Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1398)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 16.12.2025)
Komedie Mela Brookse sice nepatří mezi mé nejoblíbenější muzikálové tituly, ale pardubická inscenace určitě stojí za návštěvu a je příjemnou oddechovkou. Činoherní soubor se v něm pod vedením Petra Gazdíka popral s velmi náročným kusem, který by člověk očekával spíš v muzikálově zaměřeném divadle. Inscenace disponuje podařenou scénou P.Hlouška, kostýmy i choreografií, nad očekávání dobře se herci poprali s obtížnými hudebními čísly. Pro J.Pejchala je hlavní role velkou příležitostí, kterou dokázal využít. Žánr parodie herecky nejlépe sedl L.Špinerovi v roli Igora a D.Novotné, která si užívá roli strohé hospodyně.
(zadáno: 11.12.2025)
Dámská obdoba Dvanácti rozhněvaných mužů řeší na historickém pozadí stále aktuální otázku postavení žen ve společnosti. Hře Lucy Kirkwood nechybí nečekané zvraty, emoce ani humor, nejsilnější mi přitom přišla ve chvílích, kdy se obnažují charaktery jednotlivých postav a jejich zázemí a minulost. Autorka se nebojí ani témat, jež se na jevišti obvykle neprobírají a jazyk její hry se neschovává za žádné eufemismy. Některé hudební vsuvky mi v docela realisticky pojaté inscenaci moc neseděly. Herecky vyniká především K.Knězů, která udělala z vražedkyně Sally značně ambivalentní postavu. Zaujmou také P.Tenorová a N.Horáková.
(zadáno: 11.12.2025)
Inscenace k 800. výročí první zmínky o Hradci Králové nemá podobu nějakého historického exkurzu, ale jedná se spíše o imprese jednotlivých účinkujících, kteří se sympatickým nadhledem glosují život v jejich městě. Konečný tvar je výsledkem kolektivní práce, zábavnost jednotlivých výstupů je ovšem značně proměnlivá. Nejvíce mě bavila v cimrmanovském duchu pojatá přednáška Vojtěcha Říhy o rivalitě se sousedními Pardubicemi a hezky melancholickou atmosféru navodila vzpomínka Karla Peška na zaniklé hradecké putyky.
(zadáno: 8.12.2025)
Hra D.Macmillana otevírá celkem zásadní téma toho, jak se společnosti nedaří pomoci problematickým teenagerům. Odhaluje neempatičnost systému, jemuž chybí individuální přístup. J.Dlouhý hraje Darryla jako kluka, který je neustále v tenzi a za vulgarismy a siláckými řečmi maskuje hluboká traumata, z nichž pramení jeho násilné chování. T.Havlínek ztvárnil učitele Toma jako hodně neurotického jedince, snad aby zdůraznil, že chlapci jen těžko může pomoci, když má takové potíže sám se sebou.
(zadáno: 3.12.2025)
75%. Jevištní zpracování této Lorcovy hry mě nikdy moc neoslovila, ovšem Františákova inscenace to zvládla. A to především svou vizuální opulentností, scénografka E.Zezula si dokázala skvěle poradit s rozlehlým jevištěm Divadla J.Myrona. Bavila mě i eklektická hudební stránka a hra světel a stínů, oproti tomu projekce ve scénách s Lunou mi přišla zbytečná. Zvolený koncept by se patrně časem vyčerpal a je dobře, že to tvůrci cítili a dokázali hru citlivě zkrátit. Herecky potěší především K.Breiská v roli Matky a S.Erlebachová jako Nevěsta.
(zadáno: 3.12.2025)
75%. Komplikovaný text není jen izraelsko-palestinskou variací na Romea a Julii, ale řeší téma utváření vlastní identity. Více než tříhodinová inscenace je náročná na sledování, jelikož je plná dlouhých monologů a režisérka A.Keita ji vystavěla trochu odtažitě, což ovšem dobře neutralizuje lehký patos samotné hry. Divákovu pozornost umí udržet díky nepředvídatelnému směřování děje a zvláštní mysteriózní atmosféře. Potěší také fakt, že se Ptáčci nesnaží být hlasatelem jedné pravdy (což je u tohoto tématu velmi časté), ale naopak otevírají řadu témat, na něž si divák musí najít odpovědi sám.
