolegyně. Ve druhé části už se situace začínají trochu opakovat, jelikož jednotlivé výstupy jsou napsány na stejném principu.
(zadáno: 1.8.2024)
Tahounem představení je Patrik Děrgel, který do titulní role vnáší spoustu energie a dokáže dobře vystihnout Formanovu ambivalentní osobnost. Tradičně povedená bývá na Kampě i choreografie. Další aspekty nové produkce už jsou problematičtější - scénář by potřeboval oko přísného dramaturga, takhle se jedná jen o chronologicky řazené scény z Formanova života, motiv celoživotního hledání domova se v nich odráží jen letmo. Inscenace taky trochu nesmyslně pomíjí režisérův život od 80. let do smrti. Jednotlivé scény mají místy až revuální charakter, některé se povedly (odkaz na muzikál Vlasy), jiné jsou o poznání slabší (hlavně scény z dětství).
(zadáno: 24.7.2024)
Tahle Shakespearova komedie patří k jeho jazykově nejvytříbenějším dílům, dějově jsem jí naopak na chuť nikdy příliš nepřišel. Režisér F.Nuckolls hru smysluplně zkrátil, takže hluchých míst není mnoho. Možná trochu zbytečně v inscenaci vyznívají postavy "učenců" (L.Noha a P.Čtvrtníček). Aktualizace se celkem povedly, WS ve své době také akcentoval různé politické a společenské narážky. Nová letní produkce se podařila po herecké stránce, dobře klape hlavně vzájemná spolupráce ústředního páru (F.Březina a A.Fialová), pořádnou dávku výmluvnosti prokazuje L.Příkazký a bavila mě také chladná Rosalinda A.Kameníkové.
(zadáno: 16.7.2024)
65%. První část, v níž se seznamují jednotlivé postavy, které se probudí v márnici, jiskří humorem. Davidu Drábkovi se opět podařilo vymyslet spoustu skvělých hlášek. Nejvíce mě bavily drobné rýpance staršího manželského páru (D.Kolářová a B.Klepl), ale i afektovanost herečky Medy (J.Stryková). Vzhledem k délce představení mi přišla poněkud zbytečná přestávka. Po ní už inscenaci dochází dech, některé motivy se opakují a nakonec vyznívá trochu do ztracena, chybí jí údernější vypointování. Za pochvalu ovšem stojí zábavné kostýmy i povedené písně D.Krále v tradičně skvělé interpretaci K.M.Fialové. Divácky vděčný kus, umí pobavit i dojmout.
(zadáno: 10.7.2024)
75%. Inscenaci režiséra Petra Gazdíka nechybí hlavně v první části humor, který vhodně odlehčuje nepříliš veselý konec života Judy Garland. Tu přesvědčivě ztvárnila M.Absolonová jako ambivalentní osobnost, která umí být okouzlující, k politování i naprosto nesnesitelná. Velice dobrými hereckými partnery jí jsou J.Nedbal a S.Rašilov. Divák se dočká i několika písní z repertoáru Garlandové, které Absolonová dokáže interpretovat s velkým přehledem, trochu mě mrzelo, že neměla na zpěv trochu více prostoru. Jinak se ale jedná o zdařilý koktejl zábavy, hudby a emocí. (více v článku na blogu)
(zadáno: 8.7.2024)
65%. Příjemná letní oddechovka. V první části divák sleduje zapomenutou jednoaktovou frašku z doby národního obrození o trablech ochotnické skupiny zkoušející nejslavnější Smetanovu operu. Na textu hry je sice dost znát datum vzniku, ale herci ji nadsázkou dokáží udělat celkem vtipnou. S tímto způsobem výrazného herectví si dobře poradili hlavně A.Slanina a L.Bergerová. Druhá část je takovým digestem Prodané nevěsty s drobnými náznaky principu divadla na divadle. Nové hudební nastudování dirigenta M.Vody zní dobře a potěší i pěvecké výkony, ze všech bych vyzdvihl hlavně A.Zelovou v roli Mařenky.
(zadáno: 2.7.2024)
Divadelní adaptace z velké části kopíruje kultovní film Hynka Bočana. Divák se tak dočká všech populárních hlášek a scén, ne všechny ale fungují tak dobře jako ve filmu. Většího prostoru se pod Kunětickou horou dostává Peklu, přičemž Lucifer (L.Špiner) je tu jakýmsi vypravěčem celého příběhu. Možná je trochu škoda, že nejsou víc využity písně, byť jejich fragmenty se v inscenaci objeví. Nejzábavnější postavy se povedlo vytvořit P.Janečkové (Dorota Máchalová), J.Láskovi (Správce) a M.Mejzlíkovi (Kníže).
