Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1393)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 14.3.2022)
75%. Slovácké divadlo nabízí svébytnou variantu známého muzikálového hitu. V rámci možností činoherní scény se této obtížné látky zhostilo úspěšně, jejich výklad se nebojí lehkých kontroverzí a reflektuje vývoj společnosti od doby vzniku muzikálu. Více v recenzi
(zadáno: 12.3.2022)
65%. Inscenace je především sledem jednotlivých scén, které rozvíjí na zadním plánu promítaná hesla. K dávné říši Chazarů se často vztahují jen velmi volně, zvlášť v první polovině představení je velice obtížné vysledovat nějakou dějovou linku. Ve druhé části se konečně začnou některé ze scének propojovat dohromady a celé jevištní dění začíná dávat smysl. Kombinovány jsou (pseudo)vědecké proslovy se záměrně komediálně pokleslými výstupy, do čehož se ale prolamují vážnější podtóny řešící neuralgické body lidské civilizace. Vymyšlené je to dobře, ovšem inscenace působí dost akademicky, člověka se emocionálně příliš nedotýká. (více v článku na blogu)
(zadáno: 4.3.2022)
Sebeobviňování (55 %) v kostele sv. Anny je inteligentním, ale trochu sebestředným řečnickým civičením. Divadelně bohužel není zpracováno příliš nápaditě.

Zdeněk Adamec (80 %) je o dost zajímavější, nezabývá se ani tak konkrétním činem sebeupálení jednoho mladého člověka, ale spíše ukazuje neuchopitelnost a nemožnost přesné interpretace života. Inscenace vyniká hereckou souhrou M. Pechláta a S. Majera i pro Pařízka typickou scénografií. (více v článku na blogu)
(zadáno: 2.3.2022)
Na dramatizaci mi trochu vadilo časté využívání vypravěče k posunu v ději. Povedlo se ovšem vytvořit atmosféru mlhou zahalených hraničních hor, kde je skoro fyzicky cítit uplývající čas. Inscenace má lehce halucinogenní nádech, není lehké se orientovat v ději a motivacích postav, ale řekl bych, že je to v žánru mysteriózní detektivky přijatelné. Scéna je hezky vrostlá do prostředí sálu Malého divadla. V. Helšus hraje Aloise Nebela jako vnímavého člověka, který je paralyzován minulými křivdami, zatímco ty současné ani nevnímá.
(zadáno: 1.3.2022)
65%. Celkem zábavná mystifikace, u které mi příliš neseděla ta špionážní linka. Režisérka N. Deáková akcentuje hlavně komediální stránku textu. Pomáhá ji v tom i pojetí hlavní postavy M. Stránským, jehož Olin je ukázkovým životním outsiderem. Z menších rolí vynikne hlavně M. Švábová jako Olinova dominantní matka. Nezvykle velkorysá je scéna L. Kuchinky.
(zadáno: 26.2.2022)
První polovina působí jako herecky zdařilá, ale vesměs konvenční interpretace Ibsena. Druhá polovina pak překvapí svým vykloubením z budovaného fikčního světa, řekl bych, že se tvůrci inspirovali u D. Lynche. Přestává tak platit chronologická posloupnost i charakterizace postav. Slovenský režisér T. Procházka opakovaně vyvádí diváky z jejich komfortní zóny, schválně provokuje. Bohužel ne u všech psychedelických prvků se povedlo jejich sladění s tématem Ibsenovy hry, místy působí jako solitérní nápady. A. Palatínusová ztvárnila Hedu jako chladnou ženu, která sama neví, co chce, a zoufale touží najít nějaký smysl života. (více v článku na blogu)
(zadáno: 17.2.2022)
Hudebně celkem zajímavé dílo, většina písní je interpretačně dost složitých, což vede k nezvykle velkému množství drobných chyb. Libretu schází tah na branku, hlavně v první půli se děj příliš neposouvá. Velice dobrá herecky i pěvecky je B. Goldmannová jako Královna, chemii mezi pohádkovým a reálným světem zajišťují E. Bergerová a B. Slaninová, kterým se povedlo vytvořit výrazné a značné odlišné typy současných dívek. Komická dvojice tvořená A. Slaninou a A. Novotným je většinou vtipná, i když občas už ten humor tlačí dost silou. Hezká je výprava, scéna s dominantním motivem otevřené knihy je povedený nápad.