(zadáno: 3.12.2025)
65%. Hra N.LaButea je hodně postavena na pointě, tudíž při druhém zhlédnutí už není tak působivá. Přesto je inscenace NDM zábavná, dobře kombinuje komedii, moralitu a psychologické drama, když akcentuje témata manipulace ve vztazích a otázku sebedůvěry. A.Bartoň dokázal dobře zachytit proměnu Adama ze stydlivého losera v sebevědomého muže, S.Erlebachová hraje Evelyn jako šikovnou manipulátorku, která má nad Adamem od první chvíle navrch. Moc mi nesedělo silové pojetí postavy machistického kamaráda Phillipa R.Fintou.
(zadáno: 3.12.2025)
Zručně napsaná komedie, která v sobě nese i vážnější témata, jako je kritika církve a obecně pokrytectví. Lépe ovšem vychází komediální linka, kterou režisér V.Štěpánek vhodně podořil a hlavně v první polovině si inscenace drží svižné tempo. Samotná kritika církve působí místy prvoplánově a předvídatelně, což ale nepřehluší vtipnost dialogů.
(zadáno: 3.12.2025)
75%. Mayenburg umí napsat velice vtipné a provokativní texty. Ačkoliv tato hra musí mnohem více rezonovat v Německu, kde je její téma antisemitismu a kolektivní viny značně kontroverzní, funguje dobře i v našem prostředí. Otázka, co všechno jsme ochotni udělat pro peníze a kam až dokážeme posunout své morální a etické hranice, je obecně platná. Černý humor této hry nemusí každému sednout, ale já jsem se bavil velmi dobře. Herecky nejvýraznější je Petra Kocmanová jako židovka Judita. Škoda režijně trochu nešťastně uchopeného závěru, v němž inscenace vyzní do ztracena...
(zadáno: 3.12.2025)
75%. Emocionálně silná inscenace, která se zabývá problémy šikany a sebevražd mladých lidí. Rozjezd je velmi pozvolný, s tempem první poloviny jsem měl trochu problém. Hra disponuje dobře napsanými postavami, s nimiž člověk nemusí souhlasit, ale dokáže je pochopit a často jsou schopny ho přesvědčit o svém úhlu pohledu. Velmi dobře to funguje díky precizním hereckým výkonům, z nichž vyniká A.Palatínusová, která musí ukázat největší škálu emocí. Katarzní závěr na mě neměl tak silný emocionální dopad jako na většinu publika, ale musím uznat, že je působivým zakončením podařené inscenace.
(zadáno: 3.12.2025)
85%. Režisér J.Holec už několikrát dokázal, že politické divadlo umí a Nepřítel lidu je toho dalším příkladem. Adaptace Ibsenova textu je citlivá a současná témata jako třeba ekologie jsou do ní integrována celkem přirozeně. Herecky působivý je především souboj bratrů Stockmannových, kteří jsou pojati příjemně nejednoznačným způsobem. L.Melník hraje Tomáše jako zaníceného vědce, jenž ale dokáže v zaslepenosti svou pravdou vyslovovat i dost nebezpečné myšlenky. M.Chalány je jako starosta populistickým politikem dnešního střihu, nechybí mu ale přesvědčivost. Surreálná japonská intermezza jsem nepochopil, ale rušivým dojmem na mě nepůsobila.
(zadáno: 3.12.2025)
Vizuálně působivá inscenace, líbil se mi také způsob, jakým režisérka D.Špinar pracovala s prostorem, a princip proměny publika v obyvatele města Hammeln. Bohužel přemíra scénických efektů mi přišla zbytečná a více jsem se na inscenaci dokázal napojit až těsně před koncem, kdy se pozornost upřela na postavu Agnes (N.Melková), která jediná nepůsobila panoptikálním dojmem.
