Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1417)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 17.3.2025)
75%. Velké plus plzeňské dramaturgii, že nasadila tento netradiční muzikálový formát, který je aktuálním světovým hitem. Povedl se český překlad (s výjimkou vstupní písně) a velice otevřené byly i reakce publika, bez kterých by tato energií nabitá show nemohla fungovat. Hudebně mám tento kus opravdu rád a plzeňské interpretky si s chytlavými písněmi poradily velice dobře, osobně mě nejvíce zaujaly akční Felicita Prokešová (Anna Boleynová) a proměnlivá Natálie Grossová (Kateřina Howardová). Londýnská inscenace, kterou jsem nedávno viděl, se mi líbila o něco víc, ale D.Špinar nastudovala v Plzni povedenou českou verzi.
(zadáno: 12.3.2025)
Z expozice, která využívá projekci, jsem byl poněkud rozpačitý, ale nakonec se jednalo o velice vydařenou inscenaci. Režisér J.Frič dokázal ze staré francouzské hry vykřesat zcela současnou výpověď o světě, který ovládají peníze a spleť zákonů a nařízení, v nichž není snadná orientace. Je to vlastně docela krutá a depresivní podívaná, do které se ovšem prolamují osvěživě zábavné momenty, které vyplývají z využití současné mluvy v souřadnicích starého dramatu, ale hlavně z precizních hereckých výkonů. Nejvíce mě zaujali I.Trojan, T. Jeřábek a hostující V.Lazorčáková.
(zadáno: 10.3.2025)
Asi nejpovedenější muzikál, který jsem dosud v DB viděl. K dispozici je kvalitní libreto, na kterém se podílel i Zdeněk Svěrák, a písně z dílny dvojice Uhlíř - Svěrák také nezklamou. Scéna je založena na pojízdných panelech s projekcemi, tentokrát to ale nevadí tolik jako v případě Troji. Povedené jsou v tomto muzikálu režiséra J.Stracha i činoherní pasáže, přičemž nejzábavnější je dvojice M.Labuda (Sultán) a V.Svoboda (Lustig). J.Komínek je typově přesný jako vyjukaný Lotrando a daří se mu i ve zpěvu, N.Řehořová má podstatně méně prostoru, ale ve druhé části dokáže i ona vykreslit Zubejdu sympatickým způsobem. (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.3.2025)
Inscenace L.Brutovského má svižné tempo a disponuje skvělým O.Rychlým v roli Ichareva, který předvádí fyzicky vyčerpávající výkon (včetně precizního břichomluvectví). Také ostatní herci (nejvíce v paměti zůstane asi Utěšitel J.Hájka) se dokázali naladit na režisérovo pojetí, které hodně sází na grotesknost a fyzické gagy. Jen mi přišlo, že toto neustálé vysilující zápolení postav přehlušuje některé textové pointy. V závěru jsem si taky nedokázal odpovědět na otázku, proč hrát tuto Gogolovu črtu právě teď a právě takto. Ale jako zábavná jednohubka toto nové nastudování funguje celkem obstojně.
(zadáno: 7.3.2025)
Největším kladem jihočeské Evity jsou výkony hlavních představitelů - M.Nosková pěvecky skvěle zvládá stěžejní pasáže své role a L.Adam je hereckým tahounem představení. O.Kříž dokáže dát Perónovi uvěřitelné charisma. Company je slušná pohybově, po pěvecké stránce mě až tak nezaujala, což ale mohlo být dáno nepříliš dobrým nazvučením. Dost mě iritovala scéna tvořená třípatrovou železnou konstrukcí, její časté rozkládání a opětovné skládání působilo rušivě a navíc úplně zbytečně. Inscenace L.Olšovského nabídne emocionálně silné momenty, ale bohužel i nějaká hluchá místa.
(zadáno: 2.3.2025)
Psáno z veřejné generálky. Hra M.Glasera a O.Šubrtové mapuje současné kulturní války, přičemž se nestaví na žádnou stranu názorového spektra a kritizuje fanatismus obou vyhraněných pólů, ať už jde o "dezoláty" na straně jedné, nebo hyperkorektní strážce morálky na straně druhé. Mešita se inspiruje různými reálnými kauzami, ale tvůrci si s nikým nevyřizují účty. Inscenace se nese v odlehčeném duchu, neočekávám, že by se stala terčem nějakých kontroverzí, s její myšlenkou se jistě lze snadno ztotožnit.
