Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1378)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.3.2026)
Bohužel v tomto případě mostecké divadlo trochu přecenilo své síly. Svou roli pěvecky obsáhne pouze K.Herzinová (Tanya), i proto se její sólová píseň Does Your Mother Know stává vrcholem večera. M.Krausová jako Donna dokáže ve svém stěžejním sólu Winner Takes It All technické nedostatky překrýt emotivností pojetí, K.Hlubíková se ovšem v roli Sophie se zpěvem vyloženě pere, náročný pěvecký part je evidentně nad její síly. Režisér F.Nuckolls muzikál lehce krátil, jednotlivá písně nevystavěl jako pointovaná hudební čísla, spíše je provázal v činoherním duchu. Povedená je scéna L.Kuchinky, příliš mě nezaujala choreografie.
(zadáno: 12.3.2026)
Podobně jako první dva díly této divadelní trilogie je Drábkova hra kombinací situačních gagů, hlášek a popkulturních odkazů s vážnějším poselstvím v druhé linii. Na téma stárnutí a odcházení se režisér dívá s nadhledem i porozuměním. Dějový oblouk je trochu chatrnější, atmosféra jednotlivých scén je proměnlivá. Škoda, že některé vážně míněné proslovy jsou vystavěny jako monolog herců do publika, a působí tak poněkud didakticky. Tradičně funguje velice dobře chemie mezi J.Zapletalem a P.Tomicovou, kteří zvládají dryáčnickou komiku prokládat nostalgií a zranitelností. Povedený je i hudební doprovod D.Krále.
(zadáno: 11.3.2026)
U tohoto muzikálu mám trochu problém s gangsterskou dějovou linkou, u které mi přijde, že se snaží být humorná dost na sílu a tento nedostatek nevyřešilo ani plzeňské nastudování. Jinak je ale inscenace L.Olšovského povedená, jakmile se děj přesune do kláštera, získává skvělé tempo, dobře se daří vyvažovat humorné momenty s těmi dojemnými. Povedla se scéna, světelný design i choreografie. Ch.Režná hraje Deloris jemněji, než jak bývá zvykem, takže kontrast při příchodu do kláštera není tak velký, ale zas lépe vyzní její závěrečná proměna. Vynikající je S.Topinková Fořtová jako ironickými hláškami sršící Matka představená.
(zadáno: 9.3.2026)
I bez výrazného dějového oblouku je tahle dramatizace románu K.O.Knausgårda zajímavou podívanou, která svou upřímnou vivisekcí partnerských vztahů navozuje až bergmanovskou atmosféru. Režisér J.Mikulášek vedl herce k civilnějšímu pojetí a místy i lehkému odstupu od postav, daří se mu tímto způsobem nacházet hodně ironických momentů v zobrazování všednodennosti. Velice dobře funguje chemie mezi ústředním párem, který tvoří M.König a S.Lewandowska, ve vedlejších rolích vynikne i A.Kameníková. Severskou odtažitost zdárně sugeruje i důmyslně vymyšlená scéna M.Cpina. Tenhle rozbor krize středního věku se Na zábradlí povedl.
(zadáno: 3.3.2026)
75%. Náročnější muzikálové tituly v Praze dost chybí, proto je třeba Hybernii ocenit, že si na uvedení tohoto komorního muzikálu troufla. A výsledek stojí za to, velmi dobře funguje především herecké partnerství A.Prášilové Fialové a O.Rychlého. Koncept muzikálu je zajímavý, všednodennost příběhu je trochu dvojsečná - na děj se lze snadno naladit, na druhou stranu neobsahuje příliš zvratů nebo výraznějších okamžiků. Hudební stránka je vydařená, ale není to muzikál, který by sázel na nějaké snadno zapamatovatelné melodie. Líbila se mi i kolotoč evokující scéna, která vhodně vyplnila prostor a dynamizovala děj.
(zadáno: 25.2.2026)
75%. Titul, který dobře kombinuje osobní a politickou rovinu. V rovině politické dystopie, kdy se celé národy vrací do historického období, které si lidé vybrali v referendu, je Mikuláškova inscenace sžíravě ironická. Otázka osobních vzpomínek a vnímání času je zase lehce depresivní. Poutavě se pracuje s obavami z budoucnosti a únikům do nekriticky vnímaných let minulých. Průvodce tímto fikčním světem zdařile ztvárnil K.Bartoš, zaujmou také V.Vondráček a S.Lewandowska. Režisérův oblíbený princip krátkých skečů je v tomto případě využit funkčně, ke konci ovšem inscenaci trochu dochází dech, nejsilnější pointa se nenachází až v úplném závěru.