(zadáno: 3.12.2025)
Na příběhu mystika Rasputina a době konce carského Ruska vypráví dramatik T.Vůjtek o ruské rozpínavosti a národní povaze. Což je téma nesmírně aktuální, ovšem inscenace I.Krejčího mi přišla trochu nevyrovnaná. Místy jsem se dobře bavil, z některých scén mrazilo, ale jiné působily nadbytečně (třeba ta závěrečná). Docela mi vadila zbytečná doslovnost, jako kdyby tvůrci nevěřili, že divák dokáže pochopit i náznaky. Z herců mě nejvíc zaujala hostující I.Uhlířová jako skvěle ironická vypravěčka příběhu Aňa.
(zadáno: 3.12.2025)
Skvěle napsaná hra odhalující skryté předsudky v nás a také to, jak snadno nám někdy může spadnout maska společenské přetvářky. Režisér P.Svojtka inscenoval hru velmi přímočaře, na postavách je znát, že se do vzájemné ohleduplnosti musí nutit a netrvá dlouho, než se objeví jejich pravé já. Z herecké čtveřice mě bavilo sledovat především proměny pánské dvojice M.Cisovský - V.Lipina.
(zadáno: 3.12.2025)
Mayenburgův text je stále aktuální, ostravská inscenace ale nevyužila veškerý jeho potenciál. Chyběla mi tam větší míra grotesknosti v hereckém projevu a přesvědčivější střihy mezi situacemi. Ale i tato verze dokáže zaujmout a pobavit.
(zadáno: 1.12.2025)
Nejsem velký fanoušek monodramat, ale tohle mě bavilo. P.Panzenberger dokázal po celou dobu udržet moji pozornost, když zvládl příběh narkomana Romana odvyprávět věcně a bez sentimentu. Navíc jsou tyhle historky ze slezského podsvětí okořeněny značnou dávkou humoru, který ovšem místy zmrzne na rtech, když se dostaneme k následkům užívání drog.
(zadáno: 1.12.2025)
55%. Klasický McDonagh plný černočerného humoru, násilí a osamělých existencí. Přišlo mi, že se v inscenaci D.Vyhnánka úplně nedařilo pointovat drsně vtipné dialogy, ale nemám srovnání s jiným nastudováním téže hry. Herecky mě nejvíc zaujal V.Georgiev ztvárňující hrobníka Micka jako nenápadného, ale nebezpečného protivníka.
(zadáno: 1.12.2025)
45%. Témata vztahu rodičů s dětmi a radikalizace mladých mužů na internetu jsou jistě aktuální, ale způsob, jakým je zpracovalo Divadlo loutek, mi nepřijde šťastný. Režie J.Ondry je docela invenční, ale všechny ty scénické efekty spíš zakrývají slabou textovou základnu, která kombinuje různá klišé s nepravděpodobným dějovým obloukem.
(zadáno: 23.11.2025)
Mayenburgův text je docela provokativní, vypráví o vážných tématech jako domácí násilí nebo vzestup autoritářských vůdců s ironickým humorem, ale autor se nesnaží být korektní a jít divákovi na ruku. Trošku mi chyběla gradace ve vývoji hlavní postavy, která je od začátku nekompromisní manipulátor s diktátorskými sklony, nemění se v návaznosti na reakce okolí. Režisérka G.Gabašová hodně pracuje s moderními technologiemi a poukazuje na nebezpečí bezelstné konzumace multimediálního obsahu na internetu. Diváka dobře upozorňuje na falešnost a manipulativnost, která je s tímto typem mediálních výstupů spojena.
(zadáno: 21.11.2025)
Zdařilý vhled do života několika lidí tvořících trochu nesourodou komunu. Mozaikovitá struktura inscenace mi nevadila, koncepce scény mi ale nepřišla šťastně řešená. Stěna z plexiskla sice občas zafunguje hezky (když se otevřou dveře a člověk zachytí jen útržky dialogů, které si je ale schopen domyslet), mnohem častěji ale působí problémy, když je hercům (hlavně J.Markové) špatně rozumět. Možná i proto na mě více zapůsobila komediální rovina, v níž exceluje hlavně V.Šanda. Milostný trojúhelník sice nabízí vypjaté a (díky výkonům V.Fridricha a L.Žáčkové) uvěřitelné emoce, ale přišlo mi, že téma soužití v komuně je odsunuto na druhou kolej.
