Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1417)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  5 6 7 8 9 10 11 12 13  >  >>
(zadáno: 10.1.2025)
Ošklivec - Slovácké divadlo Uherské Hradiště  60 %
65%. Režisérka Tereza Říhová udělala z Mayenburgovy hry říznou grotesku, která se valí vpřed ve zběsilém tempu. Přišlo mi ovšem, že se v tomto pojetí ztrácí některá okrajová témata a inscenace nemá moc kam gradovat. Tradičnější zpracování v pražském Činoherním klubu mě asi zaujalo víc. Nicméně stylově je to velice čistá inscenace a herecky je perfektní.
(zadáno: 10.1.2025)
Zvuk slunečních hodin - Městské divadlo Zlín  60 %
Adaptace známé románové předlohy navazuje na regionální dramaturgickou linku MDZ. Dojemný příběh o smíření s minulostí se podařilo ztvárnit herecky citlivě. Trochu problém jsem měl ale s dramatizací, která hodně spoléhá na vyprávění a mnohem méně na dialogy. Není to zrovna styl divadla, který bych vyhledával. Kladem dramatizace naopak je, že se dokázala koncentrovat na intimní příběh jedné rodiny, který zvládla převyprávět s pouhou čtveřicí postav.
(zadáno: 5.1.2025)
Klec bláznů (La Cage aux Folles) - Divadlo J. K. Tyla Plzeň  60 %
65%. Příběh z kabaretního prostředí nabízí možnost osvědčených gagů, jež jsou doménou převlekových komedií, inscenace V.Dubničky ale překvapivě nejvíce boduje v intimních rodinných scénách, které přináší možná jednoduchý, ale stále potřebný apel k vzájemné toleranci a sounáležitosti. J.Herman složil stylově široce rozkročenou hudbu s dobře zapamatovatelnými motivy. Povedla se scéna i zářivé kostýmy, samotné kabaretní scény ale trochu postrádaly šmrnc. Ústřední pár v podání M.Písaříka a L.Olšovského se velmi dobře doplňuje, po pěvecké stránce zaujme J.Bytel a po té herecké J.Dulava. I když je muzikál starý přes 40 let, vyznívá stále aktuálně. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.1.2025)
Geniální přítelkyně - Městská divadla pražská  70 %
Knižní předlohu jsem nečetl, tudíž mi chvilku trvalo, než jsem se zorientoval ve značném množství postav. Ságu překlenující období několika desítek let se režiséru M.Amslerovi povedlo převést na jeviště poutavě, pocitově mi nepřišlo, že je představení tak dlouhé, moji pozornost si udrželo po celou dobu, byť nejlepší je druhá třetina. Vedle osobních příběhů hlavních hrdinek se do hry dostávají společenská témata, jako je postavení žen, korupční prostředí či otřesné pracovní podmínky. Dvojice N.Horáková - B.Kaňoková funguje spolehlivě, daří se jim vytvořit typově odlišné ženy. Z vedlejších rolí zaujme E.Salzmannová, povedená je hudba I.Achera.
(zadáno: 20.12.2024)
Bílá Voda - Národní divadlo  70 %
V Praze Bílou Vodu oplošťují o mnohé motivy, stěžejním tématem se stává vztah církve a státu. Osud řeholnic internovaných v klášteře na periferii republiky je vyprávěn chronologicky a i přes značné množství postav celkem přehledně. Režisér M.Vajdička se snaží i o humorné odlehčení tíživého příběhu, hlavně skrze až karikaturně pojaté postavy komunistických papalášů, jimž je dán značný prostor. Na mnou zhlédnuté repríze v hlavní roli sestry Evaristy narychlo zaskakovala B.Bolíková a šlo jí to velmi dobře. Scéna s padajícím listím a automobily se časem trochu omrzí a působí jako dělaná na efekt, líbila se mi dramatická hudba M.Novinského. (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.12.2024)
Orlando - Městská divadla pražská  60 %
Rozporuplná inscenace. Herecky velmi vydařená - V.Franců dokáže v titulní roli perfektně odstínit proměny své postavy, bavily mě i zcizující hlášky E.Salzmannové. Režisér M.Amsler dobře dávkuje ironii, se kterou inscenace promlouvá o genderových stereotypech. Scéna je účelně jednoduchá, hezky doplněná náladotvorným lighting designem. Problematickým aspektem je ovšem samotná dramatizace, která je hlavně v první polovině místy hodně popisná, chybí jí víc dramatických situací. Po přestávce dochází v tomto ohledu k výraznému zlepšení, závěrečný přílepek ze současnosti ale bohužel trochu postrádá divadelní invenci.
