Redakce

Lukáš Dubský

souhrnná stránka redakce

Volby

Hodnocení (1382)

Filtrování hodnocení:   
  

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  4 5 6 7 8 9 10 11 12  >  >>
(zadáno: 8.12.2024)
DONAHA! - Divadlo Na Fidlovačce  70 %
Dramaturgická sázka na jistotu, která se na Fidlovačce dočkala zdařilého nastudování. Režisér P.Veselý dokázal dobře vyvážit komediální složku s tou vážnější, která nadhazuje některá sociální témata, jako je nezaměstnanost či péče o dítě. Jerry je v podání P.Pálka celkem sympaťák, ze striptérské párty ale nejvíce zaujme L.Adam, jehož Ethan je nenásilně vtipný v každém okamžiku, kdy se objeví na jevišti. Herecky výborní jsou i J.Dulava, M.Procházková či L.Molínová, pěvecky pak vynikají V.Příhodová či M.Schreiner. Hudebně mě tento muzikál zas tak moc neoslovuje, ale je to příjemná oddechovka, která si jistě najde dostatek spokojených diváků.
(zadáno: 3.12.2024)
Médea - Národní divadlo moravskoslezské  80 %  Tip Lukáš Dubský
Velice zdařilá inscenace antické tragédie. Režisér J.Šmíd ji umístil do oprýskané hotelové haly, což hezky tematizuje Médeinu jinakost. Scéna P.Vítka je vizuálně úchvatná a krásně pracuje s hloubkou jeviště. Přirozeně do toho zapadá i chór zpodobněný jako houf pokojských. Petra Kocmanová hraje titulní hrdinku jako drsnou ženu, která se musela přizpůsobit krutému světu a strach proměnila ve vztek. Lehké pochybnosti mám o pojetí Iásona (R.Finta) jako rozjíveného floutka. Inscenace je sympatická také tím, že dokáže využít ironii a sarkasmus a odlehčit tím ponurý příběh. Tohle se NDM moc povedlo.
(zadáno: 3.12.2024)
Den zúčtování - Národní divadlo moravskoslezské  40 %
45%. Základní nápad s časovou smyčkou zní dobře, ale jinak to na mě působí jako nejslabší hra Tomáše Dianišky. Možná je to dáno tím, že si autor hru sám nerežíroval, přišlo mi tedy, že je v inscenaci celkem málo bonmotů a popkulturních odkazů, které jsou jinak Dianiškovým poznávacím znamením. Zábavných momentů tak inscenace nabízí podstatně méně, než jsem očekával, a vážnější dějové linky jsou jen lehce nadhozeny a výrazněji se s nimi nepracuje. Pozitivem je slušné tempo, čemuž pomáhá takřka permanentní využití točny.
(zadáno: 3.12.2024)
Richard III. - Národní divadlo moravskoslezské  50 %
Tvůrci sice hru zkrátili a okleštili počet postav, přesto jsou úklady a intriky hlavně v první části nepřehledné a nezajímavé. Dost nevyužitě působí i dvojpatrová scéna. Trochu života do jinak sterilní inscenace vnáší představitelky ženských rolí S.Erlebachová (lady Anna) a hlavně P.Kocmanová (královna Alžběta). P.Panzenberger hraje Richarda jako člověka, který si zlo a manipulaci vyloženě užívá. Pro titulního antihrdinu režisér I.Krejčí nehledá omluvy a portrétuje ho jako zlo bez příčiny. Muži obklopující Richarda působí nerozpoznatelně, výjimkou je Buckingham, z něhož M.Siničák udělal manipulátora davů, který umetá tyranům cestu k moci.