(zadáno: 16.11.2025)
Ples upírů disponuje podařenou hudbou, ovšem dějově velmi řídkým příběhem (což je ovšem problém už filmové předlohy, u níž se to ale lépe snese díky poloviční stopáži). Režisér R.Balaš při řešení mnoha scén vyšel z německé verze, která je k vidění na YT, líbilo se mi, jak dokázal pracovat s prostorem a přenášet scény i do hlediště. Neškodilo by ale svižnější tempo, najdou se tu hluchá místa. Scénicky rozporuplné - hostinec v první části je koncipován hezky, naopak Krolockův hrad působí dost pouťovým dojmem. Povedly se choreografie. D.Vitázek má jako Krolock dostatečné charisma, skvělá je N.Grossová jako Sára a L.Randák v roli Herberta.
(zadáno: 15.11.2025)
Adaptace známého románu je vystavěna přehledně a na SKUTRy je až překvapivě založena na textu. To ovšem neznamená, že by výtvarná stránka nebyla působivá. Téma by sneslo provokativnější zpracování, místy mi chybělo větší erotické jiskření, ale gradaci má inscenace dobrou a závěr má sílu diváka zasáhnout. S.Rašilov pojal Valmonta dost netypicky, není to cynický požitkář, ale spíše životem unavený člověk. Podobně pro madam de Merteuil(Z.Stivínová) je hnacím motorem spíš zahořklost než potěšení. Nejvíc mě herecky bavila D.Barešová a její ztvárnění naivní Cecilie, kterou vykresluje s citem pro nadsázku.
(zadáno: 22.10.2025)
Inscenace režisérky K.Jandáčkové je ambiciózním pokusem o posun Čechovova dramatu do současnosti. Vychází to tak napůl, třeba ekologická témata v promluvách doktora Astrova do hry zapadají hladce, zatímco téma rovnoprávnosti mužů a žen, které je připsáno Vojnické, se nepovedlo do celku přirozeně zasadit. Vzhledem k místopisnému ukotvení se do hry dostává i válka na Ukrajině, takže závěr vyznívá bezútěšněji než obvykle. Celé je to pojato v mírné nadsázce a v některých scénách se povedlo prokreslit groteskní detaily, jindy ale inscenace působí trochu staticky. Herecky mě nejvíc zaujal J.Láska jako doktor Astrov a K.Šafránková v roli Soni.
(zadáno: 21.10.2025)
75%. Třináctidílný pohádkový seriál se podařilo převést do divadelní podoby bez viditelných problémů. Dějový oblouk zůstal vesměs zachován a režisér P.Khek dokáže metodu filmového střihu používat natolik dovedně, že nedochází ke zmatení diváka vlivem rychlého a častého střídání míst děje. Pohádkové triky jsou přiznaně divadelní a dobře se pracuje s jejich naivitou. Ke zdařilému výsledku velkou měrou přispívá dobře koncipovaná scéna J.H.Čačka. Kostýmy a hudba brnkají na nostalgickou strunu a takřka věrně kopírují televizní předlohu. Po herecké stránce inscenaci sluší mírná nadsázka, hradecký soubor podává pěkný týmový výkon.
(zadáno: 21.10.2025)
Inscenace mladého tvůrčího týmu vychází z reálné historky a pokračuje v dramaturgické linii, která zpracovává regionální témata. Iniciační cesta mladých skautů s velbloudicí skrze zemi, která se jen obtížně vzpamatovává z hrůz právě skončené války a okupace, je podána s lehkou nadsázkou. Autorům se daří zachytit panující chaos a erupci násilí, které ale doprovází i naděje v lepší budoucnost. Epizodická struktura způsobuje jistou rozkolísanost inscenace, ale potěší lehce černý humor, herci dobře zvládající role dětí i velice povedená loutka velbloudice v životní velikosti.