Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1370)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 1.10.2025)
75%. Ostravská verze slavného jukebox muzikálu se povedla. Začátek je možná trošku vlažnější, ale postupně se daří děj dobře gradovat. Režisérka Gabriela Petráková kladla velký důraz na budování vztahů mezi postavami, především na mateřské pouto Donny se Sophií. Velice podařené jsou pěvecké výkony, herecky vynikají M.Vlčková (Donna) a L.Vlček (Sam). Skvěle si s rolí Sophie poradila V.Kluzová, působí křehce, ale zároveň odhodlaně. Emocionální vrchol inscenace tvoří na sebe navazující písně Slipping Through My Fingers a The Winner Takes It All. Dobře se povedlo vyladit zvuk, poněkud rozpačitě ovšem vyznívají projekce. (více v reflexi)
(zadáno: 28.9.2025)
Inscenace zaujme velmi propracovanou scénografií, pěknými loutkami a invenční prací s hudební složkou, dobře vymyšleno je i samotné zobrazení Golema za pomoci hry světla a stínu. To vše podporuje atmosféru tajemné rudolfinské Prahy. Spojení legend o Golemovi a Faustovi do jednoho celku se jeví jako nadějné východisko, výsledek je ale bohužel trochu rozpačitý. Příběhu chybí napětí a konzistentnost, jednotlivé scény tu stojí spíše vedle sebe. Dějový oblouk se sice nakonec nějak pospojuje, ale je celkem rychle zapomenutelný. Dobře fungují drobné vtípky a popkulturní odkazy, vůbec bych se nezlobil, kdyby jich bylo víc.
(zadáno: 24.9.2025)
Životopisné hry jsou náročná disciplína, Petru Zelenkovi se ale v Dejvickém podařilo namíchat vyvážený mix, díky němuž se divák dozví něco nového, ale zároveň se pobaví. Obrazy ze života chemika Antonína Holého přinášejí i obecnější téma etiky ve farmaceutickém výzkumu. Zelenka se nesnaží Holému vystavět pomník, ukazuje ho jako člověka s chybami, dovolí si nadhled. M.Myšička hraje hlavní postavu jako zvídavého člověka, trochu morouse, dobře zvládá dějový oblouk končící Holého vážnou nemocí. Z vedlejších rolí zaujmou hlavně I.Trojan jako hlavní motor výzkumu John Martin a Z.Žádníková v roli Holého neodolatelně ironické manželky Ludmily.
(zadáno: 21.9.2025)
85%. Moderní přepis známého románu je provokativní, režisér J.Čermák vyvázal příběh z dobového zakotvení a přiblížil ho současnosti. Hlavními tématy jsou manipulace, generační střet a boj o moc v mezilidských vztazích. Velice dobře funguje jiskřivý vztah mezi K.Baranovou jako náruživou markýzou de Merteuil a F.Jášou, který hraje Valmonta jako přímočarého svůdce. První polovina nabízí řadu velmi zábavných scén, zatímco ta druhá je mnohem temnější s ironickým koncem, kdy hlavní manipulátory střídá nová generace.
(zadáno: 18.9.2025)
Režisérka H.Burešová dokázala v této málo uváděné hře najít důležitá témata, jako je střet životních snů s realitou. Inscenace má hlavně v první polovině pozvolné tempo, v němž jsou především budovány charaktery postav, což se v konečném účtování vyplácí. V Brně nalezli pro ústřední trojlístek ideální představitele. P.Štěpán skvěle zachytil ambivalentnost bývalého válečného hrdiny Melodyho, který si odmítá připustit realitu, ve své snaze působit vznešeně je až směšný, ale v sobě nosí hluboký smutek. Submisivní manželku Noru přesně vystihla R.Coufalová a zaujala i K.Daňhelová jako rebelující, ale přesto tápající dcera Sára.
(zadáno: 15.9.2025)
75%. Režisérka A.Davidová dala klasickému americkému dramatu industriální háv a herce vedla k lehce expresivnímu pojetí postav. Velmi dobře se daří budovat napětí, inscenace má celkem temné vyznění. Reflektuje především násilí v mezilidských vztazích a nemožnost člověka dostat se ze zajetých kolejí. Spolupráce ústřední herecké trojice vychází parádně, hlavně P.Hejcmanová dokáže Blanche vytvořit v mnoha odstínech od snobské manipulátorky po zranitelnou a trpící ženu. Emoce se stupňují a vedou ke katarnímu závěru, cesta k němu mi ale ve druhé půli přišla občas trochu natahovaná.
