Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1405)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 29.4.2025)
Trochu chaotický inscenační tvar (hlavně expozice je dost nesrozumitelná), v němž se mísí úryvky Kafkových povídek, deníků a dopisů s aforismy i střípky ze spisovatelova života. V lehce groteskním balení se vyjevuje Kafkova posedlost tvorbou, zábavně působí scény, v nichž se ukazuje jeho sociální neohrabanost. Velice vydařená je hudební složka I.Achera. Fragmenty z jednotlivých děl ovšem dohromady vytváří mix, kterému poněkud schází ona příslovečná kafkovská atmosféra. Výběr konkrétních citátů je často nejasný, možná mi ale jen schází hlubší znalost kontextu Kafkova díla.
(zadáno: 27.4.2025)
Základní námět hry, točící se kolem soužití nesezdaného páru, je dnes již sám o sobě nezajímavý, přesto se ve hře dají najít aktuální témata. Režisérku K.Jandáčkovou zajímá nerovné postavení mužů a žen, ale i předsudky, jimž je nucen čelit svobodomyslný jedinec. Oproti hře G.Preissové dochází v inscenaci k některým dějovým posunům, tvůrci se také pokusili vyvázat hru z jejího časového rámce. Aktualizace vesměs fungovaly, byť na některých místech bylo poznat, že se dnešní pohled na svět s předlohou "tluče". Inscenace má slušné tempo a v hlavní roli zaujme A.Šťastná, která hraje krajčířku jako sebevědomou, ale trochu lehkovážnou ženu. (více v reflexi)
(zadáno: 16.4.2025)
75%. Obtížně uchopitelná inscenace (předlohu jsem nečetl), která ukazuje, jak snadno se replikuje nenávist, které se nelze jen tak jednoduše zbavit. Režisérka E.Říhová dokázala vytvořit sugestivní atmosféru plnou krutosti, ale i jisté až básnické metaforičnosti. V tom jí velmi pomáhají soustředěné herecké výkony všech tří hereček a zdařilá molitanová scéna J.Šulíka. Postupné odkrývání příběhu drží diváka v napětí, a tak ani nevadí, když se člověk v magickorealistické skrumáži místy ztratí. Vlastně mi bylo skoro líto, že má inscenace jen necelou hodinu, klidně bych v tomhle nelítostném, rozpadajícím se světě ještě chvilku zůstal.
(zadáno: 16.4.2025)
Celkem svižná inscenace, která dokáže srozumitelně zprostředkovat hlavní myšlenku Čapkova románu. Orientace v ději mi nepřišla nijak složitá, převtělování herců z postavy do postavy většinou nebylo matoucí, jednotlivé role byly odlišeny herecky i kostýmním řešením. Příliš mě nezaujala scéna, kterou tvoří bílé záclony, jejich časté zatahování a roztahování působilo spíš rušivě. Herecky se mi nejvíc líbila T.Průchová. Chyběla mi tu nějaká scéna, která by člověka opravdu zasáhla, inscenace nejde příliš nad prosté převyprávění románu. Jako titul vhodný pro školy se ale jedná o vkusně zpracovaný kus.
(zadáno: 10.4.2025)
Ačkoliv je leitmotivem znásilnění a otázka (ne)dobrovolnosti sexu a problémy s dosažením spravedlnosti v justičním procesu jsou v inscenaci řešeny, zásadním tématem se nakonec ukazují partnerské vztahy obecně. Manipulace, citové vydírání, tahání pracovních záležitostí do intimního soužití, vzájemné zraňování se... Každá z postav zastává jiný úhel pohledu, a i když se divák s každou z nich neztotožní, jejich motivacím lze rozumět. Velmi mě bavila herecká souhra (skvělí jsou hlavně M.Dancingerová a O.Rychlý), ke konci už ovšem tempo poněkud upadalo. Hra je postavena na vyhrocených krátkých scénách, u nichž občas trochu hapruje věrohodnost.
(zadáno: 5.4.2025)
Odtažitá inscenace, v níž úmyslně potlačované emoce demaskují krutost v mezilidských vztazích. Rozpad jedné rodiny je tu metaforou pro patologickou společnost založenou na moci peněz. Režisér J.Frič se nevzdává podvratného humoru,ale jinak vytváří na jevišti bezútěšný svět, jemuž je podřízena chladná scéna i herecké výkony. Pokud divák přistoupí na formální stránku, může být pro něj inscenace silným zážitkem. Trochu mi ovšem vadilo, že se "vyloží karty na stůl" záhy po začátku a inscenaci poté trochu schází gradace, jelikož je pokřivenost charakterů zřejmá a žádná krutost už není překvapením.