(zadáno: 3.12.2024)
Ztraceni v Yonkers - Národní divadlo moravskoslezské  50 %
Česká premiéra Simonovy hry z roku 1991 nabízí sice chytlavé téma a vtipné dialogy, ale má také několik vad. Jednou z nich je délka, zvlášť expozici hodně schází tempo. Větším problémem je ale stylizace, kdy se nejde po jemných slovních pointách, ale herci jsou nuceni přehrávat, takže se většina postav dostává až na hranu karikatury. To zamrzí ve druhé půlce, která zvážní a pečlivěji vybudované charaktery by vyznění dost pomohly. Za zmínku ale určitě stojí A.Sasínová-Polarczyk v roli přísné babičky a K.Janovičová, jejíž teta Bella je navzdory stylizaci postavou s nejzajímavějším vývojovým obloukem.
(zadáno: 3.12.2024)
Pravda - Národní divadlo moravskoslezské  70 %
75%. Brilantně napsanou Zellerovu hru dokázal režisér V.Štěpánek přetavit ve svižnou konverzační komedii, kde pod komediální linkou nezanikají ani vážnější okamžiky. M.Dědoch ztvárnil Michela s velkou vervou jako postavu s manickou energií. Velice dobře dokáže přednosti komorního prostoru využít K.Janovičová, ale zdařilé jsou všechny herecké výkony.
(zadáno: 2.12.2024)
Marie Stuartovna - Divadlo Petra Bezruče  80 %
75%. Režisér J.Holec inscenuje hru jako moderní politický thriller. Text je plný dlouhých, textově hutných pasáží, v nichž se spřádají intriky. Naštěstí tyto scény nepůsobí nudně, náboj jim dává herecké ztvárnění, kdy se daří srozumitelně předat motivace a charaktery jednotlivých postav. V postavách obou královen se povedlo vytvořit protiklady přístupu k vládnutí i životu - na jedné straně M.Holcová jako charismatická Marie, na straně druhé A.Palatínusová nasazující masku železné lady, která nechce ukázat slabost. Závěrečnou scénu jsem příliš nepochopil, moc mi s předchozím pojetím inscenace nekorespondovala. Ale i tak to je slušný zážitek!
(zadáno: 2.12.2024)
Slepá skvrna - Divadlo Petra Bezruče  60 %
Zvláštní inscenace, která mozaikovitou strukturou zachycuje příběh Niki, které zemřel manžel a její svět se začíná hroutit. Režisérka K.Vosecká vytváří přízračnou mysteriózní atmosféru, v níž se může stát cokoliv. A to mi právě na tomto kusu trochu vadilo, většina věcí, ke kterým v ději dojde, působí nahodile a charaktery postav nedefinovatelně. Je celkem zajímavé sledovat, kam se příběh vyvine, racionálně to ale moc uchopit nelze a emocionálně mě to moc nevzalo.
(zadáno: 2.12.2024)
Děti slunce - Komorní scéna Aréna  70 %
Gorkého hru tvůrci proškrtali a inscenují ji jako rodinnou tragikomedii čechovovského ražení. Drobná nadsázka hercům svědčí, vytvářejí postavy, které jsou odtrženy od reálného života a nejsou schopny vidět za horizont. Nejpůsobivější jsou M.Cisovský jako nepraktický intelektuál Protasov a A.Čonková jako jeho křehká sestra Líza. Na pozadí rodinných problémů se odehrává epidemie cholery, kterou následuje epidemie podezřívání a zvyšování radikalismu ve společnosti, což dělá Gorkého text velmi aktuálním. Pozvolnější začátek naštěstí graduje do celkem silného závěru.
(zadáno: 2.12.2024)
Historka o sv. Magdě - Komorní scéna Aréna  70 %
65 %. Na Arénu neobvyklý postdramatický text, podobně jako u Schimmelpfenniga zde nejsou postavy v pravém slova smyslu. Epické vyprávění režisér T.Loužný rozdělil mezi čtveřici žen, které reprodukují příběh Magdy, kterou osobně znali a z níž se později stala vražedkyně. Vypravěčky zároveň prezentují svůj osobní náhled na Magdin životní osud, v němž se vyjevují stereotypy a mezigenerační střety. Nejvíce ovšem rezonuje téma násilí na ženách. Samotný text mi nepřišel zase tak zajímavý, ale Loužnému se povedlo vystavět mnohé působivé mizanscény - třeba když je na konci baletka představující Magdu zavěšena na hák jako kus masa.