(zadáno: 10.9.2025)
75%. Režisér Martin Glaser dokázal román A.Mornštajnové adaptovat do působivého divadelního tvaru, v němž se prolínají různé časové linie, ale zároveň je děj pochopitelný i pro diváka neznalého předlohy. K největším kladům brněnské inscenace patří působivý výkon Petry Lorenc v titulní roli, ve své jednoduchosti velmi funkční scéna Pavla Boráka a emocionálně silný závěr. Tříhodinové představení rozhodně nenudí, ale některým pasážím (hlavně ve druhé polovině) by větší jevištní zkratka prospěla, místy je možná inscenace zbytečně doslovná.
(zadáno: 10.9.2025)
Karavana - Pomezí  80 %  Tip Lukáš Dubský
85%. Imerzivní inscenace v žánru mysteriózní detektivky dává divákovi mnoho možností k interakci s postavami. Poskládat si dohromady celý příběh je vzhledem ke koncepci projektu téměř nemožné, ale mikropříběhy jednotlivých postav jsou dostatečně zajímavé, aby člověka bavilo po nich 2,5 hodiny pátrat. Nesmírně povedená je opět do detailů propracovaná scénografie, která dokáže navodit výjimečnou atmosféru. Režisér L.Brychta se svým tvůrčím týmem tu využívá mnoho vyzkoušených "ingrediencí" z předchozích inscenací, ale zároveň zvýšenou participativností rozvíjí imerzivní formát dalším směrem. Doporučuji neminout, je to zase skvělý zážitek!
(zadáno: 4.9.2025)
Scénické řešení dobře evokuje atmosféru setkání přátel, kteří se schází, aby zavzpomínali na "staré dobré časy". Postupně se ale ukazuje, že mýty opředené činy nebyly tak heroické a zanechaly v myslích aktérů výpravy za zlatým rounem nesmazatelné stopy. Bájní hrdinové se tak musí potýkat se zcela lidskými traumaty. Některým scénám nelze upřít působivost (i díky dobře hrajícím hercům), ale inscenace má povážlivé problémy s tempem, hlavně závěr už působí hodně natahovaným dojmem a napětí se pomalu vytrácí.
(zadáno: 28.8.2025)
Inscenace B.Holička srozumitelně tlumočí příběh o žárlivosti a síle pomluv, přináší někdy celkem neobvyklý výklad postav, ale také dost sporných inscenačních řešení. Pochmurné drama je odlehčováno drobnými gagy, které ovšem mají proměnlivou úroveň. R.Mikluš hraje Othella tlumeně, nepředvádí ho jako divocha a vášněmi zmítaného člověka. Jago je v podání V.Vodochodského charismatickým manipulátorem, úplně mi ale nesedělo, že je výrazně potlačen racionální základ Jagova chování a působí tedy spíše jako zlo bez příčiny. H.Kusnjerová ztvárnila Desdemonu jako oddanou i lehce koketní ženu. Z vedlejších rolí zaujme hlavně B.Bočková.
(zadáno: 27.8.2025)
75%. Romantická komedie s chytrými a svižně napsanými dialogy nahlíží na partnerské vztahy bez předsudků a s pochopením pro lidské slabosti. Autorka se vysmívá všemožným stereotypům spojeným s mezilidskými vztahy. Dějové peripetie jsou místy snad až příliš nepravděpodobné, ale vzhledem k nadsázce, v jaké je inscenace P.Ondrucha pojata, to nevadí. Opravdu zajímavý zážitek pak z tohoto kusu dělá souhra B.Polákové a M.Adamczyka. Skvěle to mezi nimi jiskří a dokáží velmi dobře pracovat s přiznanou divadelností, kdy kromě ústředního páru hrají i rodiče či expartnery. Je to přesně ten typ inscenace, který dokáže přilákat davy, aniž by se podbízela.