(zadáno: 30.6.2024)
Dobře napsaná hra a skvělá M.Štípková v hlavní roli. Komplikovaný vývoj charakteru hlavní postavy dokáže podat uvěřitelně - od sebevědomé advokátky těžící ze znalosti právního systému až po oběť, které ten samý systém brání v dosažení spravedlnosti. Závažné téma podává inscenace bez didaktičnosti a agitace, čímž zvyšuje šanci, že se nad ním divák opravdu zamyslí a udělá si vlastní názor.
(zadáno: 30.6.2024)
Adaptace dopisů hudebníka Deža Ursinyho a jeho syn Jakuba otevírá zásadní témata, jako jsou vztah rodičů a dětí, ale i boj se smrtí. Režisérka Anna Davidová dokázala vystavět řadu velmi silných scén, kde výbuchy hněvu střídají okamžiky citlivosti. To vše doplňuje Ursinyho hudba, při které vynikne výborný hlas M.Matulové. Škoda trochu utahaného tempa, které snižuje emocionální zásah inscenace.
(zadáno: 30.6.2024)
Přišlo mi, že se tu moc nepotkal text s jevištní poetikou režiséra Jakuba Čermáka. Nejsilnější je inscenace ve ztišených momentech, vyvázání životopisného příběhu z jeho časoprostoru mi nepřišlo jako funkční nápad. Velkou hereckou příležitost dokázala dobře využít Helena Čermáková.
(zadáno: 30.6.2024)
75%. Sebeironická inscenace, která si pohrává s různými klišé, která se vážou k herecké profesi. Prostředí baru a bezprostřední kontakt s diváky funguje velmi dobře, herci se v drobných improvizacích pohybují s jistotou. Závěrem inscenace i trochu zvážní, protože život u divadla není legrace, ale myslím, že nejvíc si divák zapamatuje právě tu komediální rovinu.
(zadáno: 30.6.2024)
Divadelní adaptace románu Olgy Tokarczuk je jakýmsi žánrovým mixem černé komedie a mysteriózní detektivky s ekologickým poselstvím. Celkově se na to nekouká špatně, ale chybí tomu nějaký moment, který by to posunul výš.
(zadáno: 30.6.2024)
Taková divadelní jednohubka, která během hodinky odvypráví příběh Smetanovy opery. Zaujmou kostýmy a projekce, herecky se mi líbili P.Gajdošíková a J.Blažek. Postupem času ale invence ubývá, nezachrání to ani docela nezvykle pojatý závěr.
(zadáno: 23.6.2024)
55%. Groteskně pojatá adaptace novely nahlíží se značnou dávkou deziluze, ale i ironie na rozpad mezilidských vztahů i současnou konzumní společnost. Přišlo mi ale, že režisér J.Mikulášek textu zas tak moc nevěřil, protože herci rozehrávali řadu mimoběžných jevištních akcích. Některé z nich působily vtipně, ale většinou pozornost od sdělení spíše odváděly.
(zadáno: 21.6.2024)
75%. Romantický příběh je ideální náplní pro letní večery v barokní zámecké zahradě. Režisérka M.Schlegelová si s otáčivým hledištěm rozumí a dokázala využít výhody prostředí. Podařilo se jí vytvořit obraz staré Anglie, zaujme invenční využití koní a potěší, že i během otáčení je možné sledovat company, jak rozehrává drobné akce, které pomáhají budování odlehčené atmosféry. Humor totiž této inscenaci nechybí, je potřebným kořením, aby příběh nezůstal jen červenou knihovnou. Herecky se s dvěma charakterově velmi odlišnými sestrami dobře popasovaly E.Brumovská a D.Šišková. Z pánského ansámblu zaujal P.Oubram, v malé roli bavil F.Hnilička.
(zadáno: 18.6.2024)
Pro T.Dianišku jde tak trochu o návrat ke kořenům, hororová parodie mu dává spoustu možností k využití jeho oblíbených popkulturních odkazů a umožňuje mu být příběhově nespoutaný. Tentokrát to ovšem bylo spíš na škodu, inscenace postupně dost ztrácí tempo a ve druhé části se úplně nedaří ji uspokojivě vypointovat. Dianiška nadhodil mnoho motivů, ale hodně nápadů "spadne pod stůl", jelikož se jen objeví a dál se s nimi už nepracuje. Na druhou stranu na dvě hodiny inscenace dokáže zabavit a hororový žánr je na jevišti spíš neobvyklý, takže se na tenhle kus vyplatí zajít. Mezi nejlepší autorovy hry se ale nezařadí.