(zadáno: 25.2.2026)
Schmittova nepříliš často uváděná hra je dobovým milostným příběhem i poctou divadlu. První polovina je vedena v lehkém duchu, dobře vyznívají komediální momenty satirizující melodramata 19. století a tehdejší sošné herectví. Ve druhé polovině se zvážní, což vede k částečné ztrátě tempa a místy přílišné sentimentálnosti. Titulní postavu hraje L.Špiner jako sebevědomého člověka, který se ukrývá za masku bohéma, ale ve vztahu k mladé Berenice (K.Šafránková) ho dožene nejistota. Inscenace je vhodná pro konzervativnějšího diváka, kterému v dobových kostýmech přináší vyvážený mix humoru a dojetí.
(zadáno: 22.2.2026)
Inscenace režiséra Michala Langa na první pohled zaujme svou pochmurnou atmosférou, v níž se ovšem nezříká ani náznáků černého humoru. Herecky vyniká Tereza Dočkalová, která vybavila postavu Hester širokým rozsahem protichůdných emocí. Dokáže být zároveň dravá a nemilosrdná, ale i zranitelná a nejistá, projevující mateřský cit i vražednou nenávist. Dobře vyznívá motiv člověka, který se nějakým způsobem vymyká a je společností ostrakizován. Škoda jen poněkud rozvolněného tempa v první polovině inscenace, kdy mi trvalo dost dlouho, než jsem se dokázal na příběh napojit.
(zadáno: 21.2.2026)
Jak je u SKUTRů zvykem, Proměny jsou vizuálně působivou podívanou. S nedramatickým textem si dokázali tvůrci poradit většinou celkem zručně. Začátek je trochu rozvleklý a zprvu se zdá, že se nepodaří překlenout epičnost předlohy. Od kapitoly Příběhy kolem Apollóna se ale povedlo mýtické příběhy ztvárnit jevištní řečí. Navíc nepůsobí jen dojmem zaprášených historek z dávnověku, ale řeší i současné problémy. V mytologických postavách se odráží vlastnosti a nejistoty dnešních lidí, hraje se o zpupnosti, lásce, aroganci, nedůvěře či problémech s identitou. Oceňuji snahu o současný jazyk, místy je ale naroubován trochu na sílu.
(zadáno: 17.2.2026)
Dramaturgyně O.Šubrtová umně adaptovala rumunský film na české poměry. Režisér J.Čermák hru inscenuje jako divokou grotesku, takže se jedná o divácky atraktivní představení s velice slušným tempem. Zároveň se ale neztrácí kritický osten, kdy se na pranýř dostávají nepěkné povahové vlastnosti jako homofobie, rasismus a dvojí metr, s nímž lidé soudí druhé, ovšem stejná morální kritéria nepoužívají na sebe. Vyhrocenost charakterů určitě pomáhá komickému účinku, ale trochu oslabuje břitkost satiry. Divák se tak v hledišti může cítit relativně pohodlně, jelikož si může říct, že se hraje o "těch druhých".
(zadáno: 16.2.2026)
65%. Režisér M.Hába ve své tradiční polemice s kapitalistickým systémem úspěšně kombinuje prvky Sofoklovy tragédie, Shakespearova Hamleta, postupy brechtovského divadla, a to vše umisťuje do komediálního rámce. Inscenace je to trochu nevyrovnaná - střídá důmyslný slovní humor se vtipy na první dobrou, někdy dráždí nejednoznačností, jindy je zase zbytečně doslovná... Celkově se ale jedná o titul, který stojí za vidění a jenž může provokovat svou otevřenou političností. Režisérův rukopis je nepřehlédnutelný, herci se mu dokáží dobře přizpůsobit. Podařená je hudební složka inscenace.
(zadáno: 12.2.2026)
Režisér J.Frič s dramaturgyní M.Ljubkovou Ibsenovo drama výrazně prokrátili a aktualizovali, daří se jim pokládat palčivé otázky, z témat vyniká především varování před samozvanými proroky, kteří by chtěli mít patent na univerzální pravdu. Frič vede herce k tomu, aby zdůraznili tragikomiku postav - kombinují odtažitě až nezúčastněně pronášené repliky s výraznou expresí i zcizujícími prvky. Herecky přesně vykreslený je hlavně vztah Gregers (V.Kuzník) vs. Hjalmar (I.Dejmal). Divácky náročná inscenace mluví současnou jevištní řečí, osobně bych ocenil trochu menší míru využití principu live cinema, byť v mnoha scénách to určitě dává smysl.