(zadáno: 2.3.2025)
Alegorii bratří Čapků pojal režisér Štěpán Pácl jako hudební revue, výstup většiny hmyzích postav končí připsanou písní. Vzhledem k rozvržení původného textu to má svou logiku, ale přišlo mi, že to poněkud otupuje temnější podtóny hry. Znepokojující je tak vlastně jen soupeření bojechtivých mravenců. Povedené jsou kostýmy D.Janoška. Jako seznámení s tímto slavným dílem inscenace funguje a má i docela spád, ale hlubší dojem ve mně nezanechala.
(zadáno: 26.2.2025)
Faust Jakuba Čermáka je plný symbolických obrazů, zároveň ale působí srozumitelným dojmem. Režisér hru zasadil do prostředí LDN, kde zestárlý Faust slaví sté narozeniny. Role Fausta i Mefista jsou rozděleny mezi dvojici herců. Mladý Faust (M.Polák) je poživačný a plný živočišné touhy, v pozdějších letech ho J.Škrdla hraje jako zpupného člověka, jenž se uchyluje k ničení, ale smysl života stále nenachází. Inscenace vyniká uhrančivou atmosférou. Ne všechny symboly jsou snadno rozklíčovatelné, ale některé vyznívají opravdu silně. Druhý díl Fausta se obejde téměř beze slov, přesto je i po přestávce děj celkem srozumitelný.
(zadáno: 24.2.2025)
75%. Islandská černá komedie zvláštním způsobem kombinuje vážně míněné pasáže s absurdními, někdy až mimoběžnými replikami, přičemž tato kombinace až překvapivě dobře funguje. Dějově se jedná o minimalistickou inscenaci, na rodinné sešlosti se ale dostávají na přetřes témata, která divák dobře zná a pravděpodobně někdy podobné situace také řešil. Pětici herců se daří pointovat dialogy plné suchého humoru, nejvíce se mi líbila manželská dvojice v podání M.Sikorové a P.Borovce. Tanec je do činoherních scén zakomponován na první pohled trochu násilně, ale nakonec si člověk na tento princip zvykne. Zajímavý dramaturgický objev.
(zadáno: 20.2.2025)
85%. Hra maďarského dramatika I.Tasnádiho je velmi rafinovaně vystavěná. Na první pohled se tváří jako situační komedie o nepovedeném rodinném obědě, ale postupně se začínají objevovat celkem vážná témata - jak se vyrovnat se ztrátou blízkého člověka, jak velký vliv může na člověka mít nedostatek rodičovské lásky, obecně se řeší generační nesoulad nebo odlišnosti mezi konzervativním a liberálním pohledem na svět. Inscenace M.Vajdičky je svižná, vtipná, ale nacházejí se zde i celkem mrazivá místa. Hercům se podařilo přesně trefit groteskní stylizaci. Je to kus, který pobaví, ale zároveň hodně rezonuje s aktuální společenskou debatou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 19.2.2025)
65%. Jako pocta písničkářce Zuzaně Navarové to funguje výborně. Její písně jsou ztvárněny opravdu zdařile, k čemuž si divadlo přizvalo skupinu Razam i hradeckou filharmonii. Osobně mi trochu vadilo, že jde spíše o scénický koncert než klasickou divadelní inscenaci, dramatický oblouk tedy nečekejte, výplní mezi písněmi se stávají drobné situace ze života Navarové. I tak to ale nakonec dokáže celkem dojmout. Většina složek funguje v pěkné symbióze - pěvecky zaujmou hlavně hostující I.Marešová, L.Andělová a W.Valerián, pohybově zase M.Leherová. Projekce jsou místy zbytečně popisné. Divácká reakce ale dává znát, že má Klicperák nový hit.
(zadáno: 18.2.2025)
Elisabeth je dalším zajímavým přírůstkem v repertoáru ostravského muzikálu. Režijně je příběh vystavěn přesvědčivě, ačkoliv místy trochu nevzrušivě. Zajímavým režijním nápadem je rozdělení titulní role mezi dvě herečky, čímž se Nekvasilovi povedlo akcentovat rozdíl mezi trochu naivními dětskými sny o budoucnosti a tvrdý střet s realitou, s nímž nevyhnutelně přichází i povahové změny. A.Bartošová hraje císařovnu jako cílevědomou ženu, která ale postupně ztrácí sebejistotu, začne být marnivá a neuspokojivou životní perspektivu často řeší útěkem. Pěvecky nejvíce zaujme P.Vyskočil v roli Smrti a R.Bierski jako Rudolf. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.2.2025)
Téma AI je hodně aktuální, ale Mikuláškova inscenace s žádným zásadním sdělením nepřichází, pokud za něj nepovažujeme ukázku toho, že ChatGPT zatím ještě neumí napsat dobrou divadelní hru. Moderní variace na Oidipa má banální dialogy, kterým ale herci dokáží vtisknout zvláštně vykloubenou atmosféru, především disonancí mezi tím, co je řečeno a jak je to vyřčeno. Druhá část, kdy zhroucený Oidipus žádá AI (skvělá A.Kubátová) o radu, nejvíce vystihuje problémy chatbotů a jejich zřetelné limity. Přišlo mi ovšem, že se zde člověk, který někdy s jazykovými modely pracoval, nedozvěděl nic nového. Jako experiment je to ale zajímavé.
