Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1417)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 10.5.2026)
75%. Jihočeská inscenace neotřele pracuje s prostorem Zámecké jízdárny v Českém Krumlově. Režisér J.Čermák vytvořil velmi sugestivní atmosféru, která spíše než racionální uchopení podporuje emocionální ponor do příběhu. Začátek je trochu odtažitý, ale postupně mě inscenace čím dál víc vtahovala. Kombinuje syrovost s náznakovostí a jejími hlavními tématy jsou pomíjivost života a vzývání kultu mládí. I když není hra už tak provokativní jako v době svého vzniku, inscenace je zdařilou alegorií světa degradujícího člověka na estetický symbol. Imerzivnost je dána spíše jen pohybem po nedivadelním prostoru, interakce s diváky není očekávána.
(zadáno: 5.5.2026)
Klimáčkova hra, která vznikla přímo pro pardubický soubor, disponuje zajímavě načrtnutými charaktery postav s lehce bizarními vlastnostmi a zájmy. Nesnáz je s propletením jednotlivých osudů do funkční dějové linky. Inscenace F.Nuckollse postrádá tah na branku, často nudí a určitě by jí prospěly dramaturgické škrty, Klimáček je totiž dost repetitivní, aniž by ale vracející se motivy nějak prohlubovaly charakteristiku postav nebo posouvaly děj. Na druhou stranu je znát, že se jedná o novou hru, jelikož se zabývá aktuálními tématy, z nichž nejvýrazněji vystupuje stárnutí populace a s tím spojený problém péče o členy rodiny.
(zadáno: 4.5.2026)
Bohužel tohle je asi nejslabší kus, který jsem v podání ostravského muzikálového souboru viděl. Na vině je především libreto T.Vůjtka, selhává hlavně komediální linka, která je plná hrubozrnného humoru. Problémem je i hodně volná návaznost některých hudebních čísel na hlavní děj a přestřelená stopáž. Zdařilá je hudební stránka, písně Z.Krále jsou stylově různorodé a najde se mezi nimi dost potenciálních hitů i velkých příležitostí pro sólové hudební party. Herecky a pěvecky se ostravský soubor ukazuje ve velmi dobré formě, zmínil bych aspoň trojici hlavních hrdinek v podání M.Vlčkové, V.Prášil Gidové a M.Horké či ambivalentní postavu T.Savky.
(zadáno: 29.4.2026)
Trierův film svou stylizací přímo vyzývá k jevištní adaptaci. Navíc je téma krutosti a manipulace ve vztahu k lidem, nad jejichž osudem má člověk moc, stále aktuální. Režisérka N.Deáková pojala tuto společenskou alegorii celkem civilně, sarkastičtější filmové pojetí mi sedělo o něco víc. První polovina se rozjíždí pozvolna, svižnější tempo získá inscenace ve druhé části a pointa je stále velmi působivá, i když ji člověk zná. Postava Grace je velmi ambivalentní, Z.Ščerbová ji nehraje jako nějakou femme fatale, ale spíše jako nenápadnou ženu, která od ochoty omluvit cokoliv dospěje do kruté mstitelky. Povedená je scéna i hudební složka.
(zadáno: 28.4.2026)
65%. Inscenace zůstává někde na pomezí mezi řachandou a melodramatem. Už samotný text jednání postav dost hyperbolizuje a režisér Michal Lang vede herce k výrazné nadsázce. Některé scény vyzní vtipně, jiné rozpačitě a celkově se daří akcentovat téma toxického vztahu či misogynie, aniž by k nim ovšem inscenace řekla něco vyloženě objevného. Herecky mě to bavilo (tradičně hlavně velmi dobrá Tereza Dočkalová), ale Enquistova hra se asi nezařadí mezi mé oblíbené.
(zadáno: 23.4.2026)
35%. Bohužel libreto tohoto muzikálu se hlavně v první části skládá de facto jen z oslích můstků vedoucích k jednotlivým písním. Občas je to tak absurdní, až je to vtipné, ale ve druhé půlce se ukazuje, že se autoři snaží o určitý dějový oblouk, ale ten se jim vzhledem k nekonzistenci rozpadá pod rukama. Tři hodiny jsou na takto řídký děj dost přepálená stopáž. Oceňuji povedený výběr písní, jen je škoda, že některé slyšíme v dost bídném provedení - T.Měcháček zvládá jen lehčí pěvecké party, přesto má nejvíc písní, naopak L.Spilka a L.Černá jsou pěvecky přesní. Po herecké stránce slušné výkony podávají M.Schimmerová, P.Vršek a N.Řehořová. (více v reflexi)
(zadáno: 20.4.2026)
Ačkoliv inscenaci nastudovala hostující A.Davidová, dost se podobá různým Mikuláškovým kusům složeným z krátkých skečů na dané téma. Tentokrát jde o zábavné historky z hobbymarketu, ambicí tvůrců je posunout tyto bizarnosti směrem k výpovědi o lidské povaze. Nelze jim upřít, že místy se dobře trefují do čecháčkovství a obecně hodnotového zakotvení konzumní společnosti, ale větší přesah Fušeři nemají. Přesto jde o zábavnou podívanou, která sice trochu bojuje s nevyrovnaností jednotlivých scének, ale je znát, že herecký soubor je v tomto typu inscenací jako doma, a tak se jedná o celkem příjemný večer.