(zadáno: 5.2.2026)
Glowackého hra je variací na Sofoklovu antickou tragédii v prostředí komunity newyorských bezdomovců. Některá témata jako boj o vlastní důstojnost a nezdolná touha po lepším životě jsou sice nadčasová, ale v mnoha ohledech mi text přišel časově (začátek 90. let 20. století) i prostorově (specifika New Yorku a USA obecně) uvězněný, jeho nasazení teď a tady se mi jeví jako dramaturgicky poněkud sporný krok. Autor nešetří podvratným humorem, aniž by se ovšem svým postavám vysmíval, čemuž se dobře přizpůsobil i herecký trojlístek I.Smečková Bencová, R.Nevěčný a P.Kubes. Lépe to vynikne ve druhé půlce, té první místy schází tempo.
(zadáno: 5.2.2026)
Z dramaturgického hlediska zajímavý kus, který se dotýká divadelně nepříliš často zpracovávaného tématu horolezectví. Dramatik D.Greig se inspiroval skutečným příběhem z peruánských And a na jeho základě se snaží podat svědectví o nezdolnosti lidské vůle. Režisér M.Moravec přišel se zajímavým scénickým řešením, kdy diváci sedí na jevišti a mohutná kovová konstrukce v hledišti představuje skalní stěnu, na níž se odehrávají klíčové pasáže příběhu. Přesto mi přišlo, že největším úskalím inscenace bylo právě to, že se příliš nedařilo evokovat atmosféru zasněžených horských štítů.
(zadáno: 2.2.2026)
95%. Velkolepý návrat muzikálového fenoménu do Brna. Režisér S.Moša se nesnaží o bombastickou show, ale spíše se soustředí, aby na jevišti vynikly příběhy jednotlivých postav. Tomu je uzpůsobeno i scénické pojetí Ch.Weyerse s šikovně využitými projekcemi, za zmínku stojí i perfektní light design. Při druhé premiéře jsem viděl herce, kteří většinou v předchozím nastudování neúčinkovali, ale poradili si se svými rolemi vesměs obdivuhodně. L.Janota je jemným Valjeanem, výborný je hlavně ve vyšších polohách. Role Javerta skvěle sedla D.Vitázkovi, velké emoce dokáží vzbudit S.Janotová i D.Křížová. Tohle nastudování Bídníků má světové parametry.
(zadáno: 29.1.2026)
Minimalistická inscenace, v níž režisér Tomáš Ráliš Dorstovo modelové drama ještě více zredukoval. Hraje se o manipulaci ve vztazích, pocitu vlastnictví jiného člověka, který ale nezakládá monopol na pravdu. Ve hře je mnoho věcí nedořečeno, což může být na jednu stranu dráždivé, na druhou stranu to však od dění vytváří zřetelný emocionální odstup. Herecky se ovšem jedná o velmi zdařilou inscenaci - R.Widenková je jako Julie dívkou uvězněnou v mužském světě, z projevu M.Fingera čiší cynický chlad a J.Hájek vytvořil další parádní studii nejednoznačné, vnitřně zraněné postavy.
(zadáno: 27.1.2026)
Hra je vtipnou variací na Shakespearovy komedie, z nichž si půjčuje motivy i atmosféru, výpověď o věčném střetu mezi mužským a ženským viděním světa ale přibližuje dnešku. Hlavní devízou inscenace jsou výborné výkony celé herecké šestice, která si dokáže poradit i s místy celkem výraznou expresí. Inscenaci M.Čičváka by prospělo drobné krácení, jelikož se ve druhé části v některých motivech začíná trochu cyklit, přesto mě jazyk hry i její režijně propracované gagy bavily.
(zadáno: 16.1.2026)
Velká škoda, že tento muzikál nedisponuje lepším libretem, protože hudební čísla jsou velmi povedená a zaujme také choreografie (nejvíce u úvodní Stužkové). Hlavně pěvecky potěšili oba mladí představitelé hlavních rolí P.Kolman a N.Říhová (její duet s E.Ochmanovou patří k emocionálně nejsilnějším scénám). Inscenace na mnoha místech překypuje energií, skvělou práci lze v tomto ohledu vidět třeba u písně Kaskadér. Základní dějový oblouk je sice jednoduchý, ale aspoň není nesmyslně natahovaný. Nemůžu se ale oprostit od toho, že u mnoha dialogů jsem "skřípal zuby", jelikož koncentrace klišé na mě byla až příliš vysoká.