(zadáno: 10.2.2025)
Z posledních her Tomáše Dianišky (Tajemný pan Zet, Den zúčtování) jsem měl pocit jisté autorské vyčerpanosti, ale tahle parodická jízda mi padla do noty. Kdo očekává nějaké hlubší poselství, bude asi zklamaný, ale pro odreagování a pobavení je tahle inscenace ideální. Je plná černého humoru a popkulturních odkazů, tentokrát hlavně tarantinovského ražení. Označení rapový muzikál je trochu nadnesené, jelikož rap je zde spíše kořením a ke konci představení se téměř vytrácí. Je fajn, že se tentokrát autor nezamotává do příliš velkého množství vedlejších linií a přímočaře směřuje k cíli. Hercům nadsázka svědčí, neodolatelná je hlavně K.Baranová.
(zadáno: 6.2.2025)
Povedená inscenace s propracovanou scénou a skvěle zvolenou hudbou, která na mě ale nezapůsobila tak mrazivým dojmem, jak by vzhledem k tématu měla. Možná už se napětí po více než pěti letech od premiéry trochu vytratilo. Výborný je P.Konáš, který dobře osciluje na pomezí mezi chladným manipulátorem a obětí, která se přiženila do hodně toxického prostředí, v němž je obtížné zachovat si zdravý rozum. Ve druhé půlce se pak daří ztvárnění šílentsví v podání P.Tenorové. Osobně bych přivítal určité zhutnění děje, přišlo mi, že místy je hodně dopředu zřejmé, kam bude inscenace směřovat.
(zadáno: 6.2.2025)
Příjemná inscenace muzikálové klasiky, která potěší živou kapelou i tím, jak si režisér P.Ondruch poradil s rozlehlým jevištěm. P.Jungmanová hraje Dolly jako milou osobu, jejíž drobné úskoky pomáhají ostatním postavám v jejich často komplikovaných rozhodnutích. Herečka obsáhne titulní roli po herecké i pěvecké stránce, velmi dobře vychází především její scény s J.Dostálem v roli Horáce Vandergeldera. Pěvecké ztvárnění je spíše průměrné, ale vzhledem k tomu, že zpívají činoherci, tak tu není nikdo, kdo by měl s rolí vyloženě problémy. Příliš mě nezaujaly hromadné choreografie. Celkově jde ale o titul, který má šanci potěšit velkou část diváků.
(zadáno: 29.1.2025)
Nový muzikál je klasickou pohádkou inspirovanou třeba Karlem Jaromírem Erbenem. Vyniká nádhernou výpravou, díky chytrému využití projekcí P.Hlouška není potřeba se dějově omezovat, a tak se divák dočká třeba i souboje s drakem. Potěší i obří loutky J.Milfajta. Libreto napsal S.Moša ve verších, dějově jde o standardní příběh, kde je jasně rozdělené Dobro a Zlo a nechybí kouzelné bytosti a morální ponaučení. Na můj vkus je ve hře málo humoru. Herecky i pěvecky potěší hlavně představitelé hlavních rolí L.Matouš a E.Hladilová. Příjemná podívaná, která je místy i trochu strašidelná, což docela hezky pomáhá vytvářet fantasy atmosféru. (více v článku na blogu)
(zadáno: 26.1.2025)
Jak je u režiséra Háby typické, z předlohy si bere kostru, na kterou zavěšuje celou řadu gagů, zcizováků a komentářů. Začátek je pozvolný a některé vtípky působí trochu na sílu, vše se ale začíná měnit s postupnou emancipací Anežky, kdy je inscenace stále zábavnější a zároveň se začíná hezky vyjevovat její hlavní téma - kritika šovinismu a touhy někoho ovládat. Dění na jevišti dobře doplňuje hlavní scénický prvek, kterým je nafukovací hrad. Velice povedené jsou i herecké výkony - zaujme především machistický Arnulf v živelném podání Jana Plouhara a Barbora Váchová, která dokáže v roli Anežky krásně střídat bezelstnost se sarkasmem.