(zadáno: 3.2.2022)
65%. Svižná inscenace, která diváka nenechá na pochybách, že se tu hraje o realitě dnešních dní, kdy se na významné posty opakovaně dostávají bezskrupulózní lidé. P. Pochop a H. Mathauserová ztvárňují ústřední dvojici s přesně odměřenou porcí nechutnosti, směšnosti, ale i nebezpečnosti. Hodně energie do představení vnáší V. Hrabák jako kapitán Obruba. Jen je trochu škoda, že Jarryho hra už nemá moc šanci vzbuzovat nějakou kontroverzi (možná je na vině i sice skvělý, ale už dost archaicky znějící překlad). Je to zkrátka taková krotká satira, se kterou se divák může ztotožnit, ale těžko ho ještě něčím překvapí.
(zadáno: 30.1.2022)
Celkem povedený odpočinkový muzikál. Hudebně se podařily hlavně sborové písně, i když jsou vzájemně zaměnitelné. L. Bílá se do role Deloris typově hodí, nijak tu nevadí, že zpěvačka tak trochu hraje sama sebe. Největší hvězdou je pro mě ovšem V. Příhodová jako sestra Mary Roberta, která ční pěvecky vysoko nad ostatními. Kdykoliv se děj odehrává v klášteře, je to celkém zábavné, horší je to s komediálními scénami, ve kterých trojice kriminálníků pátrá po Deloris. (více v článku na blogu)
(zadáno: 22.1.2022)
Inscenace plně využívající hudebních dispozic hradeckého souboru. Jazzová kapela, která naživo hraje dobové hity, je skvělá, hudební výstupy patří k nejsilnějším částem představení. Příběh posledních dní druhé světové války je převyprávěn přehledně, dramatizaci ovšem trochu chybí umění jevištní zkratky. Tříhodinová inscenace tak občas ztrácí tempo. W. Valerián je zajímavým Dannym na pomezí rošťáka a intelektuála. Režisér Pavel Khek celkem zajímavě zachytil, jak obtížné časy odhalují lidské charaktery (nejen) na českém maloměstě.
(zadáno: 19.1.2022)
Zajímavý muzikál o patologickém vztahu dvou mladých mužů. Herecky velice zajímavě uchopeno - A. Živnůstka hraje Richarda jako sebestředného manipulátora, psychopata jistého si vlastní nadřazeností. T. Krpec předvádí Nathana jako chlapce ovládaného touhou, který si ale v cílevědomosti nijak nezadá se svým přítelem. Možná by nebylo na škodu, kdyby byl Krpcův Nathan o trochu více submisivní, lépe by pak vyzněl dějový twist. Pěvecky se oběma aktérům daří, přitom dialogicky pojaté písně nejsou zrovna jednoduché. Hudební stránka tohoto díla mě ale moc neoslovila. Atmosféru to ale má (i díky strohé výpravě) celkem slušnou.
(zadáno: 12.1.2022)
Celkem zdařilá inscenace, která není jen nějakým životopisným připomenutím života Karla Čapka, ale objevují se v ní i zřejmé paralely se současností. K období první republiky je sice poněkud nekritická, ale dá se to pochopit, když vychází ze vzpomínek Olgy Scheinpflugové. První část má trochu pomalejší tempo, které se ale zúročí v emocionálně slušně nabité druhé polovině. Olgu si mezi sebou zdařile podělily S. Postlerová, A. Elsnerová a J. Kotrbatá, Čapka ztvárnil J. Šťastný jako nesmělého muže s místy dětskou duší, zlomeného po Mnichovu. (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.1.2022)
Crimpova hra se skládá ze série dialogů, které mají neobvyklou strukturu. Není totiž ani tak důležité, co se říká, ale co lze nalézt mezi řádky. V každé další scéně se objeví nějaké nová informace, která posouvá vnímání předchozího dění. Ze začátku tak inscenace udržuje diváka v napjatém očekávání, které ale postupně ochabuje. Trochu mě zklamalo, že zajímavý text nemá stejně zajímavé vypointování a závěr vyzní malinko do ztracena. Herecky je to ovšem ztvárněno velice dobře, hlavně Petra Janečková dokáže komorního prostoru Malé scény využít pro přesnou studii ženy, která zjišťuje, že žila v sebeklamu.