(zadáno: 15.8.2025)
Shakespearova hra je funkčně zkrácena, vzniká taková light verze, která zachycuje všechny podstatné dějové zvraty a má docela slušné tempo. Scénu tvoří jen několik praktikáblů, na nádvoří zámku Lysice ale byla takováto scénografie postačující. Divákovi, který už nějaké zpracování Leara viděl, může trochu vadit, že tu chybí zřetelnější výklad. Dcery Goneril a Regan nejsou v první části představeny ve vyloženě negativním světle, což mírně posouvá vyznění Learova běsnění. Herecky mě nejvíce zaujali O.Novák v roli Edgara a ironií sršící M.Pospíchal hrající kromě Blázna také Oswalda či francouzského krále.
(zadáno: 26.7.2025)
65%. Oddechová komedie s místy černým humorem, která nemá větší ambice než diváka pobavit, což se jí ale docela solidně daří. Iva Pazderková je velice dobrá v roli uměřené a morálně váhající Loretty, Petra Nesvačilová jako živelná Francis je z podstaty charakteru postavy emocionálnější, na můj vkus ale místy trochu zbytečně přehrává, osobně mám v komorních inscenacích radši civilnější projev. Ale dohromady tahle kontrastní dvojka celkem slušně funguje.
(zadáno: 16.7.2025)
Petr Zelenka napsal příjemnou komedii o rodinných vztazích, která vyniká vtipnými dialogy, které se hereckému týmu daří velmi dobře pointovat. I když v tomto Zelenkově díle hraje prim komediální linka, na pozadí se řeší i celkem aktuální otázky, jako je například míra naší tolerance. Herci zvládají emocionálně vypjaté scény bez přehrávání, skvěle si vede hlavně Václav Neužil v roli nervního Tomáše, který je studií sobeckosti a stereotypního myšlení. Svižná inscenace umí pobavit a má potenciál být diváckým hitem.
(zadáno: 7.7.2025)
65%. Převod Čechovovy tragikomedie do souřadnic předválečného Žižkova se povedl hladce. Dochází k významovému posunu, kdy se postavy neupínají ke vzdálené Moskvě, ale geograficky blízké Praze, neschopnost uniknout ze zaběhnutých kolejích je tak čistě v jejich mysli. Dvůr Žižkovského divadla je celkem dobře využit, scénograficky je inscenace minimalistická. Některé motivy původní hry zůstaly trochu upozaděny, ale jinak se režiséru M.Vokounovi podařilo namíchat zdařilý mix nostalgie a jemného humoru. Herecky mě nejvíce zaujala E.Nejedlá.
(zadáno: 29.6.2025)
Důmyslně vystavěnou Ortonovu hru uchopil režisér L.Kopecký originálně - všechny mužské postavy hrají ženy a naopak. Tento přístup konvenuje se současnou debatou o genderových rolích, ale skrývá mnohá úskalí. Nedaří se tak akcentovat některá témata, hodně prostoru dostává travesti humor, který se ale rychle okouká. Herci ovšem dobře zvládají žánr frašky (nejzajímavější mi přijde J.Hejcman v roli doktorky Ranceové). Inscenace má v první části pozvolnější tempo, v druhé už funguje lépe, ale myslím, že se potenciál předlohy vytěžit nepodařilo.
EDIT: Inscenace si celkem "sedla" a na pardubickém festivalu dopadla o poznání lépe než na hradeckém.
(zadáno: 29.6.2025)
Tvůrčí tým se inspiroval novelou Nathanaela Westa, kterou ale uchopil po svém. Z inscenace dobře vystupuje téma toho, jak lidé odmítají realitu a touží po tom, aby na složité problémy dostali jednoduchou odpověď. V inscenaci se dobře daří vybalancovat vážné sdělení s komediální rovinou. Zaujaly mě i herecké výkony mladého ansámblu, nejvíce vynikli Goran Maiello a Julie Stejskalová.
(zadáno: 29.6.2025)
Pasoliniho předloha byla ve své době dost kontroverzní, inscenace Ondřeje Štefaňáka se o to také snaží syrovostí i vulgárním jazykem. Herecky zdařile uchopené, nicméně větší dramatický oblouk tu chybí. Působí to hlavně dojmem historek postav z okraje společnosti. Podobně jako u jiných režisérových kusů jsem měl pocit jistého zahlcení efekty, které přebíjí samotný děj.
(zadáno: 25.6.2025)
Příjemná inscenace pro celou rodinu, která přináší zajímavý mix českého a japonského přístupu k divadlu. Příběh je osvědčeným mustrem cesty podceňovaného člověka za velkým úspěchem. Nechybí dokumentární vsuvky včetně náznaku, že osud Věry Čáslavské nebyl v pozdějších letech zdaleka tak zalitý sluncem jako její pobyt v Tokiu.