(zadáno: 23.1.2025)
45%. Tuhle komedii nemám moc rád, takže jsem možná zaujatý, přesto by se dala udělat výrazně lépe. Problémem je už přepálená stopáž, téměř tříhodinová inscenace má dost hluchých míst a přestože pořád někdo někam běhá, začne to celé rychle působit dost fádně. Režisérka vedla herce k expresivnímu pojetí, ne všichni se ovšem s tímto stylem vypořádali a místo přesné stylizace přehrávají. Z těch lepších výkonů bych jmenoval V.Novákovou, Z.Julinu či D.Urbana. M.Pešlovi se v roli Kamila nedařilo interpretovat mluvu postavy, která má hovořit jen v samohláskách, a upravil si ji v podivný patvar. Docela povedená je ovšem scéna a hudební složka.
(zadáno: 22.1.2025)
75%. Oceňuji, že se režiséru D.Hrbkovi povedlo vybalancovat inscenaci tak, aby nesklouzávala k trapnosti, námět k tomu svádí. Naopak zde dobře vyzněly i hořké podtóny, které ukazují, že stále chybí tolerance k jinakosti (promluvy R.Jaškówa jakoby vypadly z vystoupení některých současných poslanců). Herecky výborní jsou T.Petřík a hlavně F.Rajmont, energické jsou výstupy čtveřice drag queen, jimž pomáhá i vhodně zvolená hudba. Tempo je většinou svižné, byť některé scény by šlo trochu zkrátit (nácvik chůze). Není divu, že se jedná o divácký hit, Klec bláznů totiž přináší dobře vyvážený mix humoru, dojetí i kritiky pokrytectví.
(zadáno: 17.1.2025)
Divadelní debut B.Parkanové se vydařil, přitom ukočírovat dialog v dopisech rozhodně není jednoduchá disciplína. První část je velmi zábavná, budování vztahu Evy a Luďka je vtipné a dobře postavy charakterizuje. Druhá polovina, kde jsou kromě dopisů citovány i Luďkovy deníkové záznamy z psychiatrické léčebny, je o poznání depresivnější a divácky není až tak vstřícná. Dovedl bych si představit lepší vypointování, ale vzhledem k tomu, že se tvůrci rozhodli k autentickým dopisům nic nepřidávat, to asi nebylo možné. Dobrým nápadem je ztrojení Evy, inscenace i díky tomu neupadá do statičnosti. Povedená je rovněž scéna P.Andraška.
(zadáno: 14.1.2025)
55%. S touto inscenací jsem se příliš nepotkal. Lehce obskurní zájezd československých umělců do USA mi nepřišel jako nosný námět. Tvůrci se v halucinogenní atmosféře zaobírají životní deziluzí a střetem představ s realitou. Začíná to docela zábavným stand-up výstupem M.Bednáře, jehož postava děj rámuje, postupně se to ale rozmělní do sledu scének, tedy princip uplatňovaný J.Mikuláškem. Tempo je ovšem velmi pozvolné (trochu jako v inscenacích D.Jařaba) a má pozornost postupně klesala, i když některým scénám neschází vtip a ironie. Jako tradičně lze na Zábradlí obdivovat herecké výkony, vedle Bednáře tentokrát hlavně V.Vondráčka a K.Císařovou.
(zadáno: 12.1.2025)
55%. Přijde mi, že tahle Harwoodova hra už trochu zestárla. Vzhledem k tomu, že se jedná o typicky britské divadlo postavené na textu, nemá režie moc šanci vymýšlet něco nového. Z hlediska dramaturgie lze volbu titulu chápat jako dobrou hereckou příležitost pro dva starší herce, kterou L.Randár a G.Řezníček dokázali využít.
(zadáno: 12.1.2025)
65%. Režisér P.Lančarič dokázal originálně vyřešit některé situace a inscenaci přidal překvapivou pointu překračující intence Čechovovy hry. Některé postavy jsou na můj vkus pojaty zbytečně expresivně a dostávají se až někam na hranu karikatury. Komediální rovina vychází tak napůl, občas se objeví dobře vymyšlený gag, ale celkově se dá z této hry vytěžit mnohem víc humoru. Hlavním tématem se pro zlínské tvůrce stalo sobectví a lhostejnost společnosti k osudům ostatních.
(zadáno: 10.1.2025)
75%. Ambiciózní inscenace, které by prospěla kratší stopáž. Nápad zarámovat hru tiskovou konferencí, na které se odvypráví první část knihy, je hodně povedený. Nadchlo mě ztvárnění zvířecích postav, a to po herecké, pohybové i výtvarné stránce. Aktualizace mi nevadily, ale přišlo mi, že jich je zbytečně moc a inscenace se postupně začala tematicky cyklit. Nepodceňoval bych diváky, že by nepochopili výraznější inscenační zkratku. Nicméně i přes dílčí výtky je Farma zvířat inscenace, která člověku uvízne v paměti.