(zadáno: 7.1.2022)
Tahle hra K.Ludwiga mě moc nezaujala. Ztvárnit detektivní žánr divadelními prostředky je náročná disciplína a je jen málo detektivek, které na jevišti skutečně fungují. Problém je, že tady příliš nevychází ani ta komediální stránka - hlavně celou první polovinu představení trvající expozice je téměř vtipuprostá. Zlepšení přichází hlavně na začátku druhé půle, situační komikou oplývá hlavně scéna, ve které se hostitel William Gillette (J. Musil) snaží ukrýt mrtvolu nenáviděné divadelní kritičky.
(zadáno: 5.1.2022)
U téhle komedie mám trochu problém s výstavbou, kdy se od začátku hraje "s vyloženýma kartama" a divák tak zná všechny detaily božského plánu na svedení Alkmény. Může tak sledovat jen více či méně zábavné peripetie, jak se k pravdě dostanou i Amfitryon se sluhou Sosiem. Zesměšňování dobových konvencí už dnes nefunguje, a tak režisérka A. Keita domýšlí řadu gagů (často fyzických). Hraje se v povedeném překladu V.Mikeše a herecky představení táhnou hlavně P. Č. Vaculík jako Sosie a P. Lorencová jako jeho žena Kleanta. (více v článku na blogu)
(zadáno: 29.12.2021)
F.Březina podává v hlavní dvojroli technicky mimořádně podařený výkon, ale nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to místy spíš nápodoba Chaplina. Inscenace celkem hladce plyne, místy je i zábavná, čiší z ní ovšem dramaturgická neukotvenost. Diktátor byl ve své době odvážným počinem komentujícím aktuální dění. Jenže co dnes dělat s parodií Hitlerových projevů? Režisér M. Čičvák se tu tak nějak obecně vysměje diktátorským režimům, v závěrečném monologu židovského holiče je výrazný apel na lidskost. Jenže to celé působí trochu vyčpěle, dobové podmíněnosti se nelze tak jednoduše zbavit.
(zadáno: 17.12.2021)
Trochu vtipná, trochu dojemná hra o tom, že sny se dají plnit v každém věku a člověk by neměl rezignovat na život. Občas se objeví nějaké to klišé a charakteritiky postav nejdou příliš do hloubky, ale inscenace je vkusně zahraná, zajímaví jsou hlavně H. Čermáková a Z. Julina. Je fajn, že kanadský autor své postavy nekádruje a nehledá zaručeně "správný" způsob života,
(zadáno: 13.12.2021)
65%. Typická drábkovina plná humoru různorodé kvality - od skvělých hlášek a satirických šlehů až po vyložené lacinosti. Vtipné momenty naštěstí převáží ty trapné. Dějově je to trochu kostrbaté a zvlášť v první části se to nikam moc neposouvá, jde hlavně o představení sympatického páru vyšetřovatelů. Druhá část je svižnější - Drábek tepe do nacionalistů, dezinformačních webů, ale umí si udělat srandu i z transgenderu. Názorovým oponentům se ale vyloženě nevysmívá, snaží se je i pochopit. Za zbytečný a anachronní považuji snový výstup se samožerným exprezidentem. Koho dnes ještě zajímá Klaus?
(zadáno: 9.12.2021)
Pro pardubickou inscenaci vznikla nová dramatizace románu, která předlohu zredukovala nejvíce z dosud inscenovaných adaptací. To má výhodu v absenci hluchých míst, někdy ovšem mohou být motivace postav trochu nejasné (zvlášť samotný závěr působí uspěchaně). Mystická linka je tady upozaděna, režisérka K. Dušková akcentuje hledání vlastních kořenů, odkrývání minulosti a tím poznávání sebe sama. Doru hraje P. Janečková jako moderní ženu, která nevěří v rodové prokletí, vzpírá se pověrám, aby nakonec zjistila, že spletitá síť historických křivd dolehla i na ni. Celkově povedená interpretace silného příběhu.