(zadáno: 23.6.2025)
Téma věčného střetu mezi cyklisty a motoristy zní zajímavě, ovšem samotná inscenace je poněkud problematická. Řeší dost aktuálních témat (nepřekvapivě hlavně klimatickou krizi), ale místy působí poněkud banálně. Hlavně má ale inscenace M.Modrého řadu hluchých míst, přišlo mi, že jsou některé scény až nesmyslně natahované. Každopádně výkon Dominika Telekyho si zaslouží obdiv, musí být fyzicky i textově nesmírně náročný.
(zadáno: 23.6.2025)
Začíná to jako drsná, ale docela vtipná story ze života mladíka z edinburského předměstí, který momentálně leží v nemocnici v kómatu, postupem času ale režisér Tomáš Ráliš přitvrzuje a jeho inscenace se stává temným vyprávěním o těch nejvyhrocenějších projevech násilí. Není to kus pro slabé povahy, minimálně v textové rovině se jedná o dost naturalistickou hru. Ocenit lze herecké výkony i slušně temnou atmosféru, ale nějak mi to prostředí plné krutosti přišlo příliš vzdálené, aby na mě zapůsobilo s větší silou.
(zadáno: 17.6.2025)
75%. Vydařený komorní muzikál, kterému nechybí vtipné dialogy, které postupem času zvážní a odhalí bolavé nitro postav. Hudba není postavena na nějakých hitech, což lze očekávat, přesto se minimálně píseň Smířená do paměti vryje. T.Savkovi role naoko cynického moderátora sedí, velkou míru hereckého talentu prokazuje V.Boráková, která dokáže skvěle pointovat jízlivé poznámky, ale velmi věrohodně ztvárňuje i emocionálně vypjatější scény. Po zábavném začátku sice tempo představení trochu upadá, ale nevtíravě dojemný konec to zase napraví.
(zadáno: 12.6.2025)
Lehce rozporuplná inscenace, dramaturgicky trochu neujasněná. Líbila se mi výprava, režisér T.Loužný dobře pracuje s nadsázkou a prolamováním čtvrté stěny. Ema má v podání D.Barešové mnoho povahových odstínů, nepůsobí jako naivka, spíš jako žena toužící zařídit si svůj život po svém. Téma, jak moc se mohou v manželství lišit představy o šťastném životě, se postupně vytrácí, společně s ním i pochopitelnost tužeb hlavní postavy. Druhá polovina je sice dějově akčnější, ale vnitřně prázdnější, mnohé nabízející se motivy (třeba finanční gramotnost) zůstávají spíše nevyužity. Přesto inscenace nabízí hodně momentů, kvůli kterým se ji vyplatí vidět.
(zadáno: 11.6.2025)
Mozaikovitá hra složená z osudů manželek čtyř československých prezidentů je pro T.Dianišku tradičním propletencem reálných osudů kombinovaných s humorným vsuvkami a popkulturními odkazy. Každá z postav je pojata trochu v jiném duchu, více mě zaujaly příběhy komunistických prvních dam - dryáčnické Marty Gottwaldové (S.Černodrinská) a umlčované Viery Husákové (M.Stehlíková). Všechny příběhy ale poukazují na to, že se o těchto ženských postavách vždy dozvídáme jen z perspektivy jejich mužů. Dianiška rámuje inscenaci pohádkovým motivem zakletých princezen, škoda jen, že se s ním pracuje docela málo, vlastně jen v písňových citacích pohádek.
(zadáno: 6.6.2025)
Albeeho hra je důmyslně konstruovaná, její absurdní vykloubení je funkční a i 25 let od svého vzniku zůstává provokativní. Pod rouškou vtipné konverzační komedie se tu ukrývají témata limitů naší tolerance a pevnosti mezilidských vztahů. Inscenace režiséra O.Zajíce disponuje skvělými hlavními představiteli. H.Čermák bývá obsazován do rolí drsňáků, jeho Martin je ovšem citlivý intelektuál, který se oproti zvyklostem nehodlá za svou netradiční lásku stydět. P.Špalková perlí v roli Stevie a její ironické šlehy střídané výbuchy zlosti patří k nejintenzivnějším momentům představení.