(zadáno: 18.12.2024)
Chyťte Chaplina! - Východočeské divadlo Pardubice  70 %
Inscenace zachycuje život Charlieho Chaplina od jeho příchodu do Ameriky až po smrt. Vzhledem k jeho akčnímu životu ani inscenace nenudí, byť jisté zkrácení by jí neuškodilo, omezit určitě šlo některé ukázky z Chaplinových filmů. Režisér Z.Dušek se rozhodl rozdělit hlavní postavu mezi čtyři herce a tento princip celkem funguje, přičemž asi nejlépe se v roli daří L.Špinerovi. Tvůrci se rozhodli akcentovat nejen Chaplinovu nezávislost, ale také jeho pacifismus a svébytné názory, za které byl ve své době kritizován.
(zadáno: 12.12.2024)
Kočka na rozpálené plechové střeše - Činoherní klub  70 %
75%. Režisér M.Čičvák Williamsovu hru lehce aktualizoval, jeho nastudování se nesnaží ždímat emoce, mnoho zůstává nedořečeno a postavy si zachovávají svá tajemství. Akcentován je problém v mezilidské komunikaci, dialog se pro postavy stává prostředkem, jak zranit druhé. Lež a přetvářka mají aktérům pomoci dosáhnout jejich cílů, ale většinou spíš prohlubují jejich osamocenost a pocit zmaru. Nejzajímavěji z této mozaiky osudů vychází ústřední pár - bezprostřední a prostořeká Maggie (A.Fialová) a netečný, v alkoholu se utápějící Brick (J.Hájek). Trochu zklamán jsem byl ze závěru, kdy se nepodařilo inscenaci úplně vygradovat.
(zadáno: 11.12.2024)
Madisonské mosty - Nová Spirála  40 %
45%. Film jsem neviděl, takže nemohu porovnávat, ale asi nejsem cílovým divákem, na mě je to příliš "červená knihovna", milovníci romantických příběhů nechť si k mému hodnocení pár procent přičtou. Scéna je variabilní, ale při větších posunech poněkud hlučná. Ukázka jevištních technologií těsně před pauzou je působivá, ale vypadá, jako kdyby sem omylem zabloudila z úplně jiné inscenace. Omylem je podle mě scéna v restauraci, při které inscenaci "spadne řetěz" a toto vytržení z dosud intimního příběhu má neblahý vliv na závěr, kde by vše mělo emočně gradovat. Herecky potěší V.Hybnerová, které ani mikroport nebrání v uvěřitelných emocích.
(zadáno: 11.12.2024)
Nitero - Dejvické divadlo  60 %
Neobvyklý výlet do zmatené mysli člověka, jemuž se během chvíle obrátil život vzhůru nohama. Nejsilnější je hra v civilních pasážích, kde nechybí jemný humor, do detailů vyhrávané situace a takřka detektivní nádech. Trochu méně mě zaujaly snové scény z dětství hlavního hrdiny a mystické seance s bubny. Herecky mě tentokrát nejvíce bavily A.Martinec Formanová a A.Fialová. Dobrá práce se scénou, díky níž se daří budovat obraz světa, který se člověku rozpadá pod rukama.
(zadáno: 8.12.2024)
DONAHA! - Fidlovačka  70 %
Dramaturgická sázka na jistotu, která se na Fidlovačce dočkala zdařilého nastudování. Režisér P.Veselý dokázal dobře vyvážit komediální složku s tou vážnější, která nadhazuje některá sociální témata, jako je nezaměstnanost či péče o dítě. Jerry je v podání P.Pálka celkem sympaťák, ze striptérské párty ale nejvíce zaujme L.Adam, jehož Ethan je nenásilně vtipný v každém okamžiku, kdy se objeví na jevišti. Herecky výborní jsou i J.Dulava, M.Procházková či L.Molínová, pěvecky pak vynikají V.Příhodová či M.Schreiner. Hudebně mě tento muzikál zas tak moc neoslovuje, ale je to příjemná oddechovka, která si jistě najde dostatek spokojených diváků.
(zadáno: 3.12.2024)
Médea - Národní divadlo moravskoslezské  80 %  Tip Lukáš Dubský
Velice zdařilá inscenace antické tragédie. Režisér J.Šmíd ji umístil do oprýskané hotelové haly, což hezky tematizuje Médeinu jinakost. Scéna P.Vítka je vizuálně úchvatná a krásně pracuje s hloubkou jeviště. Přirozeně do toho zapadá i chór zpodobněný jako houf pokojských. Petra Kocmanová hraje titulní hrdinku jako drsnou ženu, která se musela přizpůsobit krutému světu a strach proměnila ve vztek. Lehké pochybnosti mám o pojetí Iásona (R.Finta) jako rozjíveného floutka. Inscenace je sympatická také tím, že dokáže využít ironii a sarkasmus a odlehčit tím ponurý příběh. Tohle se NDM moc povedlo.