(zadáno: 2.12.2024)
Gagarinova ulice - Komorní scéna Aréna  60 %
Hra s mcdonaghovskou zápletkou se věnuje tématu násilí v politickém boji, ale i osobnímu pojetí morálky a kam až je člověk schopen zajít. Střet pravice versus levice se za poslední čtvrtstoletí poněkud proměnil, a tak politická rovina hry nepůsobí tak aktuálně jako v době svého vzniku. Výrazné využití vulgarismů v dialozích mi nevadilo, i když si dovedu představit, že by se s nimi pracovalo účelněji. Herecky mě nejvíce zaujal M.Rozbroj v roli sekuriťáka, který se k únosu přichomýtne náhodou a snaží se být jakýmsi spojujícím prvkem, který uklidní vyhrocenou situaci.
(zadáno: 2.12.2024)
Kerouac - Studio G  70 %
Hra P.Gejguše zpracovává méně známou fázi života amerického spisovatele Jacka Kerouaca, konkrétně jeho cestu do Francie, kde snaží najít pravdu o svých předcích. V podání pětice mladých herců je Kerouac zábavným společníkem, který se snaží vyzkoušet vše, co mu život nabízí, ale zároveň se nemůže zbavit pocitu vykořeněnosti.
(zadáno: 2.12.2024)
Nejhorší věc na světě - Divadlo loutek  60 %
Celkem zdařilá inscenace, která se věnuje tématu dospívání a hledání vlastní identity. Ve svém vyjádření je inscenace otevřená, ale nikoliv nějak agitační.
(zadáno: 22.11.2024)
Žena filmového kritika - Divadlo pod Palmovkou  80 %  Tip Lukáš Dubský
Adaptované blogy či jiné nedramatické útvary patří k celkem zásadní tvůrčí linii T.Dianišky. Žena filmového kritika mu dává možnost využít ve zvýšené míře popkulturní odkazy a všelijaké parodie známých filmů. Inscenace ale není jen souborem hlášek a zábavných scén, propojuje ji i náznak děje a v konečném důsledku s nadhledem a pobavenou ironií vypráví o těžkostech partnerského soužití. Dianiška dokázal vytvořit plno invenčních scén, s nimiž si skvěle poradili oba interpreti (hlavně B.Kubátová je opravdu výborná). Svižná inscenace, která je přesně zacílená a dokáže velmi slušně pobavit.
(zadáno: 14.11.2024)
Dukla - Horácké divadlo Jihlava  50 %
55%. Jihlavské divadlo se regionální dramatice věnuje pravidelně a tentokrát zpracovali osudy slavného hokejového klubu, přičemž se soustředili na období od vzniku Dukly po zisk prvního titulu. Celé je to pojato ve velké nadsázce, místní si tam jistě najdou i spoustu lokálních narážek. Režisér Zetel vytvořil pásmo komediálních skečů, jež připomínají některé legendární hráče a trenéry nebo různé události, které lehce provazují s atmosférou doby. Osobně mi tenhle kus úplně nesedl, ale diváci projevovali pro své divadelní družstvo velké nadšení. Herecky se jedná o kolektivní inscenaci, kde má každý svůj prostor, pěvecky mě zaujala K.Nováková.
(zadáno: 8.11.2024)
Teoréma - Divadlo v Dlouhé  60 %
65%. Jevištní báseň o nenaplněnosti života, pomíjivosti a osamělosti. Režisér J.Čermák si vystačí s minimem slov, přesto jsou témata a charaktery postav vystavěny pochopitelně. Jedná se o zajímavé vykročení mimo obvyklý repertoár Dlouhé. Inscenace je těžko nějak racionálně popsatelná, ostatně už na začátku představení se divákovi dostane varování, že nejde o příběh, ale o zprávu. Člověk tak na sebe může nechat působit jednotlivé obrazy. U mě osobně to fungovalo tak napůl - některé části mě opravdu zaujaly, prosakovala z nich existenciální tíseň, jiné mě ale nechaly chladnými. Trochu mi vadila jistá předvídatelnost děje.