(zadáno: 20.4.2026)
V divadelní verzi autor libreta K.Janák nekopíruje filmovou předlohu. Spíše ji rozvíjí, přidává na absurditě a dějově je to celé o dost ztřeštěnější. Je trochu škoda, že po báječné expozici nejsou příběhy jednotlivých postav lépe vypointované, ale to hravě zakryje energické nastudování. Hudební stránka je podařená a skvěle funguje dynamická choreografie P.Parvoničové. Potěšující je casting, díky němuž teenagery hrají interpereti, kterým to skutečně věříte (E.M.Asu, V.Pokorný, N.Němcová). Pěvecky vyniká především V.Tandlerová ve své sólové milostné písni Stín. I když už dávno nejsem cílovka, tak mě tahle teenagerovská komedie bavila. (více v reflexi)
(zadáno: 18.4.2026)
Režisér P.Gazdík pojal inscenaci v souladu s Wintonovým neokázalým hrdinstvím velmi civilně, chybí jí obvyklé muzikálové pozlátko. Skladatel D.Kyzlink nevytváří klasická hudební čísla, nejsou tu žádné zapamatovatelné hity. Jeho hudba plná symfonických ploch přirozeně rozvíjí dialogy, zpěv plynule navazuje na činoherní scény. Problematičtějším aspektem jsou místy banální písňové texty a trochu nešťastně je řešen trojitý závěr. D.Rymeš hraje Wintona jako nesmělého mladíka, vlastně takového hrdinu z donucení. Emotivní dějovou linkou je příběh fiktivní rodiny Stránských v citlivém podání L.Janoty a J.Gazdíkové. (více v reflexi)
(zadáno: 16.4.2026)
Inscenace, která se netají tím, že její ambicí je především diváka pobavit a přenést ho do idealizovaného prostředí s nádechem prvorepublikové noblesy. Pokud člověk na tuto nostalgickou vlnu přistoupí, čeká ho celkem zábavná adaptace populárního filmu pro pamětníky. Režisér P.Novotný vedl herce k lehké nadsázce, nejvíce v ní vyniká K.Šafránková v roli Zuzanky. K nejzábavnějším částem večera patří její interakce s trojicí neplatících hostů jejího zděděného hotelu (P.Borovec, Š.Pospíšil, J.Hába). Dobře funguje otočná scéna I.Žídka i dobové kostýmy R.Šolce.
(zadáno: 11.4.2026)
75%. Hra M.Šindelky se zabývá aktuálními tématy manipulace a sexismu. A dělá to citlivě, bez snahy agitovat, nechává na divákovi, jak si celý příběh vyhodnotí. V první části mi trochu vadila přílišná modelovost hry, kdy názorová otočka o 180 stupňů nepůsobila u všech postav věrohodně. Ve druhé části se ovšem ukazuje, že je příběh důmyslně vystavěn a velmi přesně pojmenovává základní problém - nevhodný a šovinistický komentář, kterým hra začíná, spustí boj o moc, v níž obě strany odmítají dělat kompromisy, což vede k posílení toxického prostředí a jako vítěz z toho vychází ten největší manipulátor. Herecky povedené, nejvíce zaujme I.Dejmal.
(zadáno: 25.3.2026)
65%. Velkým kladem nového dobrodružného muzikálu je hudba R.Schenka, která je příjemně různorodá, pro interprety docela náročná, s čímž se ale vesměs dokáží vypořádat slušně. Potěší rovněž krásná výprava s fantasy motivy, která kombinuje velkolepé kulisy s loutkou i projekcemi. Problémem je, že se úplně nepodařilo ohlídat délku - více než tři hodiny jsou na rodinný muzikál příliš, hlavně první část je dějově celkem chudá. Proškrtání dialogů a zhuštění děje by inscenaci výrazně prospělo, lépe by vynikla spousta povedených gagů. Herecky zaujme mladé vikinské trio (J.Mauer, M.Riedl a K.A.Měřínská), ale i J.Mach nebo M.Němec. Stojí za vidění!