(zadáno: 3.12.2024)
Den zúčtování - Národní divadlo moravskoslezské  40 %
45%. Základní nápad s časovou smyčkou zní dobře, ale jinak to na mě působí jako nejslabší hra Tomáše Dianišky. Možná je to dáno tím, že si autor hru sám nerežíroval, přišlo mi tedy, že je v inscenaci celkem málo bonmotů a popkulturních odkazů, které jsou jinak Dianiškovým poznávacím znamením. Zábavných momentů tak inscenace nabízí podstatně méně, než jsem očekával, a vážnější dějové linky jsou jen lehce nadhozeny a výrazněji se s nimi nepracuje. Pozitivem je slušné tempo, čemuž pomáhá takřka permanentní využití točny.
(zadáno: 3.12.2024)
Richard III. - Národní divadlo moravskoslezské  50 %
Tvůrci sice hru zkrátili a okleštili počet postav, přesto jsou úklady a intriky hlavně v první části nepřehledné a nezajímavé. Dost nevyužitě působí i dvojpatrová scéna. Trochu života do jinak sterilní inscenace vnáší představitelky ženských rolí S.Erlebachová (lady Anna) a hlavně P.Kocmanová (královna Alžběta). P.Panzenberger hraje Richarda jako člověka, který si zlo a manipulaci vyloženě užívá. Pro titulního antihrdinu režisér I.Krejčí nehledá omluvy a portrétuje ho jako zlo bez příčiny. Muži obklopující Richarda působí nerozpoznatelně, výjimkou je Buckingham, z něhož M.Siničák udělal manipulátora davů, který umetá tyranům cestu k moci.
(zadáno: 3.12.2024)
Ztraceni v Yonkers - Národní divadlo moravskoslezské  50 %
Česká premiéra Simonovy hry z roku 1991 nabízí sice chytlavé téma a vtipné dialogy, ale má také několik vad. Jednou z nich je délka, zvlášť expozici hodně schází tempo. Větším problémem je ale stylizace, kdy se nejde po jemných slovních pointách, ale herci jsou nuceni přehrávat, takže se většina postav dostává až na hranu karikatury. To zamrzí ve druhé půlce, která zvážní a pečlivěji vybudované charaktery by vyznění dost pomohly. Za zmínku ale určitě stojí A.Sasínová-Polarczyk v roli přísné babičky a K.Janovičová, jejíž teta Bella je navzdory stylizaci postavou s nejzajímavějším vývojovým obloukem.
(zadáno: 3.12.2024)
Pravda - Národní divadlo moravskoslezské  70 %
75%. Brilantně napsanou Zellerovu hru dokázal režisér V.Štěpánek přetavit ve svižnou konverzační komedii, kde pod komediální linkou nezanikají ani vážnější okamžiky. M.Dědoch ztvárnil Michela s velkou vervou jako postavu s manickou energií. Velice dobře dokáže přednosti komorního prostoru využít K.Janovičová, ale zdařilé jsou všechny herecké výkony.
(zadáno: 2.12.2024)
Marie Stuartovna - Divadlo Petra Bezruče  80 %
75%. Režisér J.Holec inscenuje hru jako moderní politický thriller. Text je plný dlouhých, textově hutných pasáží, v nichž se spřádají intriky. Naštěstí tyto scény nepůsobí nudně, náboj jim dává herecké ztvárnění, kdy se daří srozumitelně předat motivace a charaktery jednotlivých postav. V postavách obou královen se povedlo vytvořit protiklady přístupu k vládnutí i životu - na jedné straně M.Holcová jako charismatická Marie, na straně druhé A.Palatínusová nasazující masku železné lady, která nechce ukázat slabost. Závěrečnou scénu jsem příliš nepochopil, moc mi s předchozím pojetím inscenace nekorespondovala. Ale i tak to je slušný zážitek!
(zadáno: 2.12.2024)
Slepá skvrna - Divadlo Petra Bezruče  60 %
Zvláštní inscenace, která mozaikovitou strukturou zachycuje příběh Niki, které zemřel manžel a její svět se začíná hroutit. Režisérka K.Vosecká vytváří přízračnou mysteriózní atmosféru, v níž se může stát cokoliv. A to mi právě na tomto kusu trochu vadilo, většina věcí, ke kterým v ději dojde, působí nahodile a charaktery postav nedefinovatelně. Je celkem zajímavé sledovat, kam se příběh vyvine, racionálně to ale moc uchopit nelze a emocionálně mě to moc nevzalo.