(zadáno: 5.11.2024)
Anna Karenina - Městské divadlo Brno  80 %
75%. Režisér P.Gazdík pojal tuto ruskou klasiku jako rozsáhlou vztahovou fresku. Inscenace se obejde bez aktualizací, přesto je přehledně vystavěná dramatizace J.Záviše srozumitelná i pro dnešního diváka. I.Vaňková dokáže věrohodně vyjádřit charakterový vývoj hlavní postavy, zdatně jí sekundují i J.Mach a J.Mazák jako osudoví partneři Anny Kareniny. Jako dojemného smolaře ztvárnil Levina M.Němec, drobné odlehčení přináší i do emocionálně vypjaté podívané M.Isteník v roli Stivy. Poctivé herecké divadlo, které dokáže obhájit i svou takřka třiapůlhodinovou délku.
(zadáno: 4.11.2024)
100 songů - Národní divadlo  70 %
Po formální stránce tradičně zajímavě pojatý text. Pojednává o několika málo minutách v životech lidí čekajících na odjezd vlaku a je inspirován teroristickým útokem na nádraží v Madridu. Textová mozaika zachycuje úlomky příběhů cestujících, jejichž náladu dokládají písně, které se jim zrovna honí v hlavě (odtud název hry). Škoda, že se autor nesoustředil na menší množství postav, jejich životní příběhy by mohl rozehrát ve větších náznacích a více do hloubky. Režisér Š.Gajdoš dovedl herce k fungující spolupráci, z níž je vytvarován místy odlehčený a jindy lehce nostalgický celek. Nejvíce z této polyfonie vyniká trefně pointující J.Tesařová.
(zadáno: 29.10.2024)
Zřít do tmy [oidipus] - Východočeské divadlo Pardubice  50 %
Novodobá variace na oidipovský příběh začíná docela zajímavě, řeší některá aktuální témata, jako je mezigenerační střet, přístup k ochraně přírody nebo postavení žen ve společnosti. Problém nastává v okamžiku, kdy se začnou do děje dostávat oidipovské motivy. Realisticky vystavěná inscenace s psychologicky pojatými postavami se špatně kombinuje s dějovými twisty převzatými z antické mytologie. Celé to pak působí hrozně přitažené za vlasy, úplně se tím vytrácí do té doby úspěšná budovaná uvěřitelnost postav i motivů. Herecky se ale jedná o zdařilou inscenaci, nejvíce zaujme M.Sikorová v roli majitelky firmy Christiny.
(zadáno: 24.10.2024)
Atomová kočička - Východočeské divadlo Pardubice  60 %
65%. Oddechová komedie, která si zdařile pohrává s různými popkulturními odkazy, jak je u Dianišky zvykem. Tentokrát je znát hlavně inspirace filmem Návrat do budoucnosti, na který tu jsou přímé odkazy (třeba použití plutonia pro cestování časem). Dianiškova prvotina obsahuje hodně motivů, se kterými pracoval i v pozdějších dílech, která mi ale přijdou z hlediska zápletek přece jen zdařileji konstruovaná. Režisér R.Bellan přiblížil hru divákům tím, že liberecké reálie zaměnil za pardubické, což je určitě dobrý nápad. K.Šafránková, J.Láska a P.Borovec vytvořili sympaticky mimoňské ústřední trio.