(zadáno: 22.3.2026)
75%. Dramatizace M.Samce přichází se zajímavým konceptem, kdy na jeviště nepřivádí hlavní hrdinku, o níž se jen mluví. Ačkoliv je inscenace K.Polívkové koncipována de facto jako tři monology a scénicky je minimalistická, neschází jí napětí. To pramení z jisté nedořečenosti a sugestivní atmosféry s hororovými prvky, kterou podporuje i funkční využití principu live cinema. Navzdory názvu není tématem vegetariánství, ale vzdor vůči násilné společnosti a nefunkčním společenským strukturám. Hodně se to liší od běžné poetiky Dlouhé, ale na mě tento nový směr docela zapůsobil.
(zadáno: 20.3.2026)
Rozklad právního státu i případná reakce na nepříznivý vývoj směrem k autoritářství jsou témata, která se naneštěstí stávají stále aktuálnějšími. Oproti jiným imerzivním projektům Pomezí zde člověk netrpěl nedostatkem informací a dokázal si celý příběh celkem bez problémů poskládat. Úplně zřejmé není, jak velká míra interakce se od diváků očekává. Překotný vývoj děje od radosti z volebního vítězství až k úvahám o emigraci pomáhá udržovat napětí, na druhou stranu brání tomu, aby se tvůrci dostali tematicky více do hloubky. (více v reflexi)
(zadáno: 15.3.2026)
Bohužel v tomto případě mostecké divadlo trochu přecenilo své síly. Svou roli pěvecky obsáhne pouze K.Herzinová (Tanya), i proto se její sólová píseň Does Your Mother Know stává vrcholem večera. M.Krausová jako Donna dokáže ve svém stěžejním sólu Winner Takes It All technické nedostatky překrýt emotivností pojetí, K.Hlubíková se ovšem v roli Sophie se zpěvem vyloženě pere, náročný pěvecký part je evidentně nad její síly. Režisér F.Nuckolls muzikál lehce krátil, jednotlivá písně nevystavěl jako pointovaná hudební čísla, spíše je provázal v činoherním duchu. Povedená je scéna L.Kuchinky, příliš mě nezaujala choreografie.
(zadáno: 12.3.2026)
Podobně jako první dva díly této divadelní trilogie je Drábkova hra kombinací situačních gagů, hlášek a popkulturních odkazů s vážnějším poselstvím v druhé linii. Na téma stárnutí a odcházení se režisér dívá s nadhledem i porozuměním. Dějový oblouk je trochu chatrnější, atmosféra jednotlivých scén je proměnlivá. Škoda, že některé vážně míněné proslovy jsou vystavěny jako monolog herců do publika, a působí tak poněkud didakticky. Tradičně funguje velice dobře chemie mezi J.Zapletalem a P.Tomicovou, kteří zvládají dryáčnickou komiku prokládat nostalgií a zranitelností. Povedený je i hudební doprovod D.Krále.
(zadáno: 11.3.2026)
U tohoto muzikálu mám trochu problém s gangsterskou dějovou linkou, u které mi přijde, že se snaží být humorná dost na sílu a tento nedostatek nevyřešilo ani plzeňské nastudování. Jinak je ale inscenace L.Olšovského povedená, jakmile se děj přesune do kláštera, získává skvělé tempo, dobře se daří vyvažovat humorné momenty s těmi dojemnými. Povedla se scéna, světelný design i choreografie. Ch.Režná hraje Deloris jemněji, než jak bývá zvykem, takže kontrast při příchodu do kláštera není tak velký, ale zas lépe vyzní její závěrečná proměna. Vynikající je S.Topinková Fořtová jako ironickými hláškami sršící Matka představená.
(zadáno: 9.3.2026)
I bez výrazného dějového oblouku je tahle dramatizace románu K.O.Knausgårda zajímavou podívanou, která svou upřímnou vivisekcí partnerských vztahů navozuje až bergmanovskou atmosféru. Režisér J.Mikulášek vedl herce k civilnějšímu pojetí a místy i lehkému odstupu od postav, daří se mu tímto způsobem nacházet hodně ironických momentů v zobrazování všednodennosti. Velice dobře funguje chemie mezi ústředním párem, který tvoří M.König a S.Lewandowska, ve vedlejších rolích vynikne i A.Kameníková. Severskou odtažitost zdárně sugeruje i důmyslně vymyšlená scéna M.Cpina. Tenhle rozbor krize středního věku se Na zábradlí povedl.
(zadáno: 3.3.2026)
75%. Náročnější muzikálové tituly v Praze dost chybí, proto je třeba Hybernii ocenit, že si na uvedení tohoto komorního muzikálu troufla. A výsledek stojí za to, velmi dobře funguje především herecké partnerství A.Prášilové Fialové a O.Rychlého. Koncept muzikálu je zajímavý, všednodennost příběhu je trochu dvojsečná - na děj se lze snadno naladit, na druhou stranu neobsahuje příliš zvratů nebo výraznějších okamžiků. Hudební stránka je vydařená, ale není to muzikál, který by sázel na nějaké snadno zapamatovatelné melodie. Líbila se mi i kolotoč evokující scéna, která vhodně vyplnila prostor a dynamizovala děj.