(zadáno: 2.12.2024)
Děti slunce - Komorní scéna Aréna  70 %
Gorkého hru tvůrci proškrtali a inscenují ji jako rodinnou tragikomedii čechovovského ražení. Drobná nadsázka hercům svědčí, vytvářejí postavy, které jsou odtrženy od reálného života a nejsou schopny vidět za horizont. Nejpůsobivější jsou M.Cisovský jako nepraktický intelektuál Protasov a A.Čonková jako jeho křehká sestra Líza. Na pozadí rodinných problémů se odehrává epidemie cholery, kterou následuje epidemie podezřívání a zvyšování radikalismu ve společnosti, což dělá Gorkého text velmi aktuálním. Pozvolnější začátek naštěstí graduje do celkem silného závěru.
(zadáno: 2.12.2024)
Historka o sv. Magdě - Komorní scéna Aréna  70 %
65 %. Na Arénu neobvyklý postdramatický text, podobně jako u Schimmelpfenniga zde nejsou postavy v pravém slova smyslu. Epické vyprávění režisér T.Loužný rozdělil mezi čtveřici žen, které reprodukují příběh Magdy, kterou osobně znali a z níž se později stala vražedkyně. Vypravěčky zároveň prezentují svůj osobní náhled na Magdin životní osud, v němž se vyjevují stereotypy a mezigenerační střety. Nejvíce ovšem rezonuje téma násilí na ženách. Samotný text mi nepřišel zase tak zajímavý, ale Loužnému se povedlo vystavět mnohé působivé mizanscény - třeba když je na konci baletka představující Magdu zavěšena na hák jako kus masa.
(zadáno: 2.12.2024)
Gagarinova ulice - Komorní scéna Aréna  60 %
Hra s mcdonaghovskou zápletkou se věnuje tématu násilí v politickém boji, ale i osobnímu pojetí morálky a kam až je člověk schopen zajít. Střet pravice versus levice se za poslední čtvrtstoletí poněkud proměnil, a tak politická rovina hry nepůsobí tak aktuálně jako v době svého vzniku. Výrazné využití vulgarismů v dialozích mi nevadilo, i když si dovedu představit, že by se s nimi pracovalo účelněji. Herecky mě nejvíce zaujal M.Rozbroj v roli sekuriťáka, který se k únosu přichomýtne náhodou a snaží se být jakýmsi spojujícím prvkem, který uklidní vyhrocenou situaci.
(zadáno: 2.12.2024)
Kerouac - Studio G  70 %
Hra P.Gejguše zpracovává méně známou fázi života amerického spisovatele Jacka Kerouaca, konkrétně jeho cestu do Francie, kde snaží najít pravdu o svých předcích. V podání pětice mladých herců je Kerouac zábavným společníkem, který se snaží vyzkoušet vše, co mu život nabízí, ale zároveň se nemůže zbavit pocitu vykořeněnosti.
(zadáno: 2.12.2024)
Nejhorší věc na světě - Divadlo loutek  60 %
Celkem zdařilá inscenace, která se věnuje tématu dospívání a hledání vlastní identity. Ve svém vyjádření je inscenace otevřená, ale nikoliv nějak agitační.
(zadáno: 22.11.2024)
Žena filmového kritika - Divadlo pod Palmovkou  80 %  Tip Lukáš Dubský
Adaptované blogy či jiné nedramatické útvary patří k celkem zásadní tvůrčí linii T.Dianišky. Žena filmového kritika mu dává možnost využít ve zvýšené míře popkulturní odkazy a všelijaké parodie známých filmů. Inscenace ale není jen souborem hlášek a zábavných scén, propojuje ji i náznak děje a v konečném důsledku s nadhledem a pobavenou ironií vypráví o těžkostech partnerského soužití. Dianiška dokázal vytvořit plno invenčních scén, s nimiž si skvěle poradili oba interpreti (hlavně B.Kubátová je opravdu výborná). Svižná inscenace, která je přesně zacílená a dokáže velmi slušně pobavit.
(zadáno: 14.11.2024)
Dukla - Horácké divadlo Jihlava  50 %
55%. Jihlavské divadlo se regionální dramatice věnuje pravidelně a tentokrát zpracovali osudy slavného hokejového klubu, přičemž se soustředili na období od vzniku Dukly po zisk prvního titulu. Celé je to pojato ve velké nadsázce, místní si tam jistě najdou i spoustu lokálních narážek. Režisér Zetel vytvořil pásmo komediálních skečů, jež připomínají některé legendární hráče a trenéry nebo různé události, které lehce provazují s atmosférou doby. Osobně mi tenhle kus úplně nesedl, ale diváci projevovali pro své divadelní družstvo velké nadšení. Herecky se jedná o kolektivní inscenaci, kde má každý svůj prostor, pěvecky mě zaujala K.Nováková.
<<  <  5 6 7 8 9 10 11 12 13  >  >>