(zadáno: 16.1.2026)
Temná vizuální stránka dobře sugeruje svět propadající se do deziluze, kterému chybí pevné hodnoty. SKUTR umí vytvořit působivé mizanscény (např. poprava Rosencrantze a Guildensterna, funkční je i nápad, že se mrtví stávají družinou ducha Hamletova otce), problém ovšem vidím ve výkladu postav, jimž místy chybí zřetelné motivace. Třeba Horacio (P.Vančura) inscenací jen prochází, nejasný je i vztah o více než generaci mladšího Claudia (I.Orozovič) s Gertrudou (T.Medvecká). P.Neškudla hraje Hamleta jako mladíka, který střídá zmatenost s pubertální zaťatostí. Nové nastudování mi nedalo odpověď na otázku, proč hrát dnes Hamleta zrovna takhle.
(zadáno: 12.1.2026)
75%. Realistické drama G.Preissové pojal Zetel ve výrazné nadsázce a funguje to nad očekávání dobře. Inscenace je tak nesmírně zábavná, ale zároveň se z ní neztrácejí témata jako postavení žen ve společnosti či manipulace v mezilidských vztazích. Je vidět, že herci Slováckého divadla jsou na groteskní pojetí zvyklí a velice umně drží své postavy na hraně karikatury, aniž by tuto pomyslnou hranici překročili. Nejvýraznější výkony podávají K.Ondrůšková v roli Evy a P.Hejcmanová v úloze Mešjanovky.
(zadáno: 12.1.2026)
Gombárovo básnivé libreto nesleduje život prvního československého prezidenta chronologicky, ale divákům představuje jeho myšlenky, politické činy i soukromý život. Pro osmičku herců se jedná o nesmírně náročné představení, vyrovnali se s tím ovšem velmi dobře a vnášejí do inscenace spoustu energie. Zvládnou i rytmicky náročné pěvecké party, přičemž z hlediska zpěvu nejvíce vyniká hostující K.Tlapák. Přes výše uvedená pozitiva mě inscenace příliš nenadchla, přišlo mi, že je místy příliš faktografická a ve druhé půli zbytečně "utíká" z muzikálové formy.
(zadáno: 11.1.2026)
Je fajn, když regionální divadla uvádí současné hry na aktuální témata - v tomto případě především otázka politické korektnosti. Bohužel ústřední zápletka hádky o nápis na stuze na pohřebním věnci se postupně vyčerpává, témata se cyklí a inscenace nikam negraduje. Myslím, že problém je už v samotném textu, který by mohl fungovat, kdyby byl tak o polovinu kratší. Autoři umí napsat vtip s údernou pointou, člověk se tak občas i zasměje, ale velká modelovost hry a minimální vývoj postav (s výjimkou Aliny v podání M.Vojtěchové) způsobují, že se představení postupem času stále více vleče.
(zadáno: 11.1.2026)
Nejsem moc fanoušek monodramat, ale tato inscenace o Boženě Němcové se povedla. Tamara Kotrbová dokáže udržet diváckou pozornost a velmi umně střídá herecké polohy od vypjatě emocionálních momentů až po satirické zcizující glosy. Vedle tématu nerovného postavení žen se do inscenace vkrádá i ukázka toho, jak destruktivně dokáže na nepoddajné osobnosti působit nedemokratický režim.
(zadáno: 8.1.2026)
75%. Režisér Zdeněk Dušek akcentoval komické prvky, které Ibsenova hra nabízí, čímž ale nijak nezakrývá neradostné poselství o toxických partnerských vztazích. Nejde cestou výrazné modernizace, přesto inscenace vyznívá aktuálně. Žádná z postav tu není vyložený záporák, dokonce i Helmer (M.Příkazký) působí jako člověk, který jen slepě přebírá společenské vzorce chování a vůbec nechápe, proč ho Nora opouští. M.Holcmanová ztvárnila titulní postavu jako ženu, která se zoufale snaží samu sebe přesvědčit o vlastním rodinném štěstí, odmítá si připustit, jak moc jí chybí svoboda. Povedeně řešený je závěrečný Nořin odchod.
(zadáno: 8.1.2026)
55%. Inscenace nabízí výrazné výtvarné gesto, ale příliš se jí nedaří odlišení jednotlivých dějových rovin. Příliš mi nesedělo kostýmní pojetí a tradičně mě iritovala dějová linka s řemeslníky, kde je humor "vyráběn" hodně na sílu. Naopak celkem zábavná je linka mladé čtveřice, u níž je akcentována povrchnost jejich lásky. Velkým pozitivem je výkon Kláry Ondrůškové v roli Puka, kterého ztvárnila ve vydařené pohybové stylizaci a všechny scény, v nichž se objevila, výrazně oživovala.