(zadáno: 23.10.2024)
50 způsobů, jak se rozejít - Klicperovo divadlo Hradec Králové  60 %
Inscenace pracuje s různými stereotypy a rozchodovými „hláškami“, pětice herců ztvárňuje místy povědomé, jindy až absurdně vyhrocené situace. Kromě společného tématu se ovšem jednotlivé scénky nepropojují v nějakou obecnější výpověď. Přesto nelze říct, že by inscenace nebyla zábavná, i když se fragmentární struktura jeví jako problematická. Některé scény se povedly, osobně se mi nejvíc líbila ta, v níž se dva partnerské páry sejdou na základě seznámení na internetu, aby zpestřily svůj sexuální život. Právě v pointování jednotlivých scén vidím největší klad inscence režiséra Petra Štindla.
(zadáno: 21.10.2024)
Tajemství - Divadlo Kalich  40 %
45%. Zatímco návrat Krysaře se před lety vydařil, u Tajemství je výsledek podstatně rozporuplnější. Divák se opět může těšit na zdařilou hudbu Daniela Landy, včetně hitů jako Malá slečna nebo Hraj s námi hru. Herecky je ale nové nastudování poněkud mdlé, výrazněji zaujme snad jen L.Vondráčková, která se vrátila do role Elišky. Pěvecky pak nad všemi ční T.Trapl v roli Drzslava. Příliš nefunguje dějová linka mladého páru z legendy o Vlčím vrchu, P.Kolman a A.Landová nedokázali přesvědčivě podat dialogy o víře, které místy šustí papírem. Výtvarná stránka akcentuje temnou atmosféru, ale je možná trochu škoda, že spoléhá skoro jen na projekce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.10.2024)
Čarodějky z Eastwicku - Městské divadlo Brno  70 %
75%. Návrat Čarodějek do Brna se vydařil a diváci dostali pěkný dárek k 20. výročí Hudební scény. P.Štěpán, který za roli Darryla z předchozího nastudování získal Thálii, opět zvládá ďábelského svůdce s lehkostí. Režisér S.Moša měl šťastnou ruku při obsazování hlavních ženských roli a všechny tři představitelky jsou skvostné. S.Janotová opět prokazuje komické vlohy i precizní zpěv, po pěvecké stránce mě ale nejvíc za srdce vzal výkon T.Navrátilové. A.Zelová zase vtipně zpracovala koktající Sukie, za což se jí dostalo několika potlesků na otevřené scéně. Byť to není můj nejoblíbenější muzikálový titul, s jeho uvedením MDB nešláplo vedle.
(zadáno: 12.10.2024)
Kinky Boots - Národní divadlo moravskoslezské  80 %  Tip Lukáš Dubský
Kinky Boots je především velmi živá a nevtíravá komedie, ale děj se dotýká i sociálních aspektů, jako je nezaměstnanost, přijetí sebe sama a akceptování odlišností jiných lidí. Absence výraznějších příběhových peripetií naštěstí neznamená, že by se člověk během představení nudil, jelikož tahle inscenace překypuje energií, což se projeví hlavně u závěrečného hudebního čísla. R.Bierski zvládl nelehkou úlohu Charlieho velice slušně herecky i pěvecky. J.Slezák jako Lola prokazuje komické vlohy, aniž by postavu nějak karikoval. Z menších rolí mě bavila hlavně V.Prášil Gidová jako Lauren. (více v článku na blogu)
(zadáno: 10.10.2024)
Král Lear - Klicperovo divadlo Hradec Králové  70 %
65%. Inscenace disponuje smysluplným výkladem, ale sráží ji přemíra zcizovacích efektů, která místy děj příliš tříští. Režisér M.Hába se zaměřil na vykreslení světa, v němž dochází k rozpadu základních hodnot. Stávající systém se zdá neudržitelný, ale žádný jiný, lepší není v dohledu. Naopak všechny indicie budí podezření, že nové pořádky přinesou ještě více utrpení. Zlo se v Hábově inscenaci neskrývá, nebylo by obtížné ho demaskovat, ale postavy odmítají vidět všechny varovné signály. Herecky se jedná o zdařilý kus, hradečtí herci dokážou dobře vyhovět režisérovu expresivnímu pojetí.
<<  <  4 5 6 7 8 9 10 11 12  >  >>