(zadáno: 8.12.2021)
T. Dianiška (tentokrát ve spolupráci s I. Orozovičem) zpracoval osudy dalšího pozapomenutého hrdiny. Příběh Františka Filipa je silnou výpovědí o jinakosti a potížemi s ní spojené. Jak je u Dianišky zvykem, kombinuje černý humor s dojemnými momenty. Inscenace je optimistická ve výpovědi, že někdy stačí "prostě chtít", zároveň ale trýznivá v tom, jak je za každého režimu nutné bojovat proti lidské hlouposti a závisti. Jak již bylo napsáno, J. Albrecht je v hlavní roli výborný. Trochu mi vadila jen jistá rozbíhavost některých motivů (úvod s Ježíšem, vyhnání Němců či výstup Vlasty Buriana).
(zadáno: 5.12.2021)
Punkový Woyzeck. Büchnerův dramatický fragment, režisér Bambušek ještě více naředil, když ve výsledném tvaru cituje Bibli i filozofa Patočku. Tematizuje člověka zajatého v kleštích společenského tlaku, který cynickým způsobem láme charaktery. Bambušek ví, co chce říct a říká to velmi hlasitě a velmi expresivně. Osobně mám s tímhle přístupem trochu problém, když se někdo snaží své téma vykřičet s takovou urputností, přijde mi to spíše kontraproduktivní a emocionálně výrazněji nezasahující.
(zadáno: 24.11.2021)
Crimp zachovává děj, ale zbavuje Rostandovu předlohu romantických kudrlinek. Je to celkem povedená současná poezie ve zdařilém překladu E. Žantovské. Proti typu obsazený L. Veselý je v roli Cyrana spíše filozofem než rváčem. N. Řehořová nehraje Roxanu jako noblesní dámu, ale živelnou a trochu namyšlenou moderní ženu, ve vypjatých okamžicích ale trochu zbytečně "tlačí na pilu". Líbily se mi atmosférotvorné šansony v podání B. Pavlíkové. (více v článku na blogu)
(zadáno: 20.11.2021)
75%. Hradecká inscenace je aktuální v tom, jak ukazuje rozdělenou společnost, kde spolu zástupci znepřátelených stran nejsou schopni najít společnou řeč. Šajlok (J.Zapletal) je zaťatý a teatrální, ale člověk se mu nemůže divit, když vidí, jak se k němu chová okolí. Bassanio a spol. jsou zase nesnesitelně sebevědomí, rozhazovační a bezskrupulózní. Pouze dvě postavy se z všeobecné povrchnosti vymykají - Antonio, jehož váže k Bassaniovi skutečný cit, a Jessica, která si při útěku od svého otce až pozdě uvědomí, s jak povrchní partičkou se zahazuje.
(zadáno: 16.11.2021)
Silná předloha K. Tučkové v zajímavé voicebandové interpretaci D. Šoltýsové. Pro diváka neznalého předlohy budou možná některé dějové peripetie nejasné, inscenace ovšem sází hlavně na atmosféru, která dostatečně sugestivním způsobem vykresluje lidskou zlobu a zášť, která často provází boj za "vyšší dobro". Silný kolektivní výkon, kde každá z představitelek přispívá svým dílem do podařené skládačky. Vyzdvihl bych hlavně ohromné fyzické i psychické nasazení, které roli Gerty dává J. Košková, civilnějším pojetím pak ukazuje kontrastující přístup mladé generace M. Jirounková v roli Barbory. Zajímavé zapojení folklorních prvků.
(zadáno: 12.11.2021)
Jane Eyrová sice nedisponuje zapamatovatelnými melodiemi a občas je tempo snad až příliš pozvolné, může ale nabídnout zajímavé převyprávění klasiky a nešetří emocemi. Skvělý je v roli Rochestera L. Vlček a titulní roli dokázala citlivě ztvárnit D. Křížová. Spíše než klasické muzikálové hudební výstupy nabízí tento kus organické propojení činoherních a pěveckých pasáží. Více v recenzi