(zadáno: 25.2.2026)
75%. Titul, který dobře kombinuje osobní a politickou rovinu. V rovině politické dystopie, kdy se celé národy vrací do historického období, které si lidé vybrali v referendu, je Mikuláškova inscenace sžíravě ironická. Otázka osobních vzpomínek a vnímání času je zase lehce depresivní. Poutavě se pracuje s obavami z budoucnosti a únikům do nekriticky vnímaných let minulých. Průvodce tímto fikčním světem zdařile ztvárnil K.Bartoš, zaujmou také V.Vondráček a S.Lewandowska. Režisérův oblíbený princip krátkých skečů je v tomto případě využit funkčně, ke konci ovšem inscenaci trochu dochází dech, nejsilnější pointa se nenachází až v úplném závěru.
(zadáno: 25.2.2026)
Schmittova nepříliš často uváděná hra je dobovým milostným příběhem i poctou divadlu. První polovina je vedena v lehkém duchu, dobře vyznívají komediální momenty satirizující melodramata 19. století a tehdejší sošné herectví. Ve druhé polovině se zvážní, což vede k částečné ztrátě tempa a místy přílišné sentimentálnosti. Titulní postavu hraje L.Špiner jako sebevědomého člověka, který se ukrývá za masku bohéma, ale ve vztahu k mladé Berenice (K.Šafránková) ho dožene nejistota. Inscenace je vhodná pro konzervativnějšího diváka, kterému v dobových kostýmech přináší vyvážený mix humoru a dojetí.
(zadáno: 22.2.2026)
Inscenace režiséra Michala Langa na první pohled zaujme svou pochmurnou atmosférou, v níž se ovšem nezříká ani náznáků černého humoru. Herecky vyniká Tereza Dočkalová, která vybavila postavu Hester širokým rozsahem protichůdných emocí. Dokáže být zároveň dravá a nemilosrdná, ale i zranitelná a nejistá, projevující mateřský cit i vražednou nenávist. Dobře vyznívá motiv člověka, který se nějakým způsobem vymyká a je společností ostrakizován. Škoda jen poněkud rozvolněného tempa v první polovině inscenace, kdy mi trvalo dost dlouho, než jsem se dokázal na příběh napojit.
(zadáno: 21.2.2026)
Jak je u SKUTRů zvykem, Proměny jsou vizuálně působivou podívanou. S nedramatickým textem si dokázali tvůrci poradit většinou celkem zručně. Začátek je trochu rozvleklý a zprvu se zdá, že se nepodaří překlenout epičnost předlohy. Od kapitoly Příběhy kolem Apollóna se ale povedlo mýtické příběhy ztvárnit jevištní řečí. Navíc nepůsobí jen dojmem zaprášených historek z dávnověku, ale řeší i současné problémy. V mytologických postavách se odráží vlastnosti a nejistoty dnešních lidí, hraje se o zpupnosti, lásce, aroganci, nedůvěře či problémech s identitou. Oceňuji snahu o současný jazyk, místy je ale naroubován trochu na sílu.
(zadáno: 17.2.2026)
Dramaturgyně O.Šubrtová umně adaptovala rumunský film na české poměry. Režisér J.Čermák hru inscenuje jako divokou grotesku, takže se jedná o divácky atraktivní představení s velice slušným tempem. Zároveň se ale neztrácí kritický osten, kdy se na pranýř dostávají nepěkné povahové vlastnosti jako homofobie, rasismus a dvojí metr, s nímž lidé soudí druhé, ovšem stejná morální kritéria nepoužívají na sebe. Vyhrocenost charakterů určitě pomáhá komickému účinku, ale trochu oslabuje břitkost satiry. Divák se tak v hledišti může cítit relativně pohodlně, jelikož si může říct, že se hraje o "těch druhých".
(zadáno: 16.2.2026)
65%. Režisér M.Hába ve své tradiční polemice s kapitalistickým systémem úspěšně kombinuje prvky Sofoklovy tragédie, Shakespearova Hamleta, postupy brechtovského divadla, a to vše umisťuje do komediálního rámce. Inscenace je to trochu nevyrovnaná - střídá důmyslný slovní humor se vtipy na první dobrou, někdy dráždí nejednoznačností, jindy je zase zbytečně doslovná... Celkově se ale jedná o titul, který stojí za vidění a jenž může provokovat svou otevřenou političností. Režisérův rukopis je nepřehlédnutelný, herci se mu dokáží dobře přizpůsobit. Podařená je hudební složka inscenace.