(zadáno: 3.4.2025)
Karlín pojal tento broadwayský muzikál ve velkém stylu. Scéna D.Bensona je opravdu velice povedená a skvěle pracuje s burtonovskou poetikou, podobně jako loutky a kostýmy. Škoda, že se podobným způsobem nepodařilo vyladit nazvučení. Samotný muzikál je celkem svižný a zábavný, hudebně ale spíše průměrný, bez zapamatovatelných melodií. Výborný výkon podává v titulní roli J.Sklenář, který je poťouchle zábavným glosátorem a umně boří čtvrtou stěnu jako pomyslný průvodce hororovým světem. I.Ben Ahmed zdaleka tak výrazná není, což může být ale i tím, jak je její postava napsaná. Pobavila Dasha v komické roli Delie, velice dobrý je i M.Lambora (více v reflexi)
(zadáno: 2.4.2025)
55%. Samotné téma o dětské komunitě, která žije v džungli na okraji města, je celkem zajímavé. Jedná se ale o natolik unikátní příběh, že mi příliš nesedělo jeho zobecnění na nějaký celospolečenský fenomén generačního střetu nebo rozporu mezi většinovým řádem a jeho narušením ze strany skupiny žijící podle zcela jiných pravidel. Problematickým bodem je pro mě dramatizace, která je hodně literární a je na ni příliš znát, že předlohou byl román. Hlavně ve druhé části představení se ale celkem daří budovat atmosféru, a to především zásluhou povedeného lightning designu.
(zadáno: 28.3.2025)
Nejsem velkým fanouškem poezie a básně Ivana Wernische jsem neznal, takže mě inscenace Jana Nebeského zaujala spíš v dílčích aspektech než jako celek. Bavila mě vykloubená atmosféra, do níž ve ztišenějších polohách pronikala i lehká melancholie. Ocenit je třeba důmyslně bizarní kostýmy Petry Vlachynské a působivou hudbu Aleše Březiny. Pro diváka, který se dokáže na tento kus správně naladit, bude Wernisch jistě zážitek. Na ostatní čeká aspoň formálně zajímavá a neobvyklá inscenace.
(zadáno: 26.3.2025)
Dramaturgicky zajímavá volba nové hry P.Morgana, která se zabývá aktuálním tématem mocenského vzestupu V.Putina na pozadí změn ruské společnosti v 90. letech. Režisér J.Šmíd umí dobře pracovat s rozlehlým prostorem, smysluplně využívá i princip live cinema. Jde tu o střet dvou rozdílných osobností - oligarcha Berezovskij je v podání T.Šulaje živelným člověkem, jenž si ve své opilosti mocí neuvědomuje fatální chybu, kterou udělal, když dal moc do rukou nesprávného člověka. V.Kuzník hraje Putina jako záhadnou postavu bez jasných motivací a morálních zábran. Výtku bych měl k trochu zdlouhavé první půli, emocionálně mě Vlastenci moc nezasáhli.
(zadáno: 23.3.2025)
Ani napodruhé mě tato hra nepřesvědčila, že je vhodná pro česká jeviště. Tycova inscenace je sice svižnější, než byla česká premiéra v ND Brno, ale ten základní problém zůstává - pro Lettsův text jsou americké reálie zásadní a pointa mimo ně ztrácí svou kontroverzi a břitkost. Překrucování historie a neschopnost vidět vlastní dějiny v širší perspektivě je jistě něco, čemu rozumíme i u nás, ale skutečně zásadní diskuze zde tato problematika nevzbuzuje. Hra může připomenout Havelkovo Společenstvo vlastníků, ale tam jsou podrobněji definovány charaktery postav. Z herců mě nejvíce zaujal Š.Pospíšil (radní Assalone). Dobře funguje scéna M.Cpina.
(zadáno: 20.3.2025)
Režisérka L.Hejlová Keprtová akcentovala sociální rozměr příběhu. Oba znepřátelené gangy, Tryskáči i Žraloci, jsou zde vyobrazeni jako outsideři, které většinová společnost přehlíží. Všichni tu touží po lásce, ale mnohem častěji se setkávají s nenávistí či lhostejností. Propojení všech tří souborů dobře funguje s baletní company, spojení operních sólistů s muzikálovými herci má svá úskalí. Hlavně v duetech Tonyho (R.Melša) a Marii (K.Levková) je trochu znát nesourodost přístupů, oba interpreti zpívají dobře, ale každý trochu jinak. Nejkomplexnější výkon podává S.Hanzlíčková jako živočišná Anita. (více v reflexi)
(zadáno: 20.3.2025)
Deziluze z amerického snu a pochopení, že svět nebude jen stále lepším místem k životu, jak jsme si mysleli, jsou i dnes aktuální témata. V inscenaci M.Čičváka ovšem historická paralela více vynikne až v samotném závěru. Výtvarné a pohybové pojetí mě zaujalo, ale celkově mi inscenace přišla (hlavně zpočátku) dost unylá, což bude ale problém už adaptace S.Levyho. Je obtížné převést tento román na jeviště tak, aby nepůsobil jen jako nezávazná romance s tragickým koncem. Z herců jasně dominuje O.Brousek v roli vypravěče příběhu Nicka Carrawaye, v němž dokázal skloubit fascinaci s odporem ke zhýčkaném světu plnému pozlátka.