(zadáno: 18.6.2024)
Je fajn, že se v Liberci nebojí regionálních témat, ale Liebeřeč o stavbě městského divadla má celou řadu problémů. Žánrově je neukotvená, což by nemusel být problém, ale v případě inscenace R.Lipuse působí střídání žánrů dost neústrojným dojmem. Kvalita hudebních čísel je povážlivě rozkolísaná. Ale věřím, že místní diváci si mohou představení užít o poznání víc, protože budou lépe rozumět všem mystifikacím a odkazům, které jsem možná ani nezachytil.
(zadáno: 18.6.2024)
Režisér M.Františák se opět vrátil k vesnickému dramatu 19. století. Pojal ho tradičně expresivně, výpravou ho vyvázal z časového ukotvení a ačkoliv se hraje v nářečí, je to inscenace srozumitelná i dnešnímu divákovi. Krajčířku Evu hraje Kateřina Kornhäuserová jako cílevědomou ženu, která se rozhodla vzdorovat zažitým konvencím a bojovat o svou svobodu i za cenu vlastního zničení. Dobově podmíněné nepřátelství mezi katolíky a luterány se daří povznést na obecné rozdělování společnosti na "my versus oni", které je platné i dnes.
(zadáno: 18.6.2024)
Inscenace K.Duškové dokázala najít vyvážený mix humorných a vážných situací. Vyniká také hereckou souhrou - V.Janků je jako nemohoucí Mag zlomyslnou stařenou, s níž ale divák dokáže i soucítit. V.Korytářová je jako Maureen otrlou ženou, která ale umí být v mnoha situacích až dětsky zranitelná. Atmosféru dobře buduje hyperrealistická scéna P.Kodedy, v intimním prostředí Malého divadla se podařilo rozehrát celou řadu drobných detailů, které zvyšují divácký zážitek.
(zadáno: 18.6.2024)
Tahle komedie sice není úplně můj divácký šálek kávy, ale její nasazení plně chápu, je to zručný mix konverzační a situační komedie s prvky melodramatu. Liberecká verze režisérky K.Duškové je svižná a ve druhé půlce se nijak nevyžívá v patosu. Vděčné herecké úlohy duchů dobře rozehrávají M.Polách a M.Tallerová. Velmi pěkná je taky scéna J.Kopeckého, která evokuje postarší, hezky zařízenou vilu.
(zadáno: 15.6.2024)
Inscenace na aktuální téma vztahu člověka k neustále se vylepšujícím technologiím, především umělé inteligenci. Inscenace L.Brutovského nadhazuje některé závažnější otázky, jako je třeba, jak s námi technologie manipulují, nebezpečí, která představují pro svobodu člověka, nebo etické otázky spjaté s genetickým inženýrstvím. Vše je to ale zabaleno v komediálním hávu, takže inscenace spíše pobaví, než znepokojí.
(zadáno: 15.6.2024)
Krvavý měsíc svou strukturou a tématy trochu připomene jinou Rudišovu hru Anšlus. Příběh zasazený do venkovního baru na břehu řeky Svratky nenabízí klasický děj, jedná se o setkání šestice různorodých postav, které se shodou okolností ocitnou na stejném místě. Z jejich vyprávění je cítit silná nostalgie po minulosti, která sice nebyla tak růžová, jak si nyní představují, ale k níž se rády uchylují, jelikož se jejich život nevyvíjí kýženým směrem. Inscenace má celkem pomalý rozjezd, ale postupně se z vyprávění vynořují útržky životních příběhů a proher, radostí i strastí. Rudišova nostalgie ovšem není hřejivá, spíše sarkastická.
(zadáno: 12.6.2024)
65%. Režisérka D.Šoltýsová hru G.Preissové výrazně upravila a vytáhla z ulity realistického dramatu. Přidává jí na osudovosti, herci tvoří až něco na způsob antického chóru. Inscenace je plná ornamentů a mimoběžných jevištních akcích, které hlavně zpočátku děj dost zahlcují a zmenšují prostor pro charakterizaci postav tak, aby člověk lépe rozuměl jejich motivacím. Míchá se tu různorodá symbolika, některé nápady fungují lépe, jiné hůře. Velice podařená je hudební složka. Nejsilnější je ale inscenace v okamžicích, kdy se soustředí na herce, hlavně L.Andělová předvádí v emancipující se Jenůfě další pozoruhodnou ženskou postavu.