(zadáno: 17.3.2025)
75%. Velké plus plzeňské dramaturgii, že nasadila tento netradiční muzikálový formát, který je aktuálním světovým hitem. Povedl se český překlad (s výjimkou vstupní písně) a velice otevřené byly i reakce publika, bez kterých by tato energií nabitá show nemohla fungovat. Hudebně mám tento kus opravdu rád a plzeňské interpretky si s chytlavými písněmi poradily velice dobře, osobně mě nejvíce zaujaly akční Felicita Prokešová (Anna Boleynová) a proměnlivá Natálie Grossová (Kateřina Howardová). Londýnská inscenace, kterou jsem nedávno viděl, se mi líbila o něco víc, ale D.Špinar nastudovala v Plzni povedenou českou verzi.
(zadáno: 12.3.2025)
Z expozice, která využívá projekci, jsem byl poněkud rozpačitý, ale nakonec se jednalo o velice vydařenou inscenaci. Režisér J.Frič dokázal ze staré francouzské hry vykřesat zcela současnou výpověď o světě, který ovládají peníze a spleť zákonů a nařízení, v nichž není snadná orientace. Je to vlastně docela krutá a depresivní podívaná, do které se ovšem prolamují osvěživě zábavné momenty, které vyplývají z využití současné mluvy v souřadnicích starého dramatu, ale hlavně z precizních hereckých výkonů. Nejvíce mě zaujali I.Trojan, T. Jeřábek a hostující V.Lazorčáková.
(zadáno: 10.3.2025)
Asi nejpovedenější muzikál, který jsem dosud v DB viděl. K dispozici je kvalitní libreto, na kterém se podílel i Zdeněk Svěrák, a písně z dílny dvojice Uhlíř - Svěrák také nezklamou. Scéna je založena na pojízdných panelech s projekcemi, tentokrát to ale nevadí tolik jako v případě Troji. Povedené jsou v tomto muzikálu režiséra J.Stracha i činoherní pasáže, přičemž nejzábavnější je dvojice M.Labuda (Sultán) a V.Svoboda (Lustig). J.Komínek je typově přesný jako vyjukaný Lotrando a daří se mu i ve zpěvu, N.Řehořová má podstatně méně prostoru, ale ve druhé části dokáže i ona vykreslit Zubejdu sympatickým způsobem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.3.2025)
Inscenace L.Brutovského má svižné tempo a disponuje skvělým O.Rychlým v roli Ichareva, který předvádí fyzicky vyčerpávající výkon (včetně precizního břichomluvectví). Také ostatní herci (nejvíce v paměti zůstane asi Utěšitel J.Hájka) se dokázali naladit na režisérovo pojetí, které hodně sází na grotesknost a fyzické gagy. Jen mi přišlo, že toto neustálé vysilující zápolení postav přehlušuje některé textové pointy. V závěru jsem si taky nedokázal odpovědět na otázku, proč hrát tuto Gogolovu črtu právě teď a právě takto. Ale jako zábavná jednohubka toto nové nastudování funguje celkem obstojně.
(zadáno: 7.3.2025)
Největším kladem jihočeské Evity jsou výkony hlavních představitelů - M.Nosková pěvecky skvěle zvládá stěžejní pasáže své role a L.Adam je hereckým tahounem představení. O.Kříž dokáže dát Perónovi uvěřitelné charisma. Company je slušná pohybově, po pěvecké stránce mě až tak nezaujala, což ale mohlo být dáno nepříliš dobrým nazvučením. Dost mě iritovala scéna tvořená třípatrovou železnou konstrukcí, její časté rozkládání a opětovné skládání působilo rušivě a navíc úplně zbytečně. Inscenace L.Olšovského nabídne emocionálně silné momenty, ale bohužel i nějaká hluchá místa.
(zadáno: 2.3.2025)
Psáno z veřejné generálky. Hra M.Glasera a O.Šubrtové mapuje současné kulturní války, přičemž se nestaví na žádnou stranu názorového spektra a kritizuje fanatismus obou vyhraněných pólů, ať už jde o "dezoláty" na straně jedné, nebo hyperkorektní strážce morálky na straně druhé. Mešita se inspiruje různými reálnými kauzami, ale tvůrci si s nikým nevyřizují účty. Inscenace se nese v odlehčeném duchu, neočekávám, že by se stala terčem nějakých kontroverzí, s její myšlenkou se jistě lze snadno ztotožnit.
(zadáno: 2.3.2025)
Alegorii bratří Čapků pojal režisér Štěpán Pácl jako hudební revue, výstup většiny hmyzích postav končí připsanou písní. Vzhledem k rozvržení původného textu to má svou logiku, ale přišlo mi, že to poněkud otupuje temnější podtóny hry. Znepokojující je tak vlastně jen soupeření bojechtivých mravenců. Povedené jsou kostýmy D.Janoška. Jako seznámení s tímto slavným dílem inscenace funguje a má i docela spád, ale hlubší dojem ve mně nezanechala.
(zadáno: 26.2.2025)
Faust Jakuba Čermáka je plný symbolických obrazů, zároveň ale působí srozumitelným dojmem. Režisér hru zasadil do prostředí LDN, kde zestárlý Faust slaví sté narozeniny. Role Fausta i Mefista jsou rozděleny mezi dvojici herců. Mladý Faust (M.Polák) je poživačný a plný živočišné touhy, v pozdějších letech ho J.Škrdla hraje jako zpupného člověka, jenž se uchyluje k ničení, ale smysl života stále nenachází. Inscenace vyniká uhrančivou atmosférou. Ne všechny symboly jsou snadno rozklíčovatelné, ale některé vyznívají opravdu silně. Druhý díl Fausta se obejde téměř beze slov, přesto je i po přestávce děj celkem srozumitelný.
(zadáno: 24.2.2025)
75%. Islandská černá komedie zvláštním způsobem kombinuje vážně míněné pasáže s absurdními, někdy až mimoběžnými replikami, přičemž tato kombinace až překvapivě dobře funguje. Dějově se jedná o minimalistickou inscenaci, na rodinné sešlosti se ale dostávají na přetřes témata, která divák dobře zná a pravděpodobně někdy podobné situace také řešil. Pětici herců se daří pointovat dialogy plné suchého humoru, nejvíce se mi líbila manželská dvojice v podání M.Sikorové a P.Borovce. Tanec je do činoherních scén zakomponován na první pohled trochu násilně, ale nakonec si člověk na tento princip zvykne. Zajímavý dramaturgický objev.
(zadáno: 20.2.2025)
85%. Hra maďarského dramatika I.Tasnádiho je velmi rafinovaně vystavěná. Na první pohled se tváří jako situační komedie o nepovedeném rodinném obědě, ale postupně se začínají objevovat celkem vážná témata - jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka, jak velký vliv může na člověka mít nedostatek rodičovské lásky, obecně se řeší generační nesoulad nebo odlišnosti mezi konzervativním a liberálním pohledem na svět. Inscenace M.Vajdičky je svižná, vtipná, ale nacházejí se zde i celkem mrazivá místa. Hercům se podařilo přesně trefit groteskní stylizaci. Je to kus, který pobaví, ale zároveň hodně rezonuje s aktuální společenskou debatou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.2.2025)
65%. Jako pocta písničkářce Zuzaně Navarové to funguje výborně. Její písně jsou ztvárněny opravdu zdařile, k čemuž si divadlo přizvalo skupinu Razam i hradeckou filharmonii. Osobně mi trochu vadilo, že jde spíše o scénický koncert než klasickou divadelní inscenaci, dramatický oblouk tedy nečekejte, výplní mezi písněmi se stávají drobné situace ze života Navarové. I tak to ale nakonec dokáže celkem dojmout. Většina složek funguje v pěkné symbióze - pěvecky zaujmou hlavně hostující I.Marešová, L.Andělová a W.Valerián, pohybově zase M.Leherová. Projekce jsou místy zbytečně popisné. Divácká reakce ale dává znát, že má Klicperák nový hit.
(zadáno: 18.2.2025)
Elisabeth je dalším zajímavým přírůstkem v repertoáru ostravského muzikálu. Režijně je příběh vystavěn přesvědčivě, ačkoliv místy trochu nevzrušivě. Zajímavým režijním nápadem je rozdělení titulní role mezi dvě herečky, čímž se Nekvasilovi povedlo akcentovat rozdíl mezi trochu naivními dětskými sny o budoucnosti a tvrdý střet s realitou, s nímž nevyhnutelně přichází i povahové změny. A.Bartošová hraje císařovnu jako cílevědomou ženu, která ale postupně ztrácí sebejistotu, začne být marnivá a neuspokojivou životní perspektivu často řeší útěkem. Pěvecky nejvíce zaujme P.Vyskočil v roli Smrti a R.Bierski jako Rudolf. (více v článku na blogu)